Wikipedista:Gabriela Hojná/Pískoviště

Půdorys editovat

Kostel svatého Jana Křtitele má nepravidelný půdorys, síňové trojlodí je na východě ukončeno presbytářem, se sakristií na severní straně. Na jižní straně trojlodí se nachází čtvercová předsíň a na jihozápadním nároží hranolová věž.

Exteriér editovat

Trojlodní kostel je orientován. Na všech stranách je použit vnější opěrný systém. Fasáda je bez dekorace, zdivo je pouze omítnuté. Do kostela vedou čtyři vchody a jeden vede do věže. Na severní straně je raně gotický lomený portál, který má výžlabky s hruškovcem a silnějším oblounem na patce malého polygonálního soklu. Sokl má kalichovitou hlavici porostlou listy a nízkou krycí desku. Hlavní portál, který je mezi Dořinou a dřevěnou předsíní je lomený a profilovaný výžlabky, hruškovcem a oblounem na vysokém soklu. Z východu vede obdélný portál do sakristie a na jihu jsou dva gotické portály, jeden vede do Dořiny předsíně, je zdobený výžlabky které končí na konzolách, druhý vede do jižní lodi, je lomený a zdobený výžlabky. Do věže vede portál obdélný. Střecha kostela je sedlová, střecha sakristie pultová. Věž má na svých rozích nárožní vížky. Okno na východní straně presbytáře je zaoblené a osvětluje vitrínu v oltáři. Okna v jižní straně presbytáře jsou také zaoblená, jedno znázorňuje Boha, druhé zobrazuje křest Ježíše v řece Jordán. V jižní lodi na jižní straně se nachází dvě lomená okna na východní straně pak kružba s plaménkovým vzorem. V západní stěně kostela jsou tři lomená okna a v severní stěně pouze jedno. Okna v prvním patře věže jsou zaoblená a zdobená dvěma jeptiškami, okna v druhém patře jsou lomená a zdobená jeptiškami a trojlisty. V jihovýchodním rohu se nachází pozůstatky apsidy, která byla vystavěna kvádříkovou technikou. Zdivo z původní apsidy bylo znovu použito při pozdější dostavbě kostela, svědčí o tom vlnkovitý obloučkový vlys a zubořez v severní zdi nynější stavby.

Interiér editovat

Vstup do kostela je z jižní strany do Dořiny předsíně dřevěnými dveřmi zhotovenými v letech 1893-1900. Předsíň je zaklenuta křížovou klenbou na žebrech klínového profilu. Do dřevěné části předsíně, která byla postavena v roce 1900 se vstupuje gotickým portálem, který byl roku 1700 osazen barokními dubovými dveřmi s původním kováním a plastikami. Prostor chrámu je rozdělen dvěma páry sloupů na tři lodě. Trojlodí je zaklenuto křížovou klenbou, žebra jsou prostě vyžlabená. Konzoly jsou jehlancovité, dvě jsou s maskou a jedna je kružbová. Klenba je podpíraná dvěma páry oblých sloupů. Sloupy mají pásmo kružbového panelování a dva oblouny, pod nimi je pás obloučků ukončený liliemi. Sloupy končí polygonální sokly. Kůr je podepřen čtyřmi sloupy tvořícími arkádu. Uprostřed arkády je klenákovitě zdůrazněná poprsnice s malbou sv. Jana Křtitele. Triumfální oblouk mezi hlavní lodí a presbytářem je lomený a neprofilovaný. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou na klínových vyžlabených žebrech, konzoly jsou pseudogotické. Na křížení nejblíže k oltáři se nachází svorník s křížem se svatozáří na příčném žebru je svorník s růží a na třetím původní znak města. Za hlavním oltářem končí jedno z žeber vytesanou hlavou stavitele. V severní stěně presbytáře se nachází vchod do sakristie, která je zaklenutá valenou klenbou. Nad vchodem do sakristie se nachází tři nástěnné malby od malíře Rudolfa Adámka zhotovené v roce 1933. Na nich je vyobrazena záchrana města před Švédy během třicetileté války 21. 11. 1646. Prvním obraz znázorňuje Švédského hejtmana, který seká do sochy Panny Marie, na druhém je útěk Švédů v mlze a na třetím děkovné procesí měšťanů. Nad nástěnnými malbami jsou umístěny dva znaky papežů, a to papeže Pia XI. a papeže sv. Jana Pavla II. Na jižní straně mezi okny pak znak papeže Benedikta XVI z roku 2007. Trojlodí je také zdobeno nástěnnými malbami. Obraz umístěný na Vítězném oblouku oddělujícím presbytář od hlavní lodi je vyobrazen Bůh v Nejsvětější trojici a s klanějícími se anděli. Na zdech jižní lodi jsou tři obrazy: Malkísedekova oběť, Poslední večeře Páně a Smrt sv. Josefa. V severní lodi jsou také tři obrazy a to: Obrácení sv. Pavla, Ustanovení apoštola Petra a obraz jménem Abrahám obětuje svého syna Izáka

