Wikipedista:Freibo/Seznam jihlavských kin

Tento seznam mapuje historický vývoj kin na území dnešní Jihlavy.

Prvopočátky kin v Jihlavě sahají na konec 19. století. První promítání proběhlo v prosince 1896 a zasloužili se o něj bratři Oeserovi se svým Original Kinematographem. Další promítání se konalo v prosinci 1898 v hotelu U Tří knížat a v květnu 1908 v dnešním Grandhotelu, který tehdy vlastnil Heinrich Reim. V té době se nejednalo o stálá kina, např. bratři Oeserovi v roce 1896 po jihlavské promítání odjeli do Svitav.

Elite Kino – Theater

První stálé jihlavské kino se nacházelo na dnešním Štefánikově náměstí, při Žižkově ulici. Autorem stavby byl jihlavský architekt Arthur Corraza a postaveno bylo v roce 1912. Kapacita hlediště činila 600 míst a při prvním promítání bylo zcela zaplněno. V provozu zůstalo do roku 1923, kdy budově hrozilo zřícení. Corraza po prohlídce stavby rozhodl o vybudování podpěrných zdí v sále, nicméně provozovatel se jej rozhodl uzavřít. Následujících 5 let z něm fungovala modlitebna Československé církve, než musela stavba ustoupit výstavbě školy T. G. Masaryka.

Ladislav Vilímek ve své knize I domy umírají vstoje III uvádí zahájení provozu v roce 1908 a demolici v roce 1931.

Kino Dukla

Nejstarší dosud fungující jihlavské kino, nacházející se v dnešní ulici Jana Masaryka (tehdy Na Valech) bylo vystavěno v secesním slohu v roce 1914 architektem Clemensem Kattnerem a v květnu 1915 otevřeno pod názvem Kino Reform. Prvním vedoucím kina byl Rudolf Fleischmann, ale ještě v témže roce ho do nájmu získal Franz Klimsch, který ovšem posléze narukoval na vojnu a kino převzala jeho žena Emilie. Klimschovi od roku 1912 vedli i kino Elite. Od roku 1923 kino spravoval Městský osvětový odbor a od roku 1930 přímo město. V roce 1924 prošlo kino rekonstrukcí, zvýšení kapacity hlediště na 500 míst, později i první zvukovou aparaturu a novou promítačku. V roce 1930 v něm byly promítány první zvukové filmy. Od června 1942 bylo kino v majetku NSDAP, ale v lednu 1943 se vrátilo pod město.

V roce 1945 došlo ke změně názvu na Staligrad a vlastníkem byl nejdřív stát, později městský národní výbor. V roce 1949 došlo k úpravám interiérů, při kterých se snížil počet sedadel na 380. V roce 1962 dostalo současný název Dukla. Při rekonstrukci v roce 2008 došlo k rozdělení původního sálu na dva menší – Reform (162 míst) a Edison (60 míst). Od roku 2016 je jedním z center Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Bio Edison

Bio Edison, otevřeno v květnu 1914 a postaveno podle plánů architekta Vinzenze Zeizingera, bývá chybně považováno za druhé nejstarší jihlavské kino. Stávalo na dnešní Havlíčkově ulici (čp. 68), v až do roku 1923 samostatné obci Dřevěné Mlýny, hlavní sál pojal 504 diváků a v poschodí přístavby z roku 1924 se nacházel Edison Bar. Majitelé kina se často střídali, od roku 1927 jej provozovala Matice školská. V roce 1932 proběhlo ozvučení kina a poté jej provozoval II. odbor Národní jednoty v Jihlavě Dřevěných Mlýnech. Interiéry prošly úpravami v letech 1928 (restaurace; podle plánů Josefa Linharta z Polné) a 1941 (podle plánů architekta Františka Královského z Velkého Beranova). Za německé okupace neslo název Deutsches Volkskino, po osvobození bio Spojenců, nicméně v roce 1946 byl provoz ukončen. Budova od roku 1954 sloužila jako skladiště barev, nicméně v patře budovy se nacházelo pět bytů a tak musel být sklad z důvodu nebezpečí požáru v srpnu 1959 vyklizen. V roce 1961 proběhla demolice bývalých skladů kina. Ovšem celá budova byla v havarijním stavu, podle vyjádření komise nebylo hlediště způsobilé k opravě, část nad jevištěm se zřítila a do kazetového stropu zatékalo. V roce 1966 Městský bytový podnik zjistil havarijní stav stropní konstrukce – trámy zničila dřevomorka, v důsledku vadného vodovodního potrubí zatékalo do celého domu a v bytě v patře byla zničena podlaha v předsíni a na záchodě. Následně došlo k vystěhování budovy a v roce 1975 k její demolici.

Dnes je místo, které se nachází v těsné blízkosti mostu U Jánů a řeky Jihlavy, nezastavěno.

