Wikipedie

Wikipedista:Juandev/Pískoviště 1

< Wikipedista:Juandev
Wikipedista:Juandev/Pískoviště 1
Chybí zde svobodný obrázek
Účel stavby

prázdné

Základní informace
ArchitektIvan Ruller

Židenická smuteční síň (někdy též Rullerova[1], dle architekta Ivana Rullera, který ji navrhl) je chátrající nepoužívaná smuteční síň na hřbitově v městské části Brno-Židenice.

Historie

editovat

Návrh stavby vznikl již v roce 1977 v ateliéru architekta Ivana Rullera. Následně se v Brnoprojektu[2] letech 1979 a 1983 realizovala projektová dokumentace a následně se přistoupilo ke stavbě. Tu realizovali samotní občané v rámci akce Z a stavbu dokončili v roce 1985.[3] Investorem stavby byla Technická a zahradní správa města Brna. Vedoucím architektem Ing. arch. Pavel Šrubař. Náklady tvořily 4,5 milionu korun československých.[4] Jelikož kvalita prací nebyla odpovídající, začaly se projevovat technické problémy, proto byla stavba v roce 2007[5] zcela uzavřena.[3] Následně vlastník, jímž je město Brno, začal v roce 2011[6] zvažovat demolici a budovu oplotil[7]. K demolici ale nedošlo. Jednak z důvodu nedostatku peněz, za druhé i z důvodu protestů místních obyvatel.[5] Později se ale karta obrátila a město se rozhodlo síň opravit.[8]

V roce 2020 byla stále ve špatném stavu a polemizovalo se o možné opravě až v roce 2021.[1]

Popis

editovat

Původní podoba

editovat

Síň je umístěna na Židenickém hřbitově a přístup byl z parkoviště v ulici Komprdova.[3][9] Areál je oplocen kovovou mříží, kterou navrhl Zdeněk Makovský a zrealizoval umělecký kovář Ivan Blažek.[10] Jedná se o přízemní budovu[3] s půdorysem písmene H, kdy delší strana je rovnoběžná s Komprdovou ulicí, od které je vzdálená asi 50 metrů a původně přístupná po vyasfaltované cestě.[3][9] První obdélníková část představovala svět živých, úzká část bájnou řeku Styx a poslední obdélníková část svět mrtvých.[8] Střecha nad samotnou síní[11] má podobu zlomeného V, nejprve se mírně zdvihá a na konci prvního obdélníku kolmo stoupá vzhůru a následně se volně propadá.[5] Nad přední a zadní částí, je pak plochá.[11]

Z vnějšku jsou stěny obloženy mramorem, štípanou břidlicí a tmavě natřenými latěmi. Vstupní část má několik schodů, kamenem obloženou pochozí plošinu, je prosklená a pohledově rozčleněná sloupy. Vpravo v rohu se pak nachází před stavbou tmavě olověná[8] plastika Olbrama Zoubka nazvaná Tři chodci[12][pozn. 1] z roku 1967. Vlevo je přízemní budova sloužící jako toaleta.[3] Symbolicky je oddělena zdí pokrytou černou břidlicí, která je kolmo, nedosedá však k objektu a umožňuje tak průchod podél prosklené stěny.[14] Vpravo pak vstup do atria[15] následovaný smuteční síní.[3] Mezi těmito dvěma objekty je průchod do zeleného parteru.[16]

Do atria[15] se dá vstoupit dvěma prosklenými dveřmi. Za nimi je obdélníková místnost, kdy vlevo jsou dřevěné lavice na soklech obložených kamenem, vpravo je pak do zelena laděná prosklená stěna s motivem Krista[8] sklářského výtvarníka[17] Valéra Kováče.[15][16] Uprostřed jsou další lavice a za nimi býval pětidílný cyklus maleb Cesta života od výtvarníka Karla Rechlíka.[18] Do žluta laděné oleje[19] byly po uzavření síně přemístěny do skladů správy hřbitovů města Brna.[20] Ve stropě, který je podbit tmavě hnědě natřenými dřevěnými latěmi[3] jsou bodová světla.[16] Následuje vstup do samotné smuteční síně, který tvoří dvoje dvoukřídlé dveře po obou stranách. Jsou žluté barvy, opatřeny reliéfním dekorem z dílny architekta[21] Jindřicha Kompošta.[15]