Vybavení kostela: editovat

V předsíni se nachází kříž z roku 1981 na kterém je korpus z 16. století a náhrobek se znakem Silvarů který zde byl umístěn v roce 2007 poté co byl nalezen pod dlažbou kostela archeoložkou Mgr. Hanou Burdychovou. Za prosklenými dveřmi dřevěné předsíně se nachází kamenná barokní kropenka, která byla přenesena z kostela Povýšení Sv. Kříže roku 1981. V presbytáři se nachází hlavní barokní oltář sv. Jana Křtitele. Základ oltáře z roku 1674 tvoří kamenný stůl překrytý dřevěnou oltářní deskou a dřevěné sloupy které vypadají jako mramorové. Další část oltáře byla zhotovena v roce 1732, kdy byla vytvořena skleněná vitrína pro sochu Panny Marie Královédvorské a sochy dvou andělů které vytvořil Jiří František Pacák (žák Matyáše Bernarda Brauna). Jeden anděl drží štít se znakem Rakouského císařství, druhý se znakem města. V roce 1760 byl uprostřed oltáře umístěn rokokový svatostánek na jehož dvířkách je kříž s Ježíšem Kristem. Nad svatostánkem je dnes umístěno věčné světlo symbolizující přítomnost Krista. Biskup Jan Leopold Hay v roce 1782 vložil do oltáře ostatky sv. Jana Nepomuckého. Poslední patro oltáře bylo vytvořeno v roce 1867. Uprostřed je umístěn obraz sv. Jana Křtitele, patrona města, který namaloval Josef Vojtěch Hellich. Nad obrazem se nachází znak města a po jeho stranách jsou umístěny sloupy zdobené vinnou révou. Oltář byl také doplněn o sochy světců: sv. Barbora, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Vojtěch. V roce 1900 došlo k poslednímu doplnění oltáře. Byly postaveny postranní oblouky a na nich sochy sv. Petra a Pavla. V severní straně presbytáře jsou umístěny dveře do sakristie. Vedle nich je umístěn abak (stolek na přípravu bohoslužebných předmětů). Ten byl zhotoven Petrem Buškem ze Sychrova v roce 1898. Po II vatikánském koncilu byly dovolené obětní stoly, a tak v roce 1979 byl uprostřed presbytáře umístěn dřevěný obětní stůl. V roce 2007 byl místo něho použit nový oltář s románskou mensou. Mensa pochází ze 13. století, v rozích má vytesány templářské křížky. Na nový ambon byla použita kamenná deska ze 14. století. Posvěcení nového ambonu a oltáře se konalo 16. 9. 2007 biskupem Dominikem Dukou OP. Biskup vložil do mensy v zapečetěné obálce ostatky biskupa sv. Paulína z Noly, sv. apoštola Petra a s. Ludmily. Pod okny se nachází lavice pro českou královnu. Radní lavice, která byla původně vedle ní se dnes nachází pod kůrem. Na severozápadní straně presbytáře se nachází rokoková kazatelna z roku 1770. V jižní lodi je pověšen kříž s Ježíšem v nadživotní velikosti, ten byl zhotoven roku 1735. Traduje se, že hlavu Ježíše vyřezal Matyáš Bernard Braun a tělo Jiří František Pacák. Pod křížem je postavena cínová barokní křtitelnice ve tvaru obráceného zvonu na kamenném podstavci z roku 1706. Na stěnách kostela se také nachází křížová cesta vytvořená Antonínem Suchardou v roce 1899. V západní části kostela pod kůrem je postavena Pieta z roku 1570 vytvořená v renesančním slohu a zpovědní místnost z roku 1982.

