Vilém Frynta
Vilém Frynta (15. dubna 1881 Librantice[1] – 9. února 1957 Librantice[1]) byl český konstruktér a manažer. Byl výraznou osobností československého automobilového průmyslu v meziválečném období, pracovníkem a organizátorem v továrně Laurin a Klement, později závodním ředitelem Akciové společnosti pro automobilový průmysl v Mladé Boleslavi. Zasloužil se o vývoj a zavedení do výroby lidového vozu Škoda Popular, Škoda Rapid, Škoda Popular 995 „Liduška“ a všech dalších modelů osobních vozů firmy Škoda v Mladé Boleslavi.[2][3]
| Ing. Vilém Frynta | |
|---|---|
| Narození | 15. dubna 1881 Librantice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. února 1957 (ve věku 75 let) Librantice  Československo |
| Místo pohřbení | Třebechovice pod Orebem |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | technik, konstruktér, ředitel automobilky |
| Příbuzní | Vladimír Frynta |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Dětství a studia editovat
Vilém Frynta se narodil 15. dubna 1881 do rodiny rolníka v Libranticích u Hradce Králové.[1] V Hradci Králové vystudoval vyšší reálku, odkud přešel v říjnu 1900 do Prahy na České vysoké učení technické. Zapsal si obor technické chemie, odkud v lednu 1901 přešel na obor strojního inženýrství. V roce 1903 byl zvolen předsedou Spolku posluchačů strojního inženýrství.[4]) Po ukončení studií 2. státní zkouškou v roce 1904 jej od srpna čekala aktivní vojenská služba u válečného námořnictva v Pule.
Počáteční zaměstnání a praxe editovat
V říjnu 1905 nastoupil do společnosti Bromovský, Schulz & Sohr v jejím cukerním oddělení jako konstruktér zařízení pro cukrovary, které firma budovala po celé monarchii Rakousko-Uherska. Od firmy odchází v srpnu 1908 do Družstva k nákupu strojů pro české živnostníky v obvodu obchodní a živnostenské komory liberecké v Hradci Králové.
Poté přijal místo jednatele Hronovské elektrárny. Toto pracovní místo jej přes výhodné podmínky nenaplňovalo, proto vstoupil do jednání s Václavem Klementem – majitelem mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Do automobilky měl nastoupit 1. září 1914 na místo výrobního ředitele, jenomže dne 28. července 1914 byla vyhlášena válka Srbsku a krátce nato vypukla 1. světová válka. Ing. Vilém Frynta byl jako strojní inženýr v srpnu1914 odvelen k válečnému námořnictvu.[2]
1. března 1915[3], nebo 15. března 1915 nastoupil zpět do automobilky jako závodní inženýr. Václav Klement vyreklamovával z vojenské služby své zaměstnance z automobilky pod hrozbou, že bez nich nebude továrna schopna přejít na zbrojní program. Tak se z vojenské služby na lodi dostal i četař Ing. Vilém Frynta a nastoupil do automobilky Laurin a Klement. V průběhu 1. světové války vedl firemní hydroelektrárnu v Rožatově na řece Jizeře.[3]
Práce v Laurince editovat
Jeden z prvních úkolů, jež mu byl svěřen, byla výstavba hydroelektrárny na Jizeře v Rožátově, aby si automobilka zajistila energetickou nezávislost. V roce 1924 až 1926 řídil výstavbu nové karosárny, obnovoval strojní vybavení a výrobu v továrně po zničujícím požáru, po dokončení se stal jejím ředitelem.[5]
Během služební cesty do USA od prosince 1927 do března 1928 se seznámil s moderními výrobními technologiemi, zejména pásovou výrobou.[3][2]
Práce pro koncern Škoda editovat
Ing. Vilém Frynta mluvil dokonale německy, částečně anglicky a francouzsky. Anglický jazyk se naučil právě z důvodu služební cesty do USA. Poté mu generální ředitel koncernu Škoda v Plzni Karel Loevenstein nabídl povýšení a přesun na novou pracovní pozici do Plzně, které Ing. Vilém Frynta zdvořile odmítl. Chtěl zůstat v Mladé Boleslavi, stále blízce přítomen k výrobě osobních automobilů, malých nákladních vozů a autobusů.
