Wikipedista:Klára Trojanová/Pískoviště
Teorie učících se regionů
editovatZáklady teorie učících se regionů byly položeny v USA na konci 20. století. Patří mezi dosud nejmladší teorii regionálního vývoje [1]. Hlavním představitelem je Richard Florida, který chápe regiony jako ohniska tvorby znalostí a učení se. Regiony fungují jako tvůrci, sběratelé a úložiště znalostí poskytující infrastrukturu usnadňující jejich šíření. Patří mezi nejdůležitější prvky ekonomické a technologické organizace v celosvětovém měřítku[2].
Region | Hlavní město | Lokalita | Stát | Podřízené celky |
---|---|---|---|---|
Silicon Valley | San José | San Francisco Bay Area | USA | 30 měst |
Emilia-Romagna | Bologna | ohraničena na východě Jaderským mořem, na severu řekou Pád a na jihozápadě Apeninami | Itálie | 8 provincií |
Baden-Württemberg | Stuttgart | jihozápadní část státního území | Německo | 4 vládní obvody s 35 zemskými a 9 městskými okresy |
V Česku můžeme mezi učící se region zařadit hlavní město Praha [3].
Dimenze učícího se regionu
editovatExistují tři základní dimenze učícího se regionu, které definoval Šipikal podle Baumfelda (2005) [4], a to existence systematických aktivit podporující:
- celoživotní vzdělávání lidí,
- síťování vzdělávacích institucí,
- vzájemné učení se a inovace.
Charakteristika učících se regionů
editovatMalmberg (1997) [5]uvedl typické charakteristiky učících se regionů, které shrnul do tří skupin:
- ekonomická konfigurace regionu - existence většího počtu regionálních subjektů jako jsou obce, města, podniky, firmy atd. - interakce těchto subjektů může usnadnit výměnu informací a podporovat vznik nových nápadů,
- technologická infrastruktura - existence poradenství, výzkumu a vývoje institucí a transferových center pro spolupráci s ostatními regionálními subjekty,
- kultura a instituce regionu - snaha o maximalizaci schopností regionu učit se a inovovat.
Dále Stejskal a Kovárník (2009) [6]uvádějí, že regiony jsou charakteristické tím, že:
- zastávají vlastní pozici ve vědecko-výzkumné a inovační politice státu,
- budují inovační centra, vědecko-technologické parky a centra „excelence“, která jsou zaměřena na produkování inovačních subjektů v regionu, čímž dochází ke zvýšení konkurenceschopnosti a zajištění budoucího udržitelného rozvoje,
- jejich cílem je rozvoj inovačního podnikání a vtáhnutí místních firem do inovačního procesu.
Podle Tolanda a Yoonga (2005) [7]lze charakteristiky učících se regionů rozdělit do čtyř oblastí:
- udržitelný ekonomický růst spojený s růstem pracovních míst, která jsou náročná na kvalifikaci pracovníků,
- sociální zapojení a tvorba sociálního kapitálu,
- role rozdílných vzdělávacích strategií pro propagaci učících se regionů,
- integrovaný přístup k dosažení „good governance“(tzv. „dobrého vládnutí“).
Klíčové procesy
editovatTypy znalostí
editovat- ↑ Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu. nf.vse.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ FLORIDA, Richard. Toward the learning region. Futures. 1995-06-01, roč. 27, čís. 5, s. 527–536. Dostupné online [cit. 2021-11-19]. ISSN 0016-3287. DOI 10.1016/0016-3287(95)00021-N. (anglicky)
- ↑ ROČKOVÁ, Lucie. Existence učících se regionů v dimenzi ČR. dk.upce.cz. 2011. Dostupné online [cit. 2021-11-20].
- ↑ XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta 1 CD-ROM s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4625-2, ISBN 80-210-4625-2. OCLC 320697884
- ↑ MALMBERG, Anders. Industrial geography: location and learning. Progress in Human Geography. 1997-08-01, roč. 21, čís. 4, s. 573–582. Dostupné online [cit. 2021-11-20]. ISSN 0309-1325. DOI 10.1191/030913297666600949. (anglicky)
- ↑ STEJSKAL, Jan. Regionální politika a její nástroje. Praja: Portál 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0283-7, ISBN 80-262-0283-X. OCLC 1013735731
- ↑ JANET TOLAND, Victoria University of Wellington; PAK YOONG, Victoria University of Wellington. Learning Regions in New Zealand: The role of ICT. International Journal of Education and Development using ICT, Vol. 1, No. 4, 2005 [online]. 2005-12-31 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky)