Otevřít hlavní menu

V češtině se astronomické pojmy vnitřní a vnější planety používají ve dvou významech:

  • V prvním významu se označení vnitřní planety používá pro planety, které mají pevný povrch, žádný nebo relativně tenký plynný obal a malý počet měsíců (popř. žádný měsíc); pro tyto planety se také používá označení terestrické planety. Ve Sluneční soustavě jsou to planety Merkur, Venuše, Země a Mars, které jsou ke Slunci blíže než hlavní pás asteroidů. Vnější planety jsou jsou plynné (nazývají se také plynní obři) a typicky mají velký počet měsíců. Ve Sluneční soustavě jsou to planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, které jsou od Slunce dále než hlavní pás asteroidů.
  • Ve druhém významu jsou názvy vnitřní a vnější vyjádřením vzájemné polohy oběžných drah dvou planet. Pokud celá oběžná dráha jedné planety leží uvnitř oběžné dráhy druhé planety, je první planeta vnitřní planetou vůči druhé a druhá vnější vůči první. V tomto významu se často jako srovnávací planeta používá planeta Země. Vůči Zemi jsou vnitřní planety Merkur a Venuše; vnější planety Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.[1] Zatímco vnější planety mohou mít libovolnou úhlovou vzdálenost od Slunce, u vnitřních planet je největší úhlová vzdálenost od Slunce omezena největší elongací, která činí (při pozorování ze Země) 28° u planety Merkur a 47° u planety Venuše.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Všeobecná encyklopedie Nové Universum. 1. vyd. Praha: Euromedia group k.s., 2003. 1303 s. ISBN 80-242-1069-X. S. 1232.