Wikipedista:Jiří Dlouhý/Udržitelná móda

Udržitelná móda je hnutí a proces podporující změnu módních výrobků a světa módy směrem k větší ekologické integritě a sociální spravedlnosti. Udržitelná móda znamená víc, než jen používání udržitelných materiálů a výrobků. Měla by zahrnovat celý obor módy. To znamená, že se musí zabývat vzájemně závislými sociálními, kulturními, ekologickými a finančními otázkami. Znamená to také, že je třeba uvažovat o módě z pohledu všech zúčastněných stran – uživatelů i producentů, života na Zemi, současných i budoucích obyvatel Země. Udržitelná móda proto vyžaduje odpovědnost občanů, veřejného i soukromého sektoru. Klíčovým příkladem potřeby systémového myšlení v módě je nahrazení současných textilních materiálů za materiály, které méně škodí životnímu prostředí, ale zároveň i snížení objemu módních výrobků. Příbuzným termínem udržitelné módy je ekologická móda.

Časové obavy týkající se módy

Móda je, podle definice, jev spojený s časem. To také ovlivňuje vnímání toho, co je a mělo by být udržitelnější – zda má být móda „rychlá“ nebo „pomalá“ – nebo zda má být exkluzivní nebo inkluzivní.

Průměrná životnost oděvu se mezi lety 2003–2018 zkrátila o 36 %.

Pokud jde o samotné oděvy, jejich trvanlivost závisí na jejich používání a na jejich „metabolismu“ – některé oděvy jsou vyrobeny tak, aby vydržely dlouhodobé používání (např. outdoorové a turistické oblečení, zimní bundy), zatímco ostatní oděvy jsou zamýšleny tak, že mají rychlý obrat (např. topy na party). To znamená, že některé oděvy mají takové vlastnosti a životnost, a bylo by vhodné je vyrábět ještě trvanlivější, zatímco jiné by měly být vyrobeny jako kompostovatelné nebo recyklovatelné a mělo by se počítat s jejich rychlou desintegrací.

Rychlá móda

Jeden z nejzjevnějších důvodů současného neudržitelného stavu světa módy souvisí s časovými aspekty módy; nepřetržitý proud nového zboží dodávaného na trh nebo to, co se obecně nazývá „rychlá móda“. Tímto termínem je označováno levné, dostupné a trendové oblečení, pocházející z globálních výrobních řetězců a prodávaný prostřednictvím řetězců, jako jsou H&M, Zara, Forever21 atd. V roce 2012 vyšla kniha novinářky Elizabeth L Clineové Přemíra oblečení: Šokující vysoká cena levné módy, která jasně poukázala na vzestup jednorázové spotřeby módy a jejích dopadů na planetu, ekonomiku a spotřebitelské vztahy k oblečení.

„Rychlý“ aspekt spotřeby je však primárně problémem pro životní prostředí, pokud se provádí ve velkém měřítku. Dokud byla rychlá nápadná spotřeba vyhrazena bohatým, globální dopad nedosahoval pozornost veřejnosti ani nebyl vnímán jako problém. To znamená, že „rychlé“ nákupní trendy exkluzivní módy (haute couture) se nepovažují za problém, a jsou dokonce oslavovány (například ve filmech, jako je Pretty Woman), zatímco když chudší lidé nakupují "rychlou módu", je to považováno za neetické a za problém. Dnes je "rychlá móda" v celém oděvním průmyslu běžná, módní řetězce replikují exkluzivní módu, musí neustále vyklízet sklady. Kvalita oděvu nemusí nutně znamenat pomalejší tempo spotřeby a snížení plýtvání.

