Walter Heitz

německý generál

Walter Heitz (8. prosince, 18782. února, 1944) byl německý generál Wehrmachtu, který dosáhl hodnosti generálplukovníka. Během bitvy u Stalingradu upadl do sovětského zajetí, ze kterého se již nikdy nevrátil. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně rytířského kříže s dubovou ratolestí.

Walter Heitz
Bundesarchiv Bild 183-2005-0428-501, Walter Heitz.jpg
Narození8. prosinec 1878
Německá říše Berlín, Německé císařství
Úmrtí9. únor 1944 (65 let)
Sovětský svaz Moskva, Sovětský svaz
Vojenská kariéra
HodnostGeneraloberst (generálplukovník)
Doba služby18981943
SloužilFlag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of Germany 1933.svg Třetí říše
SložkaFlag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht
JednotkaFeld-Artillerie-Regiment Nr. 36
Feld-Artillerie-Regiment Nr. 72 "Hochmeister"
VelelPrezident říšského válečného soudu
Vrchní velitel Gdaňsk-Západní Prusko
VIII. armádní sbor
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
BitvyInvaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Bitva před Moskvou
Bitva u Stalingradu
VyznamenáníRytířský kříž s dubovou ratolestí
Německý kříž ve zlatě
Domácí řád Hohenzollernů s meči
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

ŽivotEditovat

Císařství a První světová válkaEditovat

Heitz vstoupil 7. března 1898 do 2. Západopruského polního dělostřelectva 36. regimentu. Zúčastnil se jako kapitán a velitel baterie první světové války. Během této války obdržel vedle Železného kříže II. a I. stupně i černý odznak za zranění a pruský kříž za vyznamenání ve službě. Také Královský Rytířský kříž Hausorden von Hohenzollern s meči a hamburský hanzovní kříž. [1]

Čas nacionálního socialismuEditovat

Předválečné obdobíEditovat

V roce 1934 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Heitz byl považován za přesvědčeného stoupence nacionálněsocialistického systému. Tuto úlohu plnil tak dobře, že 1. srpna 1936 byl jmenován prezidentem říšského válečného soudu. V této funkci byl 1. dubna 1937 povýšen do hodnosti generála dělostřelectva.

Druhá světová válkaEditovat

Při vypuknutí války 1939 mu bylo 60 let. Proto byl předpoklad, že bude brzy penzionován, také proto, že nezastával velitelskou pozici u žádné jednotky. Přesto mu bylo pro jeho prosbu přislíbeno, že se smí zúčastnit války na frontě. Po čtyř týdnech v říjnu 1939 byl jmenován velitelem Gdaňsko-Západopruského VIII. armádního sboru.

Byl více než tři roky velitelem tohoto sboru, s kterým prošel západní tažení 1940 a od 1941 do 1943 i Ruského tažení. Tato pro druhou světovou válku neobyčejně dlouhá perioda ho nechala se domnívat, že velení Wehrmachtu je s jeho službou zcela zpokojena. Na druhé straně ho velení považovalo za příliš starého pro vyšší postup ve vojenské hierarchii. Ačkoliv za jeho přechod přes řeku Oise, při které sám osobně pod nepřátelskou palbou našel vhodný přechod, za což obdržel 4. září 1940 Rytířský kříž železného kříže, nebyl oproti jiným velitelům západního tažení povýšen do hodnosti generálplukovníka. To přišlo až o tři roky později.

Stalingrad a smrtEditovat

1942 patřil Heitz se svým VIII. Armádním sborem pod generálplukovníka Friedricha Pauluse a byl s ním obklíčen v kotli u Stalingradu. Heitz byl fanatický následovník Adolfa Hitlera, který nařizoval bojovat do posledního muže a hrozil zastřelením všem odpůrcům podle stanného práva. Ještě 29. ledna 1943 znělo z Hezitzových rozkazů mimo jiné: "Kdo kapituluje, bude zastřelen! Kdo vyvěsí bílou vlajku, bude zastřelen! Kdo chléb nebo salám od našich letců skryje a neodevzdá, bude zastřelen! Ostatní generálové jako generál dělostřelectva Walther von Seydlitz-Kurzbach, který již 25. ledna jeho velitelům dal svolení k samostatnému jednání i ke kapitulaci. 31. ledna 1943 byli němečtí vojáci, kteří chtěli kapitulovat na základě těchto rozkazů stříleni při útěku do zad.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Data povýšeníEditovat

  • Fahnenjunker - 7. březen, 1898
  • Leutnant - 18. srpen, 1899
  • Oberleutnant - 17. září, 1909
  • Hauptmann - 1. říjen, 1913
  • Major - 1. duben, 1922
  • Oberstleutnant - 1. listopad, 1927
  • Oberst - 1. únor, 1930
  •   Generalmajor - 1. únor, 1933
  •   Generalleutnant - 1. říjen, 1934
  • General der Artillerie - 1. duben, 1937
  •   Generaloberst - 30. leden, 1943

Významná vyznamenáníEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rangliste des Deutschen Reichsheeres, Hrsg.: Reichswehrministerium, Mittler & Sohn Verlag, Berlin 1925, S. 130.

Externí odkazyEditovat