V lednu 1929 nastoupil do automobilky Ing. Karel Hrdlička do funkce závodního ředitele. Škoda Mladá Boleslav byla v té chvíli nejmodernější domácí automobilkou. Hrdličkovou pravou rukou a hlavním pomocníkem se stal Ing. Vilém Frynta. Poté, co byl v prosinci 1932 Ing. Karel Hrdlička jmenován vedoucím ředitelem celé továrny, Ing. Vilém Frynta nastoupil do pozice závodního ředitele, kde vedl oddělení technické (s konstrukcí osobních a nákladních automobilů a karoserií), strojní nákupní, osobní a reklamní.[3][6]
V září 1932 vycestoval do Švýcarska, Německa a Holandska, kde se seznamoval se stavbou celokovových karoserií systému Arquint, které se uplatnily při výrobě autobusů.
S úmrtím zakladatele firmy Václava Klementa se pomalu uzavírala i profesní kariéra Ing. Viléma Frynty. S Václavem Klementem si byli blízcí pracovně i lidsky. Ing. Vilém Frynta byl jedním z těch, kteří mluvili při pohřbu nad rakví V. Klementa.
Po březnu 1939 následovala okupace země a zavádění vojenské výroby. Krátce po svých šedesátinách odešel ing. Frynta k 31. prosinci 1941 do penze. (31. prosince 1942)[3]
Soukromý život editovat
Ing. Vilém Frynta se nikdy neoženil a zůstal bezdětný. Staral se o své sourozence a jejich rodiny a finančně je podporoval.[7]
V roce 1937 společně se svým bratrem Emilem organizoval a financoval stavbu rodinné vily v Praze - Dejvicích, v ulici Na Zavadilce 4. V témže roce organizoval a financoval přestavbu rodinného statku v Libranticích u Hradce Králové, ve kterém žila a hospodařila rodina jeho nejstaršího bratra Aloise. Po úmrtí bratra Aloise se stal poručníkem bratrovy dcery a mladšího syna, starší syn byl již plnoletý.
Jeho první profesní působení v cukerním oddělení firmy Bromovský, Schulz & Sohr a následně v První akciové strojírně ho ovlivnilo na celý život, trvale sledoval cukrovarnický průmysl. V roce 1946 přihlásil patent č. 78 249 pro nepřetržitou difuzi cukerného roztoku při výrobě cukru.[8]
V závěru života odešel Vilém Frynta do Librantic na rodinný statek, kde 9. února 1957 zemřel. Pochován je v rodinné hrobce v Třebechovicích pod Orebem.
-
Rodný statek Ing. Viléma Frynty v Libranticích -
Rodinná vila postavená Ing. Vilémem Fryntou v Praze Dejvicích - Na Zavadilce
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Matrika sign. 18-3594, poř. č. 909, ukl. č. 849, sn. 174 [online]. SOA Hradec Králové [cit. 2023-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c TŮMA, Adolf. Postavy našeho motorismu. 1. vyd. Praha: vlastním nákladem, 1941. 348 s. S. 27.
- ↑ a b c d e f KRÁLÍK, Jan. Utajené projekty Škoda : strhující příběh konstruktéra Oldřicha Meduny. 1. vyd. Praha: Grada 115 s. ISBN 978-80-247-2416-4, ISBN 80-247-2416-2. OCLC 228498563
- ↑ Valná hromada spolku posluchačů stroj. inž.. Časopis pokrokového studentstva. 11-12/1903, čís. 2–3, s. 60. Dostupné online.
- ↑ KOŽÍŠEK, Petr. L&K - Škoda 2.. Praha: Motorpress, 1995. Dostupné online. Kapitola Předzvěst lepších časů, s. 17. Dostupné online po registraci.
- ↑ KOŽÍŠEK, Petr. L&K - Škoda 2.. Praha: Motorpress, 1995. Dostupné online. Kapitola Před bouřkou, s. 68. Dostupné online po registraci.
- ↑ Fabinger, Frynta. motonostalgia.sweb.cz [online]. [cit. 2021-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-18.
- ↑ Rešeršní databáze: PV 0-78249
Literatura editovat
- Ing. Vilém Frynta – první muž v druhé řadě, Motor Journal 12/2020
- Jan Králík, V soukolí okřídleného šípu, Grada Publishing 2008, ISBN 978-80-247-2415-7
- Z ředitelského stolu Laurin & Klement, www.uvaly.cz