"Pomalá móda"

Pomalou módu lze považovat za alternativní přístup k rychlé módě; je založená na stejných principech jako hnutí pomalého jídla. Charakteristiky udržitelné módy odpovídají filozofii „pomalé módy“ v tom, že emocionální, ekologické a etické vlastnosti jsou upřednostňovány před unifikací a nepříliš velkým pohodlím. Vyžaduje to změněnou infrastrukturu a snížený obrat zboží. Kategoricky neznamená pomalá móda ani obvyklé obchodní chování, ani se netýká jen pouze designu. Počítá se i s dlouhými dodacími lhůtami. Pomalá móda je vizí módního sektoru postaveného na jiných východiscích. Pomalá móda je módní koncept, který odráží perspektivu, která respektuje lidské životní podmínky, biologickou, kulturní rozmanitost a vzácné globální zdroje a vytváří jedinečné, personalizované produkty.

Pomalá móda je založená na trvanlivých výrobcích, tradičních výrobních technikách nebo na návrzích, které nejsou sezónní. Účelem zpomalení je ovlivnit mnoho bodů výrobního řetězce. Pro pracovníky v textilním průmyslu v rozvojových zemích znamená pomalá móda vyšší mzdy. Pro koncové uživatele znamená pomalá móda, že zboží je navrženo a vyrobeno s větší péčí a jsou použity vysoce kvalitní materiály. Z hlediska životního prostředí to znamená, že je vyrobeno méně oděvů a průmyslového odpadu. Nové nápady a inovace produktů neustále mění definici pomalé módy.

Použitelnost a životnost oděvů

Dopad módy na životní prostředí závisí také na tom, kolik a jak dlouho se oděv používá. Obvykle má oděv používaný denně v průběhu let menší dopad než oděv použitý jednou a pak zlikvidován. Studie ukázaly, že proces praní a sušení pro klasické džíny je zodpovědný za téměř dvě třetiny energie spotřebované během celého života džín a u spodního prádla asi 80 % celkové spotřeby energie je spotřebováno na praní. Používání a opotřebení tak ovlivňuje životní cyklus oděvů a je třeba se jím zabývat kvůli většímu systémovému dopadu.

Existuje však významný rozdíl mezi tím, kolik vydrží běžný oděv, a kolik vydrží oděv, který je vyroben tak, aby vydržel dlouho. Kvalita produktu musí odrážet vhodné přizpůsobení jeho životnímu cyklu. Některé kvalitní oděvy mohou být opraveny a vzniká "emoční trvanlivost". Výrobky nízké kvality, které se rychle znehodnocují, nevytvoří emočními vazby mezi uživatelem a produktem.

Ekologické aspekty módy

Udržitelnost je významná pro módu, protože textilní a módní průmysl patří mezi přední průmyslová odvětví, která negativně ovlivňují životní prostředí. Globalizace, konzumerismus a recyklace jsou součástí životního cyklu oblečení. Globalizace umožnila vyrábět oděvy za stále nižší ceny, za ceny tak nízké, že mnoho spotřebitelů považuje toto oblečení za jednorázové. Jednorázové oblečení je velmi oblíbené především v severní Americe a Evropě. Je to klíčová charakteristika rychlé módy.

Nebezpečí pro životní prostředí

Jedním z nejmarkantnějších poškození životního prostředí je praktické vyschnutí Aralského jezera díky pěstování bavlny.

