Wikipedie

Aneta.nitschova

Připojil(a) se dne 5. 10. 2014

Úmluva o omezení případů bezdomovectví editovat

V anglickém znění : Convention on the Reduction of Statelessness

Úmluva o omezení případů bezdomovectví je dokumentem Organizace spojených národů (OSN) z konference této organizace o budoucím vyloučení nebo omezení počtu osob bez státní příslušnosti ze srpna roku 1961.

Cílem této úmluvy je, aby se počet osob bez státní příslušnosti, který vzniká v posledních desetiletí díky politickým nepokojům a válkami v jednotlivých zemích snižoval na základě této mezinárodní smlouvy tím, že smluvní státy budou udělovat své státní občanství osobám, které se narodí na jejich území a staly by se jinak bezdomovci.[1] Smluvní státy též udělí občanství i v dalších případech, které jsou uvedeny v článcích. K této Úmluvě je připojeno 63 stran a 5 signatářů (2015)[2] (signatáři: státy, kterými byla úmluva sice podepsána, ale ne ratifikována) Úmluva vešla v platnost 13.12.1975.

Podle této úmluvy se řídí organizace UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees – Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). Tato úmluva je klíčovým dokumentem sloužící k ochraně osob bez státní příslušnosti.UNHCR vypracovala také další dokumenty, které se vztahují k této úmluvě, protože počet osob bez státní příslušnosti stále eskaluje a jedná se o desítky miliony lidí. Úmluva o omezení případů bezdomovectví navazuje na Úmluvu o právním postavení uprchlíků (1951) a Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti (1954), kterou též mezinárodní společenství přijalo. Tato mezinárodní smlouva má za cíl upravit právní postavení osob bez státní příslušnosti a zajistit jim, aby mohly v co nejširší míře užívat svých lidských práv. Úmluva doplňuje ustanovení mezinárodních smluv o lidských právech.[3]

Úmluva z roku 1961 stanovuje pravidla udělování či nezbavování státního občanství pouze pro situace, kdy by dotčená osoba zcela pozbyla jakéhokoli státního občanství. Jinými slovy, ustanovení úmluvy z roku 1961 poskytují pečlivě zpracované záruky proti vzniku bezdomovectví, jež by měly být zavedeny 4 prevence a omezování absence státní příslušnosti do zákonů o občanství jednotlivých států, přičemž tyto záruky nespecifikují žádné další parametry těchto národních zákonů. Vyjma tyto jednoduché záruky mají státy při tvorbě svých zákonů o občanství naprostou volnost. Tato pravidla však musejí být v souladu s ostatními mezinárodními normami týkajícími se občanství.[4]

Česká republika se připojila k Úmluvě o omezení případů bezdomovectví dne 26.září 2001, kdy byla úmluva podepsána prezidentem České republiky a vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dne 19.března 2002. [5] Úmluva o omezení případů bezdomovectví je obsažena v zákoně č.40/1993 Sb. O nabývání a pozbývání státního občanství.

Úmluva se nezabývá pouze otázkami státní příslušnosti spadající do jurisdikce určitého státu, ale navrhuje také řešení problémů v oblasti státní příslušnosti mezi různými zeměmi. Úmluva z roku 1961 nevyžaduje po státech, aby udělovaly občanství všem dětem narozeným na jejich území (ius soli) nebo všem dětem narozeným jejich občanům (ius sanguinis). Pro získávání státního občanství při narození uznává oprávněnost kritéria místa narození i původu. Úmluva proto obsahuje záruky, aby použitím jakékoli z doktrín nevznikl stav bez státní příslušnosti[4]. Principy uvedené v Úmluvě tak posloužily jako efektivní rámec pro řešení sporů v oblasti státní příslušnosti. Podle mezinárodního práva by se měl každý stát snažit o vymýcení bezdomovectví a zajistit každé lidské bytosti její občanství dle Všeobecné deklarace lidských práv, kde je psáno, že každý má právo na státní příslušnost.[6] Všeobecná deklarace lidských práv ale nestanovuje, na jaké občanství má osoba nárok a v důsledku toho, že tato pravidla chybí, by se osoba mohla ocitnout v nepříznivé sociální situaci z důvodu bezdomovectví. Vyšší počet signatářských států rovněž napomůže zlepšování mezinárodních vztahů a stability prostřednictvím konsolidace systému společných pravidel.[4]

Pojmy: Mezinárodní právo,Uprchlík, Bezdomovec editovat

Mezinárodní právo editovat

je souhrnem právních norem, které upravují vzájemné vztahy rovných subjektů. Mezinárodní právem je jinak řečeno chování států v rámci pravidel mezinárodního společenství a úzce spolupracuje s ústavním právem jednotlivých států.[7] Mezi hlavní prameny mezinárodního práva řadíme mezinárodní obyčeje a mezinárodní smlouvy.

