Wikipedista:Stan Picha/Pískoviště

Wikipedista:Stan Picha/Pískoviště
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Lhotský (2. června 1910 Libkova Voda – ^?) byl český univerzitní pedagog, středoškolský profesor, lékař stomatolog, autor řady populárně vědeckých přírodovědných knih a vysokoškolských učebnic stomatologie.

Životopis

Lhotský pocházel z rodiny jihočeského rolníka, propagátora novinek zemědělské technologie respektující ochranu přírody a životní prostředí. Mladý Bohumil si od útlého mládí vštěpil lásku k přírodním vědám a péči o dary, které získáváme šlechtěním a obnovováním zemědělské půdy.[1,2] Po absolvování reálného gymnázia v Pelhřimově se zapsal Lhotský na přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity, kterou úspěšně dokončil v oboru geografie obhajobou závěrečné práce o změnách pobřežních linií a udělením doktorátu přírodních věd. Studie později vyšla jako knižní publikace v r. 1935.[3]

RNDr. Lhotský měl ale také mimořádný vztah a lásku ke specializovaným odvětvím lékařských věd. Proto se dále věnoval studiu všeobecné mediciny. Specializoval se v oboru stomatologie, dokončeném v r. 1937. Krátce po dovršení studia otevřel v Praze zubní ordinaci s laboratoří, natolik úspěšnou, že byl pozván Vzdělávacím ústavem dentistů, aby přednášel dentistickým technikům o novinkách v metodách, se kterými se v praxi setkávali: preventivní a profylaktická ošetření chrupu, konzervační a prothetické práce, jednoduché extrakce a ošetření chronických zánětů dásní, práce s dětmi a jejich chrupy. MUDr. Lhotský umožnil používání jeho vlastní ordinace k výcviku účastníků v kurzech, aby se mohli cvičit v nových dentistických úkonech vyvinutých v zahraničí. Tak se stalo pracoviště Dr. Lhotského i cennou cvičnou ordinací a laboratoří školících se dentistů.

Po uzavření vysokých škol nacisty toto pracoviště účelově a prospěšně sloužilo jako pololegální způsob, jak zachovat dentistickým pracovníkům nejen řemeslnou rutinu, ale vzdělávat je i v odborné technologii na vysokoškolské úrovni. Své pedagogické zkušenosti zpracoval Dr. Lhotský nejen ve skriptech,[4,5,6] ale také v trojdílné knize, vydané po válce Vzdělávacím ústavem dentistů v letech 1948–49.[7]

Ihned po znovuotevření vysokých škol po revoluci vrátil se MUDr. Lhotský na fakultu stomatologie, aby tam pokračoval ve své úspěšné pedagogické činnosti. Plodem jeho práce bylo také sepsání a knižní vydání několika odborných učebnic, zpracovaných podle vlastních skript používaných v přednáškách.[5,6,7] Převrat v únoru 1948 se destruktivně odrazil v pedagogických snahách Dr. Lhotského. Politicko morální konflikty na fakultě byly natolik pracovně depresivní a zničující, že se Dr. Lhotský rozhodl z fakulty preventivně odejít a působit jako středoškolský profesor v klidnějším prostředí středoškolské výuky.

V r. 1949 nastoupil na pražské gymnázium na Hládkově (dnešní Gymnázium Jana Keplera).[8] Jeho osobitý novátorský pedagogický duch zde nejen nezahálel, ale rozvíjel se nadále v nezvyklých směrech. A společenství kolegů, spolupůsobících na této škole, jej všeobecně podporovalo. Již od těchto let, počátku let padesátých, tehdejší ovzduší obecně charakterizované strachem, politickou zákeřností a pronásledováním, se na škole příliš neuplatnilo. Spíše naopak; již tehdy se začala rozvíjet dnes proslulá tradice Keplerova gymnázia jako kvalitního, prestižního pražského středoškolského centra se vstřícnými vztahy mezi pedagogy a studenty. Metodický přínos Dr. Lhotského k této tradici byl zcela výjimečný.