Oděvní průmysl má jeden z největších dopadů na planetu. Vysoká spotřeba vody, znečištění chemickými úpravami používanými při barvení, přípravě a likvidace velkého množství neprodaného oděvu spalováním nebo ukládáním na skládky jsou nebezpečné pro životní prostředí. Roste nedostatek vody, současná úroveň používání módních materiálů (79 miliard kubických metrů ročně) je velmi znepokojivá, protože textilní výroba se většinou odehrává v oblastech s nedostatkem sladké vody. Pouze asi 20 % oděvů je recyklováno nebo znovu použito, obrovské množství módních výrobků končí jako odpad na skládkách nebo je spáleno. Odhaduje se, že ve Velké Británii končí každý rok přibližně 350 000 tun oblečení na skládkách. Podle neziskové organizace Earth Pledge, která se zavázala propagovat a podporovat udržitelný rozvoj, „K přeměně surovin na textil se používá nejméně 8 000 chemických látek a 25 % světových pesticidů se používá k pěstování neekologické bavlny. To způsobuje nevratné poškození lidí a životního prostředí a teprve zakoupení módního výrobku se stále vyskytnou dvě třetiny uhlíkové stopy oděvu.“ Průměrný Američan zahodí ročně téměř 70 liber oblečení. Roste obava, protože mikrovlákna ze syntetických tkanin znečišťují vody během praní. Mikrovlákna jsou drobná vlákna, která se uvolňují z textilie. Tato mikrovlákna jsou příliš malá na to, aby byla zachycena ve filtračních systémech čistíren odpadních vod a nakonec vstoupí do toků a v důsledku toho kontaminují náš potravní řetězec. Jedna studie zjistila, že 34 % mikroplastů nalezených v oceánech pochází z textilního a oděvního průmyslu a většina z nich byla vyrobena z polyesteru, polyethylenu, akrylu a elastanu. Odstranění syntetických materiálů používaných v oděvních výrobcích může zabránit tomu, aby škodlivé syntetické látky a mikrovlákna skončily v přírodním prostředí.

Sociální souvislosti módy

Jeden z hlavních sociálních problémů souvisejících s módou se týká práce. Od požáru v továrně Triangle Shirtwaist v roce 1911 byla středem tohoto problému pracovní podmínky v módním průmyslu. Při zhroucení budovy Rana Plaza kde zemřelo 1138 lidí, se znovu zaměřila pozornost na nedostatečnou transparentnost, špatné pracovní podmínky a rizika v módní výrobě. Stále více se věnuje pozornost porušování pracovních práv v jiných částech celého životního cyklu módy od výroby a zpracování textilu, přes maloobchod a distribuci a předvádění k recyklaci. Zatímco většina módy a textilu se vyrábí v Asii, Střední Americe, Turecku, severní Africe, Karibiku a Mexiku, stále existuje produkce v celé Evropě, kde se vyskytují také nevhodné pracovní podmínky, jako například v Leicesteru ve Velké Británii a ve střední a východní Evropě.

Módní průmysl často těží z rasových, třídních a genderových nerovností. Tyto nerovnosti a tlak ze strany značek a maloobchodníků ve formě nízkých cen a krátkých dodacích lhůt přispívají k vykořisťujícím pracovním podmínkám a nízkým mzdám. Také „místní“ výroba, jako jsou oděvy označené jako „Vyrobené v Itálii“, se podílejí na celosvětovém zajišťování práce a vykořisťování pracovníků, obchází odbory a smlouvy o sociálním zabezpečení.

Počet pracovníků zaměstnaných v textilu, oděvech a obuvi není znám kvůli rozdílům ve statistických metodách. Obecně se myslí, že nejméně 25 milionů lidí, většinové žen, pracuje ve výrobě oděvů a až 300 milionů v oblasti zpracování bavlny. Nicméně je skutečně obtížné přesně odhadnout, kolik lidí pracuje ve výrobním sektoru, protože v tomto odvětví nadále existují malé výrobní a smluvní firmy, které fungují nelegálně. Dne 24. dubna 2013 došlo k katastrofě Rana Plaza jako jedné z největších tragédií v historii módního průmyslu. Hledání mrtvých skončilo dne 13. května 2013 s počtem obětí 1 134. Z budovy bylo zachráněno přibližně 2 500 zraněných. To je považováno za nejhorší katastrofu v továrně na oděvy a za nejtragičtější strukturální selhání v moderní lidské historii.

Dopad módy na životní prostředí ovlivňuje také komunity v blízkosti výrobních závodů. O těchto dopadech je málo snadno dostupných informací, ale je známo, že znečištění vody a půdy toxickými chemikáliemi používanými k výrobě a barvení tkanin a má závažné negativní důsledky pro lidi žijící v blízkosti továren. Na globální úrovni móda přispívá ke změně klimatu a ohrožuje biologickou rozmanitost, což má sociální důsledky pro všechny.

Transparentnost

V módním průmyslu se často diskutuje o transparentnosti dodavatelských řetězců, v neposlední řadě od nehody v Rana Plaza. Diskusi podpořilo mnoho zaměstnavatelských svazů. Během posledních let poskytlo více než 150 hlavních značek, včetně Everlane, Filippa K a H&M on-line informace o jejich výrobních závodech. Organizace Fashion Revolution zveřejňuje každoročně index transparentnosti módy který hodnotí největší značky a maloobchody na světě podle toho, kolik informací zveřejňují o svých dodavatelích, politikách a postupech dodavatelského řetězce a sociálních a environmentálních dopadech.

Zaměření na transparentnost a sledovatelnost však dosud nepřineslo očekávaný výsledek. I když spotřebitel najde na etiketě oblečení informace, jako je adresa závodu a kolik lidí tam pracuje, nehovoří nic o platech a životních podmínkách pracovníků, o postupech subdodavatelů továrny nebo o dopadu výroby na životní prostředí. Zaměření na transparentnost dosud nepřeklenovalo informace se systémovým působením a dopadem. I když je agenda transparentnosti čestná a důležitá, je bezzubá, ne-li spárovaná se skutečnými zlepšeními, změnami politiky a právními kroky, za které jsou podniky a továrny odpovědné za pochybení.

Udržitelné oblečení

Udržitelné oděvy se vztahují na látky pocházející z ekologicky šetrných zdrojů, jako jsou vlákniny pěstované udržitelným způsobem nebo recyklované materiály. Také se odkazuje na to, jak jsou tyto textilie vyráběny. Z historického hlediska to, že jsme vůči životnímu prostředí ohleduplní k oděvu, znamenalo (1) nákup oblečení z úsporných obchodů nebo obchodů, které prodávají použité oblečení, nebo (2) darování použitého oblečení do výše zmíněných obchodů za účelem opětovného použití nebo dalšího prodeje. V moderní době, s výrazným trendem směrem k udržitelnosti a „zeleným“, se udržitelné oblečení rozšířilo směrem k (1) snížení množství odhozeného oblečení na skládky a (2) snížení dopadu agrochemikálií na životní prostředí při výrobě konvenčních vlákninových plodin (např. bavlna).

„Tři pilíře“ udržitelnosti ohraničené prostředím (Země, život)

V souladu s udržitelností recyklované oblečení dodržuje zásadu „3 R v životním prostředí“: Reduce, Reuse, and Recycle – omezte, použijte znovu a recyklujte, jakož i „Tři nohy udržitelnosti“: ekonomika, ekologie a sociální spravedlnost.

Budoucnost udržitelnosti módy

Evropská unie vydala v roce 2007 vyžadovala Nařízení o registraci, hodnocení, autorizaci a omezování chemických látek (REACH), a vyžaduje aby výrobci a dovozci oděvů identifikovali a kvantifikovali chemikálie použité v jejich výrobcích.

Dne 3. května 2012 se v Kodani konal největší světový summit o udržitelnosti módy, na kterém se shromáždilo více než 1 000 klíčových zúčastněných stran v tomto odvětví, aby se prodiskutovala důležitost udržitelnosti módního průmyslu. Kodaňský módní summit od té doby shromáždil tisíce lidí z módního průmyslu ve snaze vytvořit hnutí v tomto odvětví.

V červenci 2012 zavedla koalice Udržitelné oděvy Higgův index, standard sebehodnocení určený k měření a podpoře udržitelných dodavatelských řetězců v oděvním a obuvnickém průmyslu. Společnost Sustainable Apparel Coalition, založená v roce 2011, je nezisková organizace, jejíž členy jsou značky vyrábějící oděv nebo obuv, maloobchodníci, průmyslové přidružené subjekty a obchodní sdružení, americká agentura na ochranu životního prostředí, akademické instituce a neziskové organizace na ochranu životního prostředí.