Uprchlík editovat

je osoba, která za mimořádných okolností (válečný konflikt, přírodní katastrofa...) opustila území svého státu a nemůže, nebo se nchce vrátit zpět., protože má k tomu oprávněné důvody a obavy o svůj život a zdravotní stav.[8]

Bezdomovec editovat

také označován jako apatrida, apolita, je osoba, která není státním příslušníkem žádného státu. S ohledem na Úmluvu o omezení případů bezdomovectví je nutné rozlišit i význam tohoto slova- v anglickém jazyce se osoba, která není příslušníkem žádného státu označuje jako stateless person a bezdomovec ve smyslu osoby bez obydlí je v anglickém jazyce označován jako homeless person. Osoba bez státní příslušnosti nemůže používat diplomatické ochrany domovského státu.[9]

Obsah úmluvy editovat

Co žádá Úmluva o omezení případů bezdomovectví od členských států editovat

Tyto čtyři hlavní zásady pomáhají předcházet případům bezdomovectví nebo je v co nejvyšší míře omezovat.

  • Opatření k zamezení vzniku bezdomovectví u dětí (článek 1-4).
  • Opatření pro zamezení vzniku absence státní příslušnosti vinou ztráty nebo zřeknutí se občanství (článek 5-7).
  • Opatření pro zamezení vzniku bezdomovectví v důsledku zbavení občanství (článek 8-9).
  • Opatření pro zamezení vzniku bezdomovectví v kontextu nástupnictví států (článek 10).[4]

Úmluva o omezení případů bezdomovectví obsahuje 21 článků. Níže se nachází pro lepší informovanost jejich stručný obsah.

Stát, který přijal tuto Úmluvu musí zajistit osobě nabytí občanství na jeho území, která by jinak byla bez státní příslušnosti. Občanství získá při narození, pokud se ve smluvním státě nenabývá automaticky občanství při narození, použije se ustanovení odstavce 1 v článku 1[10]) nebo na žádost, kterou dotyčná osoba podá, nebo jí za ní podá někdo jiný. Tuto žádost nelze zamítnout. Každý stát se též může řídit vlastním stanoveným vnitrostátním právem a dalšími podmínkami, které jsou v Úmluvě vypsány.[11] Pokud někdo nalezne dítě na území smluvního státu, které bylo narozené ve státě, ve kterém se nachází a rodiče netvrdí opak, získává automaticky občanství členského státu.[12]Pokud se dítě narodí na lodi nebo v letadle, na kterém je vlajka členského státu, nebo se zrovna nachází na jeho území, musí se za toto dítě členský stát zaručit.[13] Smluvní stát je také povinen udělit občanství nenarozenému dítěti, pokud jeden z jeho rodičů byl v době jeho narození občanem státu.[14] V úmluvě se můžeme dočíst o problematice změny osobního statusu osoby, jako je zánik manželství, uznání rodičovství, osvojení, manželství a s tím situace, jak pozbýt a znovu občanství získat.[15] Pokud právo smluvního státu stanoví, že toto občanství pozbývá manžel, nebo děti osoby v důsledku toho, že tato osoba tohoto občanství pozbyla nebo ho byla zbavena, bude toto pozbytí podmíněno existencí či nabytím jiného občanství.[16] Pokud umožňuje právo smluvního státu se občanství vzdát, nepovede toto vzdání se ke ztrátě občanství, pokud osoba nemá, nebo nezíská jiné občanství,( cestování, odstěhování se do jiné země...) protože nesmí nastat rozpor v souvislosti Všeobecné deklarace lidských práv. Stejně je tomu tak v případě, kdy občan usiluje o získání občanství v cizí zemi (dokud nezískal kýžené občanství, stále má občanství země, které se chce vzdát.)[17] Smluvní stát nezbaví osobu jejího občanství, pokud by se v důsledku toho stala osobou bez státní příslušnosti. Může se ale tak stát, pokud byla/y porušena/y některá/é z podmínek, například, že by občanství bylo získáno neplatně a nelegálně, osoba by se chovala nevhodným a poškozujícím způsobem, křivě by přísahala, atd...[18] Žádný ze smluvních států nesmí zbavit občanství osobu nebo skupinu z důvodu jiné rasy, etnika, náboženství nebo politických důvodů.[19] Také musí existovat opatření, která zamezí osobě ztrátu občanství z důvodu převodu jinou osobou bez státní příslušnosti. Smluvní stát se tak musí vynasnažit, aby zajistil, že žádný stát, který není členem této Úmluvy bude toto ustanovení respektovat a to na základě různých stanovených smluv.[20] Členské státy Úmluvy podpoří po šesté ratifikaci vytvoření orgánu, kterého by osoba mohla požádat o prošetření svého nároku na občanství či jiných záležitostí, které se vztahují k tomuto dokumentu.[21] Úmluva by neměla být vykládána jako odvádění pozornosti od stávajících zákonů, které upravují omezování osob bez státní příslušnosti, či redukovat počet lidí bez domova.[22] Při vzniku sporu a nesrovnalostí mezi smluvními státy musí jakákoliv sporná strama podat žádost na Mezinárodní soudní dvůr, jinak nebude spor považován za řešitelný.[23] Úmluva se vztahuje na různá území, za jejichž mezinárodní styky kterýkoliv stát odpovídá, ujasňuje problematiku nemetropolitních území, zda spolu s příslušným státem též budou zahrnuty do tohoto dokumentu.[24] Posledních 6 článků úmluvy obsahuje ratifikace, platnost, zacházení s úmluvou a povinnosti členských států.