Na přilehlých pozemcích školních budov, dnes zaplněných parkujícími auty personálu, vytvořil Dr. Lhotský rozkvétající zahradu, kde studenti pod jeho vedením pěstovali zeleninu a ovoce, doplňující jednotvárnou stravu školní kantýny; zejména ale poznávali biologické principy pěstby a ochrany přírody. Zaváděl v jeho výukových předmětech pro zajímající se studenty samostatné přírodovědné a anatomické zájmové kroužky (dle tehdejší terminologie); v podstatě přípravné kurzy pro osvojení vysokoškolského systému studia. Ve svém vyučování také důsledně uplatňoval vzdělávací metody vysokých škol. Tak téměř všichni studenti, kteří se po maturitě rozhodli pro vysokoškolské studium, také je úspěšně dokončili. Vedle své činnosti pedagogické publikoval rovněž několik knih pro mládež s popularizační přírodovědnou tématikou (viz Publikace). Brzy po nástupu se dostalo Dr. Lhotskému od studentů něžné přezdívky 'Kedr' (v uznání dvojího doktorátu a jeho kinetické energie ve způsobech výuky). Studenti a posluchači po letech na neobvyklé metodické postupy jejich kantora rádi vzpomínali. [9]

Další životní osud Dr. Lhotského od poloviny šedesátých let není znám.

Publikace

• LHOTSKÝ, B.: Pohyby pobřežních čar, Geografický ústav Univerzity Karlovy, Praha 1935.
• LHOTSKÝ, B.: Dentální pokroky v letech válečných a poválečných, Díl I.–III., Vzdělávací ústav dentistů, A. Varhaníková, Praha 1947–1948.
• LHOTSKÝ, B.: Bioengineering von Zahnärztlichen Implantaten, Vzdělávací ústav dentistů, Praha, rok neuveden.
• LHOTSKÝ, B.: Slovník dentistický, Vzdělávací ústav gremia dentistů, Praha 1946.
• LHOTSKÝ, B.: Farmakologie, Vzdělávací ústav dentistů, A.Varhaníková, Praha 1947.
• LHOTSKÝ, B.: Zubní hmoty, Vzdělávací ústav dentistů, Praha 1947.
• LHOTSKÝ, B.: Parciální protéza, Vzdělávací ústav dentistů, Praha 1947.
• LHOTSKÝ, B.: Skleněné domovy: o akváriích a teráriích, SNDK, Praha 1955.
• LHOTSKÝ, B.: Křehká krása: sběr a preparování živočichů a rostlin, SNDK, Praha 1956.
• LHOTSKÝ, B.: Kamenný svět: o nerostech a horninách, o jejich sběru a určování, SNDK, Praha 1957.

Reference

1. Matriky Libkovy Vody, Státní oblastní archiv v Třeboni.
2. Kronika obce Libkova Voda na webu www.libkova-voda.cz zčásti digitalizováno.
3. LHOTSKÝ, B.: Pohyby pobřežních čar, Geografický ústav Univerzity Karlovy, Praha 1935.
4. LHOTSKÝ, B.: Bioengineering von Zahnärztlichen Implantaten, Vzdělávací ústav dentistů, Praha, rok neuveden.
5. LHOTSKÝ, B.: Slovník dentistický, Vzdělávací ústav gremia dentistů, Praha 1946.
6. Městská knihovna v Praze, Hledání v archivu PSK 2012, heslo Dr. Bohumil Lhotský.
7. LHOTSKÝ, B.: Dentální pokroky v letech válečných a poválečných, Díl I.–III., Vzdělávací ústav dentistů, A. Varhaníková, Praha 1947–1948.
8. Záznam z archivu školského odboru v Praze 5 – Břevnově r. 1949.
9. VOPLAKAL, K.: Gymnázium na Pohořelci a jeho kantoři v první polovině padesátých let, Břevnovan, Praha 2006.