Kino Adria

Kino Adria bylo zprovozněno o vánočních svátcích v roce 1929. Nacházelo se ve velkém sále Legiodomu (vstup z dnešní Úprkovy ulice), který byl adaptován podle plánů stavitelů Josefa Křeliny a Karla Rejchrta z Jihlavy. Ve své době mělo velice kvalitní techniku, sál měl ústřední topení a do hlediště se vešlo v přízemí 460 diváků a dalších 172 na galerii. V začátcích patřila licence na promítání filmů Československé obci legionářské, později ji převzalo město Jihlava a od roku 1932 kino spravovalo vedení kina Reform. V roce 1944 prošlo úpravami podle plánů stavitele Jana Dintara. V roce 1945 došlo k přejmenování na kino Praha a kolem roku 1948 na kino Oko (pod tímto názvem je uvedeno v domovním listě k roku 1948). V roce 1967 prošlo adaptací, po které disponovalo nejmodernější technologií v rámci jihlavských kin a zároveň se přejmenovalo na kino Vysočina 70. V provozu bylo do roku 1996, v současné době je v jeho prostorách prodejna nábytku.

Kino Sokol

Kino bylo otevřeno pod názvem Kino Stadion v roce 1935 v přízemí sokolovny v Tyršově ulici čp. 12, jejímž autorem byl brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Provoz byl zahájen filmem Maryša a kapacita hlediště činila 508 sedadel. Jedna z prvních zpráv o kině pochází z kolaudačního zápisu sokolovny ze 14. listopadu 1935, kdy si majitel sousedního domu čp. 10 MUDr. Čapek stěžoval na hluk z promítací kabiny, který po dobu promítání filmů obtěžoval obyvatele sousedního domu, a žádal o odhlučnění kabiny. Na začátku roku 1942 dostalo název Viktoria-Kino, od roku 1955 neslo název kino Svět a od roku 1965 kino Panorama. V letech 1957/58 prošlo kino úpravami. Po roce 1989 se budova dostala zpátky do vlastnictví Sokola a v roce 1998 změnilo kino název na kino Sokol. Provoz skončil v roce 2008, posléze prošel adaptací a od 1. dubna 2011 zde funguje alternativní scéna DIOD a v předsálí kavárna Bioskop.

Letní kino

V roce 1949 došlo v lesoparku Heulos k vybudování přírodního amfiteátru, jehož součástí bylo letní kino. V roce 1951 se zde konal Filmový festival pracujících. Původně se filmy promítaly na plátno o rozměrech 10 x 8 metrů, v roce 1959 jej nahradilo plátno o rozměrech 27,5 x 11 metrů, jedno z největších ve střední Evropě. Letní kino bylo v provozu do 90. let 20. století. V roce 2010 proběhla rekonstrukce a revitalizace areálu.

Další kina v Jihlavě

• Kino Mír

Do provozu bylo uvedeno v roce 1950 v samostatné obci Bedřichov, která byla o rok později připojena k Jihlavě. Kino fungovalo v prostorách hostince na Sokolovské ulici 128 (dnes Boulder bar Točna, dříve hotel Severní Točna). Do hlediště se vešlo 257 diváků.

• DKO

Nejedná se o klasické kino. Na Silvestra 1961 došlo ke slavnostnímu otevření Domu kultury a odborů (DKO), v rámci něhož fungoval i Filmový klub, jenž se řadil mezi nejstarší v Československu. Od roku 2007 funguje filmový klub v rámci kina Dukla. Vlastní DKO pak disponuje i promítacími sály.

• Kino Čásek

Dnes již zcela zapomenuté kino fungovalo ve druhém patře domu kavárny Passage v horní části Masarykova náměstí. Zaměřeno bylo především na americké grotesky, prokládané československými a sovětskými filmovými týdeníky a mělo běžet nonstop. V provozu bylo ještě v 50. letech 20. století a později ho nahradil Passage Club. Kavárna přestala fungovat na konci 80. let, po revoluci prošel dům rekonstrukcí a svoji pobočku zde má UniCredit Bank.

Odkazy

Literatura

• L. VILÍMEK, I domy umírají vstoje IV. Jihlava: Statutární město Jihlava 2017 (s. 132-133).
• L. VILÍMEK, I domy umírají vstoje V. Jihlava: Statutární město Jihlava 2019 (s. 42-44).
• L. VILÍMEK, I domy umírají vstoje V. Jihlava: Statutární město Jihlava 2019 (s. 229).

Externí odkazy

• Biografy v Jihlavě, kinodukla.cz
• Reform, Stalingrad, Dukla. Kino, které v Jihlavě přežilo, slaví sto let, idnes.cz
• Hledání ztracené Jihlavy II. Kino Edison a most U Jánů, geocaching.com
• V kavárně Passage se parodoval Hitler a rádi pařili hokejisté Dukly, idnes.cz