Oltáře v trojlodí: editovat

Původní gotické ani barokní oltáře se nedochovaly, a tak v roce 1900 byly vytvořeny nové v pseudogotickém slohu, ty zhotovil Petr Bušek se svými syny. Oltář Panny Marie Lurdské s postranními obrazy sv. Františka z Assisi a sv. Josefa Pěstouna Páně. Oltář Svatého Kříže zobrazuje Ježíšovo ukřižování, vele kříže jsou sochy sv. Panny Marie Bolestné sv. Jana Evangelisty. Okolo jsou čtyři obrazy znázorňující: Narození Páně, klanění Tří králů, Zmrtvýchvstání Páně a Nanebevstoupení Páně. Uprostřed oltáře je umístěn svatostánek. Oltář Pražského Jezulátka byl vyroben během 2. světové války v pseudobarokním slohu panem Antonínem Pekárkem. V prosklené vitríně uprostřed oltáře se nachází kopie Pražského Jezulátka. Ve spodní části se nachází Boží hrob se sochou zemřelého Ježíše. Po stranách oltáře jsou umístěny dvě sochy, socha sv. Františka z Assisi a socha sv. Antonína z Padovy. Vpravo od oltáře je pověšena socha sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Uprostřed oltáře sv. Jana Nepomuckého je jeho socha, vedle něj jsou obrazy znázorňující sv. Cyrila a Metoděje. Centrem oltáře Božího milosrdenství je obraz Božího milosrdenství zobrazující Ježíše. Po stranách jsou obrazy sv. Antonína Paduánského a sv. Aloise, na vrcholu je pak obraz sv. Václava.

Věž editovat

První záznam o věži pochází z roku 1431. V roce 1450 byla po nájezdech Slezanů spolu s kostelem vypálena a obnovena byla až kolem roku 1485. Během třicetileté války bylo přistavěno první patro s ochozem, kde byl byt pověžného (hlásného), který hlídal město. V roce 1894 byla věž přestavěna do dnešní podoby. Na vrcholu je byt pověžného a krytý ochoz, který je podpírám krakorci. Pod bytem se nachází hodinový stroj s číselníky na všechny světové strany. V roce 1894 bylo postaveno nové schodiště na západní straně věže. Ve věži jsou tyto zvony: Svatý Jan, Umíráček a Poledník. Pod věží se nachází kaple Panny Marie Bolestné do ketré se vstupuje z kostela dveřmi umístěnými pod kůrem.

Kůr editovat

Na kůr se vstupuje stejným schodištěm jako na věž. Nachází se zde varhany z roku 1780. V roce 1776 došlo ke zvýšení kůru, a tak se vchod do věžní kobky dostal pod úroveň podlahy. Vchod do kobky chrání dubové dveře se třemi zámky. Původní funkce kobky byla městská pokladna. V roce 1817 zde Václav Hanka objevil Rukopis královédvorský. Jedná se o 7 pergamenových listů o rozměrech 12x7-8 cm na kterých je 14 epických písní oslavujících bájné české hrdiny.

Fotogalerie editovat

Severní zeď
Jižní zeď
Věž z jižní strany
Vstup do věže
Pohled na kružbu
Věž z východní strany
Pohled na kůr
Interiér
Klenby
Pohled na presbytář
Půdorys

Zdroje editovat

Josef Langfelner, Děkanský chrám svatého Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města ve Dvoře Králové nad Labem, Bohumír NĚMEC – VEDUTA, 2017, České Budějovice

Karel Kuča, Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku I. díl, Libri, 1999, Praha, str. 802

Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech 1, Academia, 1977, Praha str. 340

Anežka Merhautová, Raně středověká architektura v Čechách, Academia, 1971, Praha

Dobroslav Líbal, Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Unicornic 2001, Praha, str. 90-91