Vojenský oddíl Železo
Vojenský oddíl Železo (nebo také Vojenská skupina Železo) byla odbojová organizace, která působila v období Protektorátu Čechy a Morava, a to zejména na území okresu Praha-západ. V závěru 2. světové války se podílela na Květnovém povstání, včetně bojů v Praze.
Vznik a činnost editovat
Velitelem oddílu byl nadporučík František Noha, který již v roce 1939 kolem sebe a svých spolupracovníků vytvořil skupinu s krycím názvem Sázavský. Tato skupina se zaměřovala na získávání zpravodajských zpráv z okolí obcí Nučice a Dušníky; později se zaměřovala též na Prahu a na protektorátní úřady. Členové se podíleli i na rozšiřování ilegálních tiskovin V boj, Předvoj, Rudé právo a různé protinacistické letáky. František Noha měl rovněž spojení a kontakty na odbojovou organizaci Obrana národa. V březnu a v dubnu 1945 byla původně zpravodajská skupina přeměněna na vojenskou a začala se připravovat na ozbrojené povstání.[3]
V této souvislosti byl vytvořen Vojenský oddíl Železo pro nučicko-dušnickou oblast. V rámci jednotlivých obcí byly zřízeny samostatné roty s názvy: Železo 1 (Nučice), Železo 2 (Dušníky), Železo 3 (Hořelice, Drahelčice), Železo 4 (Tachlovice), Železo 5 (Mezouň), Železo 6 (Dobříč), Železo 7 (Jinočany, Třebonice), Železo 8 (Úhonice) a Železo 9 (Vysoký Újezd). Před vypuknutím květnového povstání měl oddíl 229 mužů a v jeho průběhu až 879 osob.[4]
Činnost oddílu během a po Květnovém povstání editovat
5. května 1945 v 5:30 došlo k prvnímu odzbrojení malé posádky Wehrmachtu v Nučické škole. K prvnímu střetu došlo s nepřítelem při odzbrojování německého vozidla u Hořelic, kdy padl jeden německý důstojník.[5] V obcích náležejících pod roty Železa se konaly strážní a hlídkové služby a odzbrojovaly se (pokud nekladly odpor) malé skupiny německých vojáků. Během květnového povstání se dobrovolníkům (více než 280 mužů) podařilo dostat se do Prahy; účastnili se bojů u Motola, Smíchova nebo Starém městě. Další členové pomáhali hlídkovat v prostoru mezi Vyšehradem, Podolím a Pankrácem.
Během povstání padlo 16 členů oddílu (byli vyznamenáni in memoriam Československým válečným křížem 1939) a dalších 16 bylo zraněno. Vojenský oddíl Železo se během května a června 1945 v počtu více než 300 osob podílel na zajišťování bezpečnosti železničních tratí v severozápadním pohraničí a na Broumovsku. Podařilo se mu zajistit stovky kilometrů železničních tratí a desítky nádražních zařízení.[6]
Pomník editovat
Vojenský oddíl Železo má v Nučicích v ulici Karlovotýnská postaven pomník.[1] Byl vybudován v roce 1975, autorem je český sochař Arnošt Paderlík.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Ivo Šťastný. Pomník vojenskému oddílu Železo | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Ivo Šťastný. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-09-09]. Dostupné online.
- ↑ VRANSKÝ, Pavel. Protinacistický odboj na okrese Praha-západ v letech 1939 - 1945. [s.l.]: Český svaz bojovníku za svobodu, 1999. 256 s. S. 135.
- ↑ Zpravodajská brigáda: vojenský oddíl Železo 1939-1945. 1. vyd. [s.l.]: Svazek obcí Region Jihozápad, 2015. S. 9.
- ↑ VRANSKÝ, Pavel. Protinacistický odboj na okrese Praha-západ v letech 1939 - 1945. [s.l.]: Český svaz bojovníku za svobodu, 1999. 256 s. S. 137
- ↑ VLK, Václav. Krvavé dozvuky války: konec druhé světové války na českém území. [s.l.]: Cosmopolis ISBN 9788024755939. S. 127.
- ↑ VOJENSKÝ ODDÍL ŽELEZO v posledních dnech 2. světové války. Dostupné online Archivováno 1. 10. 2019 na Wayback Machine.
Literatura editovat
- JINDRA, Martin. Stopy vítězů a poražených. Rudná v posledních dnech 2. světové války. PAMĚŤ A DĚJINY 2/2013. Dostupné online
- VRANSKÝ, Pavel. Protinacistický odboj na okrese Praha-západ v letech 1939 - 1945. [s.l.]: Český svaz bojovníku za svobodu, 1999. 256 s.
- Zpravodajská brigáda: vojenský oddíl Železo 1939-1945. 1. vyd. [s.l.]: Svazek obcí Region Jihozápad, 2015.
- VLK, Václav. Krvavé dozvuky války: konec druhé světové války na českém území. [s.l.]: Cosmopolis. ISBN 9788024755939