Albert Lebrun

francouzský politik

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 19321940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Albert Lebrun
Albert Lebrun 1932 (2).jpg

15. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
10. května 1932 – 11. července 1940
Předchůdce Paul Doumer
Nástupce Vincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
Členství Demokratická republikánská aliance

Narození 29. srpna 1871
Mercy-le-Haut
Úmrtí 6. března 1950 (ve věku 78 let)
16. obvod
Místo pohřbení Mercy-le-Haut
Choť Marguerite Lebrunová (1902–1947)
Alma mater École Polytechnique
Mines ParisTech
Profese politik, inženýr a entomolog
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ65814461 (1932)
velkokříž Řádu čestné legie
velkokříž Řádu Nichan El-Anouar
Řád Serafínů
Řád hvězdy Anjouanu
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Albert Lebrun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval École nationale supérieure des mines de Paris a pracoval jako důlní inženýr. V roce 1900 se stal poslancem. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických frakcí.[2] Za jeho prezidentování došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po německé okupaci předal v červenci 1940 pravomoci maršálu Philippe Pétainovi a tím skončila třetí Francouzská republika. Za druhé světové války ho Němci internovali na zámku Itter v Tyrolsku.[4] V roce 1944 uznal vládu Charlese de Gaulla.

ReferenceEditovat

  1. ABC Politique Dostupné online
  2. Britannica Dostupné online
  3. Élysée Dostupné online
  4. Spartacus Educational Dostupné online

Externí odkazyEditovat