Vjačeslav Zudov
Vjačeslav Dmitrijevič Zudov (rusky Зудов, Вячеслав Дмитриевич; 8. ledna 1942 Bor[1], Gorkovská oblast, Ruská SFSR – 12. června 2024 Moskva, Rusko)[2] byl sovětský letec a kosmonaut ruské národnosti.
| Vjačeslav Dmitrijevič Zudov | |
|---|---|
 Posádka Sojuzu 23 na poštovní známce: Zudov (vlevo) a Rožděstvenskij | |
| Sovětský kosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR/ Rusko |
| Datum narození | 8. ledna 1942 |
| Místo narození | Bor, Gorkovská oblast, Ruská SFSR SSSR |
| Datum úmrtí | 12. června 2024 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Moskva Rusko |
| Jiné zaměstnání | pilot |
| Hodnost | plukovník |
| Čas ve vesmíru | 2d 00h 06m |
| Kosmonaut od | 1965 |
| Mise | Sojuz 23 |
| Kosmonaut do | 1981 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí a výcvik
editovatJako kluk se pod dojmem letu první družice stal členem školního kroužku raketových modelářů a rozhodl se stát kosmonautem. Po čase se dostal na balašovské vojenské letecké učiliště, kde se dostal poprvé ke skoku na padáku a letu. Později létal nejen na stíhačkách, ale i dopravních letounech Il-12, Il-14, An-12. Dostal se do výcvikového střediska, Hvězdného městečka. V době letu Komarova na Sojuzu 1 pracoval v pozorovací stanici na Kamčatce.[3] V roce 1968 udržoval společně s kosmonautem Dobrovolským spojení ve středisku letů s Beregovým kroužícím na oběžné dráze v Sojuzu 3. Nadějnou kariéru přerušilo těžké zranění, kdy byl zasažen výbojem elektrického proudu z neuzemněného kabelu. Prožil klinickou smrt a lékaři prohlásili, že jako kosmonaut skončil. Zudov se ale odmítl vzdát svého snu a po sérii vyšetření u lékařů po několika letech dostal povolení vrátit se ke kosmonautům.[4]
Let do vesmíru
editovatDo vesmíru letěl na palubě Sojuzu 23 v roce 1976, po 11 letech výcviku, létání a čekání. Let se startem v Bajkonuru se jemu a partnerovi, kosmonautovi Rožděstvenskému nevydařil, automatický systém přiblížení k orbitální stanici Saljut 5 byl nefunkční a proto se po dohodě s řídícím střediskem předčasně vrátili na Zemi. Přistáli v mrazu na hladině jezera Tengiz 2 km od břehu. Padák kvůli technickým problémům nevystřelil, nasytil se vodou a potopil, čímž došlo k převrácení sestupového modelu a posádka se tak nemohla dostat ven. Záchranná operace v podmínkách vánice trvala několik hodin, za svou odvahu a hrdinství byl Zudov vyznamenán Zlatou hvězdnou hrdiny SSSR a Řádem Lenina.[2] V historii sovětské / ruské kosmonautiky to bylo první a poslední přistání na vodní hladině.[4]
Po letu
editovatZ výcvikového střediska byl vyřazen už roku 1987, ale ve Hvězdném městečku zůstal. V roce 1990 byl zástupce náčelníka a politruk v Centru přípravy kosmonautů J.A.Gagarina v hodnosti plukovníka. V roce 1978 byl v Praze jako člen delegace a vystoupil i v Československé televizi, v té době nosil vyznamenání Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.[5]. Byl ženatý a měl dvě děti.
Zemřel 12. června 2024 ve věku 82 let, pohřben byl 14. června v Panteonu obránců vlasti v Mytiščích.[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ a b Умер участник нештатной посадки "Союза-23" Вячеслав Зудов. TASS [online]. 2024-06-13 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Přistání na vodě, s. 63.
- ↑ a b KUŽEL, Stanislav. Zvítězili nad vesmírem XII: Jak utopit kosmonauty. aeroweb.cz. 2013-12-28. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vjačeslav Dmitrijevič Zudov, s. 243.
- ↑ На военном кладбище в Мытищах прошло прощание с командиром "Союза-23". TASS [online]. 2024-06-14 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (rusky)