Otevřít hlavní menu

Vojenský hřbitov (Josefov)

kulturní památka České republiky v obci Jaroměř

Vojenský hřbitov Josefov na Náchodsku se nachází přibližně 2 kilometry jihozápadně od centra pevnosti Josefov v katastru obce Rasošky. Na ploše 21366 m²[1] bylo pohřbeno 2013 vojáků, důstojníků a civilistů.[2] Hřbitov je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[3]

Vojenský hřbitov (Josefov)
Vojenský hřbitov u pevnosti Josefov
Vojenský hřbitov u pevnosti Josefov
Lokalita
Stát Česko
Obec Jaroměř a Dolní Ples t. Vodní Ples
Zeměpisné souřadnice
Odkazy
Kód památky 39786/6-1778 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Vojenský hřbitov byl založen roku 1780 současně s vojenskou pevností Ples, po úmrtí císaře Josefa II. nazvanou Josefov. Při jeho vzniku již bylo uplatněno nařízení zakládat z hygienických důvodů hřbitovy mimo obce.

Protože josefovská pevnost sloužila také jako válečný lazaret a zajatecký tábor, byly zde pohřbeni například zemřelí francouzští vojáci z bitvy národů u Lipska (1813) nebo roku 1849 italští vojáci. Z roku 1866 je zde 6 pomníků z Prusko-rakouské války se jmény důstojníků zemřelých ve vojenské nemocnici a dalších 13 padlých a neznámo kde pohřbených. I po zrušení pevnosti roku 1888 byl hřbitov využíván k pohřbívání vojáků, protože v Josefově zůstala mnohonárodnostní posádka. Za 1. světové války byl hřbitov rozšířen severovýchodním směrem a sloužil jako pohřebiště zemřelým vězněným válečným zajatcům z různých zemí.

NáhrobkyEditovat

Na hřbitově se dochovala řada hodnotných náhrobků vysokých důstojníků rakouské c. k. armády. Pohřbeni jsou zde velitel josefovské pevnosti c. k. polní podmaršál Maximilian von Reisinger (1774-1848), c. k. polní podmaršál Heinrich von Aulich (1847-1909) nebo ve společné hrobce důstojníci baron Friedrich von Böck a Rudolf Werlbecter, tragicky zemřelí roku 1843 při vyjížďce kočárem.

Z josefovských měšťanů zde byl pohřben do rodinné hrobky velkoobchodník Josef Kostelecký (1836-1915), nejbohatší josefovský podnikatel, a jeho dcera Josefína, která spáchala sebevraždu z nešťastné lásky k chudému důstojníkovi. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1808 a patří Kateřině Rumpelmayerové.

PomníkyEditovat

Roku 1916 zde vznikl se souhlasem c. k. úřadů devět metrů vysoký pomník ruských zajatců od sochaře Nikolaje Alexandroviče Suškina, přestože Rusko bylo s Rakousko-Uherskem ve válečném stavu.[4] Pomník byl pořízen ze sbírky uspořádané mezi ruskými zajatci. Roku 2000 byla odhalena pamětní deska zemřelým italským zajatcům. Odhalení se zúčastnily vojenské tradiční jednotky ze severoitalské Novary. V červnu 2004 byl odhalen pomník francouzských zajatců.

Naučná stezkaEditovat

Vojenský hřbitov leží na trase Naučné stezky Česká Skalice - Svinišťany - Josefov 1866.[5]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Databáze pohřebišť - vyhledávání. ID 3787. pohrebiste.cz, 13.04.2016. [cit. 2016-09-10] Dostupné z WWW.
  2. Signum belli 1914. Vojenské hřbitovy: Josefov. Elektronická encyklopedie historie. Radim Kapavík, Jiří Vrba, 2008. Dostupné z WWW.
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 151822 : starý vojenský hřbitov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. Pavel Vlach: Vojenský pevnostní hřbitov. In: Hrady.cz, 09.05.2015. Dostupné z WWW.
  5. Naučná stezka Česká Skalice - Svinišťany - Josefov 1866: XXII (32) - Pevnostní hřbitov. Spolek přátel vojenské historie, Náchod. Dostupné z WWW Archivováno 30. 3. 2016 na Wayback Machine.

LiteraturaEditovat

  • Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 263.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat