Wikipedista:Psax/Pískoviště/Urinoterapie
Urinoterapie je název pro léčbu z oblasti alternativní medicíny, při které pacient pije svou vlastní (autourinoterapie) či cizí moč nebo se jí potírá. Společností je převážně vnímána jako kontroverzní či založená pouze na placebo efektu. Nebyla prokázána terapeutická účinnost takovýchto použití moči.[1][2][3][4][5][6] Podle Českého klubu skeptiků Sisyfos je urinoterapie léčbou absurdní, protože moč je především roztokem látek odpadových, a někdy i tělu cizích, toxických.[7]
V Česku se urinoterapií zabývali především Jiří Cingroš a MUDr. Vilma Partyková.[8]
Historie editovat
O urinoterapii, respektive o využívání moči coby léku, se, ačkoliv spíše okrajově, zmiňují staroindické (Damar Tantra) i arabské spisy (Sahíh al-Buchárí), zmínky se dochovaly i z čínské a mexické tradice, podle Římanů ji také využívali Galové. Na kožní potíže doporučoval pití moči i kontroverzní homeopat John Henry Clarke.
V různých obdobích historie se využívalo mimo jiné i směsí obsahujících i moč některých zvířat k potírání nemocných, patrně s úmyslem znepříjemnit "démonu choroby" pobyt v těle nemocného natolik, že jej raději opustí.
Poměrně četné je v dějinách medicíny použití moči k výplachu rány. Protože je moč sterilní, může se výplachem kontaminované rány snížit počet choroboplodných zárodků v ráně a tím i riziko přílišného hnisání nebo dokonce septického stavu.
Zastánci a kritika editovat
Zastánci argumentují různě, například přítomností melatoninu v ranní moči,[9], obdobnou funkcí jakou údajně mají homeopatika,[8] či přítomností jiných pro lidské tělo cenných látek. Někteří ze zastánců urinoterapie hovoří dokonce o protirakovinném účinku, jelikož moč údajně obsahuje antigeny.[10] Tato tvrzení jsou však prakticky pouze na úrovni hypotéz a nebyla odborně potvrzena. Moč zdravého člověka je sice sterilní, ale požití moče ve větším množství může pacientův stav spíše jen zhoršit, protože odpadní látky se zažívacím systémem vracejí do krevního oběhu, odkud byly, u těžších stavů a nemocí ledvin jen obtížně, vyloučeny.[7]
Podle České lékařské komory není třeba absurdní představu o léčebném účinku vypití vlastní moči vyvracet.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Christopher Middleton. A wee drop of amber nectar. The Daily Telegraph. London: 2003-02-24. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gardner, Martin. Did Adam and Eve Have Navels?: Debunking Pseudoscience. New York: W.W. Norton & Company, 2001. ISBN 0-393-32238-6. S. 92–101. (anglicky)
- ↑ Taking The Piss: Is urine drinking a good idea? [online]. Correx archives. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Robert Todd Carroll. The skeptic's dictionary: a collection of strange beliefs, amusing deceptions, and dangerous delusions. illustrated. vyd. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2003. Dostupné online. ISBN 0471272426, ISBN 9780471272427. S. 391–394. (anglicky)
- ↑ Urine Therapy Archivováno 13. 9. 2010 na Wayback Machine., Jeff Lowe
- ↑ Clinical value of 24-hour urine hormone evaluations, Alan Broughton, Townsend Letter for Doctors and Patients, January 2004.
- ↑ a b HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2012-08-23]. Heslo Urinoterapie. Dostupné online.
- ↑ a b MORNSTEIN, Vojtěch. A přece se netočí: Podvody, léčitelé šarlatáni a šejdířský byznys v kostce. Praha: KLIKA, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87373-31-6. Heslo Urinoterapie, s. 203.
- ↑ Mills MH and Faunce TA (November 1991). "Melatonin supplementation from early morning auto-urine drinking.". Medical Hypotheses 36 (3): 195–9. doi:10.1016/0306-9877(91)90129-M. PMID 1787809.
- ↑ http://www.medical-hypotheses.com/article/S0306-9877(97)90099-2/abstract
- ↑ KLENER, Pavel. Stanovisko vědecké rady ČLK k neověřeným léčitelským postupům v onkologii ze dne 2.2.2012. Jsou léčitelské metody přínosem nebo rizikem? [online]. Česká lékařská komora, 2012-02-02 [cit. 2012-02-09]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
Externí odkazy editovat
Slovníkové heslo urinoterapie ve Wikislovníku
[[Kategorie:Léčitelské metody]]