Wikipedista:Dedicam/Pískoviště
Listiny Aspernovy (anglicky The As
pern Papers) je novela amerického spisovatele a literárního kritika Henryho Jamese. Původně byla publikována roku 1888 v časopise The Atlantic Monthly, později téhož roku vyšla i knižně. Děj Aspernových listin se odehrává v 19. století v Benátkách a je vyprávěn z pohledu nejmenovaného protagonisty.[1]
Dílo je inspirováno skutečnými dopisy mezi Percym Bysshem Shelleym a Claire Clarmontovou, nevlastní sestrou jeho ženy, která si je nechala až do své smrti. Jde o jedno z nejznámějších a současně i nejdelších děl od tohoto autora.
Děj
editovatHlavní postavou a zároveň vypravěčem je americký literární kritik, jehož posedlostí je slavný zesnulý básník Jeffrey Aspern. Když se vypravěč dozví o existenci dopisů mezi Aspernem a jeho tehdejší milenkou, Julianou Bordereau, je plně rozhodnut je získat. Cestuje proto do Benátek, vyhledá Julianu a snaží se ji přesvědčit, aby si po dobu několika měsíců mohl pronajmout pár pokojů v jejím domě, kde žije sama jen se svou neteří, postarší slečnou Tinou. Juliana se nejprve zdráhá tento návrh přijmout, ale nakonec ho nechá v jejím domě bydlet.
Vypravěč se začne dvořit slečně Tině v naději, že se s její pomocí zmocní Aspernových dopisů, které údajně Juliana stále vlastní. I po několika měsících v Benátkách se vypravěči ovšem nedaří. Julianu ani slečnu Tinu téměř nevídá, a po dopisech nejsou ani stopy. Štěstí se na něj usměje až tehdy, kdy se začne sbližovat se slečnou Tinou. Eventuálně jí prozradí své pravé záměry, a k jeho překvapení mu Tina slíbí pomoc. Později Juliana vypravěči nabídne, že mu za přemrštěnou cenu prodá Aspernovu portrétní miniaturu. Dopisy od něj sice nezmíní, ale vypravěč se tímto jen ujistí v přesvědčení, že listiny stále existují.
Když Juliana těžce onemocní, vypravěč se chopí příležitosti. V noci se vloupá do jejího pokoje s odhodláním nalézt a zmocnit se Aspernových listin. Juliana ho ovšem přistihne, když se chystá vyloupit její psací stůl a zhroutí se. Vypravěč uteče, a když se po několika dnech vrátí, zjistí, že Juliana zemřela. Po smrti Juliany jsou dokumenty ve vlastnictví slečny Tiny, ale ani ta nemá v úmyslu je vydat – snad jen za předpokladu, že si ji vypravěč vezme.
Vypravěče vidina sňatku se starou pannou vyděsí a opět prchá. Zpočátku má pocit, že nabídku nikdy nemůže přijmout, ale postupně začíná měnit názor. Zanedlouho se vrátí do Benátek a nabídne slečně Tině sňatek – ta se s ním ovšem rozloučí se slovy, že všechny dopisy spálila. Vypravěč je zdevastovaný a ihned odjíždí z Benátek, bez dopisů i finančních prostředků.
Filmové adaptace
editovatKniha Listiny Aspernovy byla v průběhu let zfilmovány mnohokrát, ne vždy však film zůstal věrný své předloze. Nejstarší adaptací je americký psychologický thriller s hororovými prvky The Lost Moment z roku 1947 v režii Martina Gabela. Film odráží některé detaily své předlohy a rámcovou zápletku, ale radikálně mění charaktery postav a přidává prvky jako například schizofrenii, vraždu a požár.[1]
Další filmovou adaptací je československý film Listy Juliane z roku 1978, která se předlohy drží o něco věrněji, než ta předchozí. Hlavní role si zahráli Naďa Hejná, Martin Huba, Magda Vášáryová a režie se chopila Ľuba Vančová-Velecká.
Nejnovějším filmem, který byl natočený podle knihy Aspernovy listiny je německo-anglické drama The Aspern Papers, které režíroval Julien Landais. V roce 2018 měla tato adaptace světovou premiéru na Benátském filmovém festivalu, kritiky ani diváky ovšem moc nenadchla. [2][3]
Interpretace
editovatKnihu můžeme interpretovat jako analýzu toho, co všechno je člověk schopný udělat pro dosažení svých cílů. Příběh nám tak přináší otázky o hodnotě uměleckých děl, etice vědeckého výzkumu a morálních hranic, které jsou ochotni lidé překročit kvůli své vášni a touze po slávě. Novela se také zabývá povahou umění a jeho vlivem na životy lidí. Zkoumá myšlenku, zda umělecká díla mohou nabýt vlastního života a mít trvalý vliv i mimo dobu života umělce.
Dalším tématem je síla tajemství. Kniha nám ukazuje, jak tajemství mohou ovlivňovat a formovat životy jedinců a jak se mohou stát zdrojem posedlosti.
Škvorecký a Dorůžka v doslovu Aspernových listin z roku 1996 říkají:
,,Vypravěč ovšem přesto je v podstatě ironik, zaujatý hrou, kterou hraje, a chvějící se o sázku. V sázce jsou listiny Aspernovy a hrdinovým protihráčem je nelidsky věkovitá stařenka, nevkusně lačná peněz. Pomalu kousek po kousku začne nám však pohled vypravěčům odhalovat jiného a vlastního protihráče hry: slečnu Tinu. Pomalu, kousek po kousku, dozvídáme se fragmenty jejího zastřeného osudu a – pokud jsme schopni vnímat umělecké dílo – slepujeme si z nich ve fantasii životní historii této nebohé staré panny. To je Jamesovo umění vyprávět příběh mimo příběh.“[1]
Reference
editovat- ↑ a b JAMES, Henry. Listiny Aspernovy. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-055-2.
- ↑ WATSON, Keith. Review: Julien Landais’s The Aspern Papers [online]. 2019-01-07 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Aspern Papers - Movie Reviews - Rotten Tomatoes. www.rottentomatoes.com [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (anglicky)