Visuté údolí

postranní údolí, které ústí do hlavního údolí mnohem výše, než je jeho dno

Visutá údolí ústí do hlavního údolí mnohem výše, než je jeho dno.

Visutá údolí

VznikEditovat

 
Visuté údolí s vodopádem v Yosemitském národním parku, USA

Vznikají tím, že jejich eroze byla mnohem menší než eroze hlavního údolí, které bylo vůči nim přehloubeno. Stává se to zejména v údolích ledovcového původu. Hlavní ledovec si prohloubil koryto mnohem víc než menší ledovce postranní, a proto po jejich ústupu zůstávají postranní údolí viset nad tím hlavním. Krátké ledovcové jazyky, které do hlavního ledovcového údolí směřují z vedlejších postranních, často výše položených údolí, se nazývají visuté ledovce. Jejich živná oblast firnových polí je poměrně nepatrná.[1] Visutá údolí vzniklá jejich činností mají charakter typických trogů. Exarace je však v důsledku menší mohutnosti ledovce nemohla zahloubit tak hluboko jako obrovský údolní ledovec, který výrazně vytvaroval údolí hlavní. Díky výškovému rozdílu mezi údolím visutým a hlavním na tamějších vodních tocích vznikají vodopády.

Visutá údolí se vyskytují také na skalnatém mořském pobřeží. K tomu dochází, když vlny příboje erodují pobřežní útesy rychleji, než pobřežní skály vymílá vodní tok, který tam ústí do moře. Výškový rozdíl znovu vytváří vodopády.

VýskytEditovat

V Česku najdeme ledovcová visutá údolí v postranních údolích Labského a Obřího dolu v Krkonoších. Jsou zakončena strmými stěnami a mohutnými vodopády.

V Rakousku se vyskytují v jižních postranních údolích Salzachtal (údolí řeky Salzach) v Alpách. Hlavní údolí Salzachtal bylo v poslední době ledové silně zahloubeno a všechna postranní údolí z jižní strany do něj nyní ústí vysokým skalním stupněm.

V Polsku se v Tatrách rovněž nacházejí visutá údolí, například Buczynowa Dolinka.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hängetal na německé Wikipedii a Dolina zawieszona na polské Wikipedii.

  1. SVOBODA, Josef Fr.; VĚDEČTÍ REDAKTOŘI: KAREL ŽEBERA, IVO CHLUPÁČ. Naučný geologický slovník, II. díl, N –Ž (Visuté údolí). 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1961. 832 s. S. 579. 

LiteraturaEditovat

  • SVOBODA, Josef Fr.; VĚDEČTÍ REDAKTOŘI: KAREL ŽEBERA, IVO CHLUPÁČ. Naučný geologický slovník, II. díl, N – Ž. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1961. 832 s. S. 579. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat