Wikipedie

Wikipedista:Vrabec1330/Pískoviště

Wikipedista:Vrabec1330/Pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

Theo van Doesburg, vlastním jménem Christian Emil Marie Küpper (30. srpna 1883, Utrecht – 7. března 1931, švýcarský Davos) byl všestranný nizozemský umělec a teoretik umění. Proslul jako jeden z nejdůležitějších propagátorů abstraktního 20. století. Byl zakladatelem vlivného časopisu De Stijl. Vedle výtvarného umění vynikl Van Doesburg jako básník, romanopisec, grafik, návrhář a architekt. Van Doesburg propagoval v rámci neoplasticismu vizi světa, ve kterém umění bude hrát více povznášející, apolitickou roli. To také vysvětluje jeho kontakty s mezinárodní avantgardou.

Život a dílo editovat

Emile Küpper byl nejmladší ze sedmi dětí německého fotografa Wilhelma Küppera a Henriett Margadant. Emilův rodný dům se nachází v Utrechtu na Teelingstraat 13.[1] Ateliér Emilova otce brzy zkrachoval, otec odjel do Německa a Emile s matkou se přestěhovali k amsterdamskému hodináři Theodoru Doesburgovi. Emile po něm převzal jméno, doplněné o vsuvku „van“.

Emile byl problémové dítě. Střední školu nikdy nedokončil, zato krátce navštěvoval uměleckou školu v Amsterdamu. Chtěl se stát především malířem a spisovatelem. Výtvarně začal být činný ve věku šestnácti let. V r. 1902-1903 navštěvoval kurz nizozemského malíře Adri Grootense (1864-1957),[2] jinak zůstal samoukem.

Duchovní dělník editovat

Van Doesburg se vedle umění ponořil do studia sociologie, filosofie a etiky. Zajímaly ho také politika a náboženství, o čemž svědčí členství v liberální politické straně VDB jakož i vstup do reformované církve. V r. 1903 poznal osobitou básnířku Agnitu Feisovou (1881-1944), s níž se o sedm let později oženil a jíž věnoval své první básně.

Van Doesburgovy první obrazy (krajiny) nesou stopy vlivné Amsterdamské školy. Pod vlivem humanisticko-křesťanského světonázoru (a možná i Van Gogha) obracel svou pozornost stále více k „trpícímu a lopotícímu se“ člověku. Z této doby se také datuje mnoho cvičných autoportrétů, na nichž se vypodobnil jako „duchovní dělník“, v klobouku a pracovním oděvu. Studie člověka se rovněž projevila v potřebě nastavit světu zrcadlo, což vedlo k sérii karikaturálně laděných litografií po vzoru Honoré Daumiera (1808-1879), které se objevily ve Van Doesburgově literárním debutu Masky dolů! (De maskers af!).

Svazek s Agnitou Feisovou, odsouzený Van Doesburgovými rodiči, se vyznačoval rovnocenností partnerů a podřízením vzájemnému duchovnímu rozvoji. V r. 1908 se v Den Haagu konala Van Doesburgova první výstava.

Moderní umění editovat

Jakožto recenzent se Van Doesburg v r. 1912 dostal do plného kontaktu s moderním uměním. Zpočátku neměl valné mínění o Picassově a Braqueově kubismu. Vzápětí však přišel náhlý obrat způsobeným četbou Kandinského spisu O duchovnosti v umění (česky 1998), který mladého umělce přesvědčil o „zduchovnění“ umění, tj. o tom, že čisté umění pramení z ducha, a nikoli ze světa kolem nás. Ovlivněn Kandinským razil Van Doesburg tezi, že umění se v budoucnosti bude stávat stále abstraktnějším.[3]

Stejně jako trvá nějakou dobu, než v legislativě zákon nabude platnosti, podobně se Van Doesburgovi zprvu nedařilo výše popsaný intelektuální obrat realizovat ve výtvarném umění. Obraz Dívka s pryskyřníky (Meijse met ranonkels) svědčí o tomto zápasu: smyslová představa se dá ještě rozeznat, ale Van Doesburg ji používá jen jako motiv.[4]

 
Dívka s pryskyřníky. 1914. Utrecht, Centraal Museum.

Po vypuknutí první světové války byl Van Doesburg mobilizovaný jakožto listonoš Küpper na belgické hranice. Do boje se nedostal. Otřesné zkušenosti války mu však zprostředkovali belgičtí uprchlíci. Na tomto základě se Van Doesburg distancoval od víry. Za své válečné služby napsal mnoho časopiseckých článků, básní a dopisů, v nichž válku popisoval jako nesmyslnou. Po roce byl přeložený do Tilburgu, kde se zamiloval do Leny Miliusové. V této ženě našel více porozumění než ve Feisové, a jí věnovanou báseň Moje láska, k velkému smutku Feisové, publikoval v časopise Jednota(Eenheid).[5]

Období před hnutím De Stijl editovat

V r. 1916 byl Van Doesburg demobilizován. Předtím na konci svého tilburgského období pozitivně recenzoval výstavu skupiny Nezávislí v Amsterdamu a vytvořil náčrty Pouliční hudba I a II (Straatmuziek I a II). Mnoho raně abstraktních malířů používalo hudební motivy. Ty pro ně představovaly ideál zduchovnění: co se ještě nepodařilo malíři, realizoval již hudebník.[6]

V Utrechtu se Van Doesburg spřátelil s expresionistickým malířem-mystikem Janem de Winterem (1882-1951) a v r. 1915 se seznámil s prací Pieta Mondriaana (1872-1944). V téže době se začal vzdalovat od expresionismu, o čem svědčí i obraz Abstrahovaný kostel (Geabstraheerde kerk). Po demobilizaci uspořádal Van Doesburg výstavu, která mu přinesla první úspěch. Jeho zátiší Kompozice I (Compositie I, stilleven), patrně vzniklé pod vlivem českého malíře Emila Filly (1882-1953), bylo zakoupeno vlivným teoretikem umění.

Van Doesburg nyní viděl expresionismus Kandinského jen jako přechodnou fázi na cestě k duchovnějšímu umění. V pojednání Nové hnutí v malířství (1917) rozlišil racionalistickou abstrakci kubismu a impulzivní abstrakci Kandinského. Van Doesburgovu novou koncepci výtvarného umění podpořil nizozemský architekt J. J. P. Oud (1890-1963), který napsal:

„Plochy, na nichž my umělci prostoru realizujeme své pohnutí, by mohlo [výtvarné umění] oduševnit a učinit je bytostnou součástí prostoru, ježto tuto součást může učinit procítěnější a pohnutější.“

Přátelství s Oudem vedlo k novým projektům, mj. ke Kompozici skla zasazeného do olova I (Glas-in-loodcompositie, 1916), navržené pro dveře starostova domu.

 
Pouliční hudba I
 
Pouliční hudba II
Pouliční hudba I a II. 1914. Utrecht, Centraal Museum.

Život editovat

 
Theo van Doesburg
 
Kompozice VII

Byl synem fotografa Wilhelma Küppera a jeho manželky Henrietty Catheriny, rozené Margadantové. Okolo roku 1903 však začal podepisovat své obrazy pseudonymem Theo van Doesburg, a to podle svého nevlastního otce Theodoruse Doesburga.

Na studiích si přivydělával kopírováním starých mistrů v Rijksmuseu. Malovat vlastní práce začal pod vlivem fauvismu a postimpresionismu. Ty byly ještě figurativní. Později se přiklonil k abstraktní malbě.

Spolu s Pietem Mondrianem založil roku 1917 časopis De Stijl, kde se prezentovali umělci podobných názorů, kteří se časem sdružili do stejnojmenného hnutí.

Vyučoval též na Bauhausu umění a architekturu, roku 1924 přednášel i v Praze.

V roce 1923 se van Doesburg společně se svou manželkou Nelly přestěhoval do Paříže, kde v roce 1930 spoluzaložil novou uměleckou skupinu Abstraction-Création.

Dílo editovat

Hlavní program De Stijlu spočíval v malbě čistě geometrických tvarů malovaných primárními barvami – modrou, červenou a žlutou. Byli přesvědčeni, že umění by nemělo zpřítomňovat nic ze skutečného světa, ale mělo by být ze světa vyjmuto a soustředit se na linie, tvary a barvy. Doesburg používal matematické kalkulace, s pomocí nichž vypočítával, jak rozmístit tvary na obraze. O těchto vzorcích vedl s Mondrianem vášnivé spory. Roku 1924 mezi nimi kvůli rozmístění obrazců na plátno došlo k tak vážné roztržce, že spolu nepromluvili pět let. Smířili se až roku 1929 při náhodném setkání v pařížské kavárně.

Jako architekt navrhl ve spolupráci s Jeanem Arpem a jeho manželkou Sophií interiér kavárny Café L‘Aubette ve Štrasburku.

Literární texty publikoval v časopise DADA Holland pod pseudonymem I. K. Bonset. Pod jménem De Stijl publikoval dadaistickou poezii. Prózu vydával pod jménem Aldo Camini.

Externí odkazy editovat


  1. ↑ Heesen (2011) en Bokhove (2011).
  2. ↑ Ottevanger (2008): pp. 21-23.
  3. ↑ White (2009): p. 69.
  4. ↑ Ottevanger (2007): p. 7.
  5. ↑ Ottevanger (2007): p. 16.
  6. ↑ Ottevanger (2007): p. 15.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Vrabec1330/Pískoviště&oldid=18018843“