Vladimir (Blagorazumov)
Vladimir (světským jménem: Iosif Ivanovič Blagorazumov; 15. dubna 1845 – 8. října 1914, Nižyn) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup blagověščenský a priamurský.
| Jeho Přeosvícenost Vladimir | |
|---|---|
| Biskup blagověščenský a priamurský | |
.jpg) | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Blagověščensk |
| Jmenování | 3. listopadu 1906 |
| Emeritura | 22. května 1909 |
| Předchůdce | Nikodim (Bokov) |
| Nástupce | Jevgenij (Berežkov) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 14. srpna 1888 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 14. listopadu 1866 světitel Serapion (Fadějev) |
| Biskupské svěcení | 4. února 1901 světitel Antonij (Vadkovskij) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Iosif Ivanovič Blagorazumov (Ио́сиф Ива́нович Благоразумов) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 15. dubna 1845 |
| Místo narození | Penzenská gubernie, Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 8. října 1914 (ve věku 69 let) |
| Místo úmrtí | Nižyn, Ruské impérium |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Kazaňská duchovní akademie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se 15. dubna 1845 v Penzenské gubernii jako syn diákona.
Dokončil Penzenský duchovní seminář a 14. listopadu 1866 byl rukopoložen na jereje. Stal se knězem ve městě Gorodišče. Před vysvěcením se oženil a roku 1877 ovdověl.
Během rusko-turecké války (1877–1878) se účastnil činnosti místního Červeného kříže.
Roku 1882 dokončil studium na Kazaňské duchovní akademii s titulem kandidáta bohosloví a právem získat magisterský titul. Magisterský titul získal 31. prosince 1896.
V letech 1882–1887 byl správcem Penzenského duchovního učiliště.
V letech 1887–1891 přednášel Písmo svaté na Volyňském duchovním semináři. Dne 14. srpna 1888 byl postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Vladimir. Ve stejném období byl předsedou Bratrstva Zjevení a svatého Mikuláše a redaktorem Počajivského listoku. V letech 1891–1897 přednášel Písmo svaté na Kišiněvském duchovním semináři.
Dne 1. prosince 1897 se stal starším členem Petrohradské duchovní cenzurní komise a současně byl povýšen na archimandritu.
Roku 1901 byl Nejsvětějším synodem zvolen biskupem sarapulským a vikářem vjatské eparchie. Dne 4. února 1901 proběhla v chrámu Kazaňské ikony Matky Boží v Petrohradu jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita petrohradský a ladožský Antonij (Vadkovskij), metropolita moskevský a kolomenský Vladimir (Bogojavlenskij), arcibiskup cholmský a varšavský Ieronim (Ekzempljarskij) a biskup kišiněvský a chotyňský Iakov (Pjatnickij).
Dne 5. dubna 1902 se stal biskupem michajlovským a vikářem rjazaňské eparchie.
Dne 3. listopadu 1906 byl ustanoven biskupem priamurským a blagověščenským. Dne 22. května 1909 byl penzionován.
Dne 9. listopadu 1912 byl jmenován představeným monastýru Zvěstování přesvaté Bohorodice v Nižynu.
Zemřel 8. října 1914 v Nižynu.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Владимир (Благоразумов) na ruské Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir (Blagorazumov) na Wikimedia Commons - (rusky) Pravoslavie