Smysl přijetí Úmluvy o omezení případů bezdomovectví editovat

Podle osobního apelu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky:

Přistoupení k Úmluvě o omezení případů bezdomovectví z roku 1961: je způsobem, jak státy mohou prokázat svůj závazek v oblasti lidských práva humanitárních norem, a to včetně práva na státní občanství, umožňuje státům řešit nedostatky vyplývající z různých přístupů k přiznávání občanství na celém světě prostřednictvím uznání společných záruk bránících vzniku bezdomovectví, aniž by tak bylo dotčeno právo suverénních států regulovat udělování občanství, podporuje transparentnost práva a předvídatelnost reakce států na hrozbu bezdomovectví prostřednictvím zavádění společných záruk, poskytuje státům nástroje k zamezení vzniku sporů v oblasti občanství a k jejich řešení, čímž zlepšuje mezinárodní vztahy a stabilitu, brání vysidlování tím, že podporuje využívání práva na státní občanství, rozšiřuje národní bezpečnost a stabilitu tím, že brání vyloučení a marginalizaci osob bez státní příslušnosti, podporuje vznik občanských práv a plnou účast jednotlivců na životě společnosti a pomáhá UNHCR mobilizovat mezinárodní podporu pro prevenci a omezování bezdomovectví.[4]

Odkazy editovat

Reference: editovat

  1. ↑ DAVID, Vladislav, Pavel SLADKÝ a František ZBOŘIL. Mezinárodní právo veřejné: vysokoškolská právnická učebnice. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, 447 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-628-8. str.247
  2. ↑ CHAPTER V REFUGEES AND STATELESS PERSONS. UNTC. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z:https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=V-4&chapter=5&lang=en
  3. ↑ Úmluvy týkající se osob bez státní příslušnosti. UNHCR V ČESKÉ REPUBLICE. [online]. 11.5.2015 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/co-vsechno-delame/ochrana-osob-bez-statni-prislusnosti/ochrana-prav-osob-bez-statni-prislusnosti-umluva-o-pravnim-postaveni-osob-bez-statni-prislusnosti.html
  4. ↑ a b c d e Úmluvy týkající se osob bez státní příslušnosti. UNHCR V ČESKÉ REPUBLICE. [online]. 11.5.2015 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/co-vsechno-delame/ochrana-osob bez statni-prislusnosti/prevence-a-omezovani-absence-statni-prislusnosti-umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html
  5. ↑ Sbírka mezinárodních smluv. Sagit. [online]. 15.5.2015 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=ss02043&cd=77&typ=r
  6. ↑ Všeobecná deklarace lidských práv. OSN. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf
  7. ↑ DAVID, Vladislav, Pavel SLADKÝ a František ZBOŘIL. Mezinárodní právo veřejné: vysokoškolská právnická učebnice. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, 447 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-628-8. str.72
  8. ↑ DAVID, Vladislav, Pavel SLADKÝ a František ZBOŘIL. Mezinárodní právo veřejné: vysokoškolská právnická učebnice. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, 447 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-628-8. str. 248
  9. ↑ DAVID, Vladislav, Pavel SLADKÝ a František ZBOŘIL. Mezinárodní právo veřejné: vysokoškolská právnická učebnice. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, 447 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-628-8. str.247
  10. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 12
  11. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 1
  12. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 2
  13. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 3
  14. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 4
  15. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 5
  16. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 6
  17. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 7
  18. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 8
  19. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 9
  20. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 10
  21. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 11
  22. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 13
  23. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 14
  24. ↑ Úmluva o omezení případů bezdomovectví. UNHCR. [online]. 22.6.2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-omezeni-pripadu-bezdomovectvi-z-roku-1961.html  Článek 15

Literatura: editovat

DAVID, Vladislav, Pavel SLADKÝ a František ZBOŘIL. Mezinárodní právo veřejné: vysokoškolská právnická učebnice. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006, 447 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-628-8.

Externí odkazy editovat

Další dokumenty,které souvisí s Úmluvou o omezení případů bezdomovectví:

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Aneta.nitschova&oldid=12692357“