Cena Global Change Award je inovační výzvou vytvořenou nadací H&M. V roce 2017 vytvořila zprávu o trendech, která se zaměřila na budoucnost udržitelné módy. Organizace identifikuje pět „megatrendů“, které budou určovat budoucnost udržitelné módy. Prvním „megatrendem“ je „Síla přírody“, což je odvětví, které zkoumá materiály, které byly vždy považovány za odpad jako udržitelnější metoda výroby nového oblečení. Mezi materiály, které zmírní negativní dopady průmyslu, patří veganské materiály ze země a recyklace starých textilií na nového oblečení. Druhý „megatrend“ je „Pronajmi si skříň“; tato iniciativa již nějakou dobu existuje. Tento trend nakonec snižuje nový nákup oblečení a likvidaci oblečení, což znamená méně odpadu. Pronajmi si runway (Rent the Runway) je příkladem trendu „Pronajmi si skříň“. Rent the Runway začala jako společnost, která umožnila lidem, kteří si pravděpodobně nebudou moci dovolit koupit někdy oděvy luxusních značek, jako je Hervé Leger, Vera Wang, Etro, půjčit si oblečení za běžnou maloobchodní cenu. Pronájem a sdílení oděvů je také známo jako CFC (společná konzumace módy), do které se spotřebitelé trvale zapojují. Třetím trendem je „Long Live Fashion“ je oživení Vintage oblečení . Vintage oblečení je způsob, jak snížit množství oblečení, které se zlikviduje a skončí na skládkách. Společnosti jako RE / DONE, Vintage Twin a Frankie Collective prodávají znovu spárované vintage oblečení. Opravy a prodej oděvů má menší negativní dopad než vytváření nových oděvů. Čtvrtým megatrendem je „inovativní recyklace“, která hodnotí odpad jako hodnotu. Toto odvětví začíná vytvářet pobídky pro spotřebitele, aby se podíleli na recyklaci oblečení.

Móda šitá na míru je jednou z možností pro budoucnost ekologičtějšího módního průmyslu, protože může potenciálně vést k menšímu plýtvání a nárůstu počtu pracovních míst a tím i ke zlepšení ekonomiky. Zakázkové šití není v současnosti běžné, kvůli pohodlí obchodů, znamená to přitom zvýšený tlak na životního prostředí. Oblečení šité na míru, pokud by se mělo stát běžnou hromadnou výrobou oblečení, které nebude možné koupit, lze snížit a opětovné použití a přepracování starých oděvů by mohlo snížit množství starých opotřebovaných nevyhovujících šatů vyhozených nebo rozdaných.

V roce 2019 vydal Výbor pro environmentální audit Spojeného království zprávu a doporučení o budoucnosti módní udržitelnosti, v níž navrhoval rozsáhlé systémové změny, v neposlední řadě vládní regulaci a daňové pobídky pro udržitelné postupy, jako je snížená DPH za opravárenské služby. Jak je zdůrazněno ve zprávě, jsou zapotřebí velké politické a sociální změny, aby se průmysl posunul směrem k udržitelnějším postupům a úrovním spotřeby: značky, které „méně poškozují“, nestačí. Zpráva končí následujícím prohlášením;

„Maloobchod musí nést odpovědnost za sociální a environmentální náklady na oblečení. Měli by využít svou tržní sílu k tomu, aby od dodavatelů požadovali vyšší environmentální a pracovní standardy. Nabízet možnosti zapůjčené, celoživotní možnost opravy a poskytovat spotřebitelům více informací o zdrojích a skutečných nákladech na oděvy jsou všechna opatření, která lze v širším měřítku přijmout. Posun obchodních praktik tímto způsobem může nejen zlepšit environmentální a sociální dopad firmy, ale také nabídnout tržní výhodu, protože reagují na rostoucí poptávku spotřebitelů po zodpovědném a udržitelném oděvu(S. 54)

Reference

[[Kategorie:Móda]] [[Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady]]