Albert Lebrun
Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.
| Albert Lebrun | |
|---|---|
.jpg) Albert Lebrun (1932) | |
| 15. prezident Francie | |
| Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940 | |
| Předchůdce | Paul Doumer |
| Nástupce | Vincent Auriol (nepřímo) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická republikánská aliance |
| Narození | 29. srpna 1871 Mercy-le-Haut |
| Úmrtí | 6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Mercy-le-Haut |
| Choť | Marguerite Lebrunová (1902–1947) |
| Děti | Marie Freysselinard |
| Příbuzní | Pierre Freysselinard (vnuk) |
| Alma mater | Polytechnická škola Mines ParisTech |
| Profese | politik, inženýr a entomolog |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Řád bílé orlice (1932) rytíř Řádu slona (1933) Řád Serafínů velkokříž Řádu lázně velkokříž Řádu Nichan El-Anouar … více na Wikidatech |
| Podpis | .png) |
| Commons | Albert Lebrun |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzdělání
editovatStudoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.
Politické působení
editovatV roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]
Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.
Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.
Reference
editovat- ↑ ABC-politique.com, Dostupné online
- ↑ Albert Lebrun. Britannica.com, [1]
- ↑ Élysée.fr Dostupné online
- ↑ Spartacus Educational, Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons
