Albert Lebrun

francouzský politik

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 19321940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Albert Lebrun
Albert Lebrun 1932 (2).jpg
15. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
10. května 1932 – 11. července 1940
PředchůdcePaul Doumer
NástupceVincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická republikánská aliance

Narození29. srpna 1871
Mercy-le-Haut
Úmrtí6. března 1950 (ve věku 78 let)
16. obvod
Místo pohřbeníMercy-le-Haut
ChoťMarguerite Lebrunová (1902–1947)
DětiMarie Freysselinard
PříbuzníPierre Freysselinard (vnuk)
Alma materÉcole Polytechnique
Mines ParisTech
Profesepolitik, inženýr a entomolog
Náboženstvíkatolická církev
OceněníPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ65814461 (1932)
velkokříž Řádu čestné legie
velkokříž Řádu Nichan El-Anouar
Řád Serafínů
Řád hvězdy Anjouanu
… více na Wikidatech
CommonsAlbert Lebrun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VzděláníEditovat

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

Politické působeníEditovat

V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku ItterTyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.

ReferenceEditovat

  1. ABC-politique.com, Dostupné online
  2. Albert Lebrun. Britannica.com, [1]
  3. Élysée.fr Dostupné online
  4. Spartacus Educational, Dostupné online

Externí odkazyEditovat