Smuteční síň zasahuje přes dvě patra, ve druhém patře nad obřadním místem je galerie, která je obložena bílými sádrovými deskami. Do těchto desek byl vybroušen abstraktní dekor s názvem Panychida sochařem Tomášem Rullerem, synem architekta Ivana Rullera.[22] Zbytek je otevřen.[5][3] Strop je podbit tmavě a světle natřenými latěmi umístěnými ve zvlněných pásech podobně jako členění střechy v pohledu ze strany. Opět jsou zde bodová světla. Tmavě hnědé obložení je i u dveří a na stěnách, což vytváří kontrast obou barev.[16] Vedle dřevěného obložení, jsou zde obdélníková dvoljskla v dřevěných rámech, prosvětlující místnost od jihu, západu i severu[8].[3] Prosvětlení přichází i ze stropu.[23]

Před obřadním místem je několik dřevěných podlouhlých lavic na kamenných soklech. Uprostřed katafalk, který původně zdobila posuvná barevná vitráž od malíře a grafika[24] Miroslava Netíka[15]. Miroslav Netík byl též autorem dvou obrazů s názvy Život a Smrt[22] malovaných na dřevotřísce,[25] které zde byly umístěny a po uzavření síně přemístěni do skladu.[20] Vlevo pak pult pro řečníka.[16] Za lavicemi proti obřadnímu místu prostor a stěna obložená černou dlažbou.[8] Na stěně proti katafalku byl původně umístěn textilní kruhový reliéf s dřevěnými a mosaznými prvky od Jiřího Fuseka, který byl ale poškozen vandaly.[22]

V zadní části je prostor pro manipulaci s rakvemi, chladící boxy, kanceláře a schodiště pro hudebníky na galerii.[11]

Stav po uzavření

editovat

Celková koncepce

editovat

Původně mělo dojít v této části Brna k rozsáhlým přestavbám.[zdroj?] Realizována však byla jen smuteční síň. Nedošlo ani na urnový háj v okolí či jezírko, které mělo symbolizovat řeku Acheron.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Sousoší původně neslo název Pankráčtí hrdinové, protože s ním Olbram Zoubek vyhrál v roce 1972 soutěž vypsanou Metrostavem na osazení na stanici metra Pankrácká v Praze (dnes Vyšehrad). Jednotlivé sochy představovali zatčeného, vyslýchaného a odsouzeného. Po přejmenování stanice na Gottwaldova ztratilo dílo pro místo význam a bylo přemístěno do botanické zahrady v Praze Tróji. Následně je vykoupil architekt Ivan Ruller právě pro smuteční síň.[13]

Reference

editovat
  1. ↑ a b GÁFRIKOVÁ, Eliška. Rullerova smuteční síň: Peníze jsou. Záchranu ale zbrzdil koronavirus. Brněnský deník. 2020-03-28. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. 
  2. ↑ SVOBODOVÁ, Šárka. Smuteční síň v Brně-Židenicích. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2013. 160 s. ISBN 978-80-214-4838-4. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j smuteční obřadní síň - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Svobodová, s. 43.
  5. ↑ a b c d Smuteční síň Brno Židenice | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Svobodová, s. 123.
  7. ↑ Svobodová, s. 103.
  8. ↑ a b c d e f Měla jít k zemi, nakonec zpustlou síň upraví na přání zesnulého architekta. iDNES.cz [online]. 2018-05-16 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Smuteční síň Židenice [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Svobodová, s. 147.
  11. ↑ a b c Svobodová, s. 45.
  12. ↑ Svobodová, s. 131.
  13. ↑ Svobodová, s. 131.
  14. ↑ JEŘÁBEK, Petr. Město zbourá smuteční síň. Brněnský deník. 2011-10-04. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. 
  15. ↑ a b c d e Smuteční síň. www.zidenice.eu [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e S.R.O, Via Aurea. Židenická smuteční síň. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Valér Kováč. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ Fotogalerie: Pětidílný cyklus deskových maleb Cesta života od brněnského výtvarníka Karla.... iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ Svobodová, s. 132.
  20. ↑ a b Svobodová, s. 135.
  21. ↑ S.R.O, Via Aurea. Jindřich Kumpošt | Architekti/ky | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ a b c Svobodová, s. 139.
  23. ↑ Fotogalerie: Chátrající smuteční síň v Brně-Židenicích. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ Osoby. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Svobodová, s. 136.

Literatura

editovat
  • SVOBODOVÁ, Šárka. Smuteční síň v Brně-Židenicích. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2013. 160 s. ISBN 978-80-214-4838-4. 

Externí odkazy

editovat

Kategorie:Funerální stavby v Česku Kategorie:Stavby v Brně Kategorie:Brno-Židenice

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Juandev/Pískoviště_1&oldid=20933212“