Otevřít hlavní menu

Velký požár Londýna

Velký požár Londýna, pohled z jižní části, Southwarku. Ilustrace z knihy Roberta Chamberse Book of Days

Velký požár Londýna se přehnal přes centrální části londýnské City, řádil od 2. září do 5. září 1666 a zničil velkou část City uvnitř starých římských městských hradeb. Požár zasáhl město v době doznívání jiné katastrofy, velkého londýnského moru, který město zasáhl o rok dříve. V důsledku požáru došlo k přestavbě Londýna, při které byla Christopherem Wrenem vybudována nová katedrála svatého Pavla.

Předchozí dva požáry v Londýně v letech 1133 a 1212, které způsobily velké škody na městských stavbách, byly do té doby označovány stejným přívlastkem. Později, v době druhé světové války, 29. prosince 1940 nálet německého letectva vyústil v požár, který bývá označován jako Druhý velký požár Londýna.

PožárEditovat

Požár vznikl v sobotu, 2. září 1666, ráno v ulici Pudding Lane, v domě Tomase Farrynora, pekaře krále Karla II. Farrinor pravděpodobně zapomněl uhasit oheň v peci, když šel večer spát, a krátce po půlnoci jiskry z doutnajících uhlíků zapálily palivové dříví u pece. Pekař i se svou rodinou stihl uniknout z hořícího domu oknem v poschodí, ale jeho hospodyni se únik nezdařil a byla tak první obětí požáru. Během hodiny byl informován starosta City sir Tomas Bloodworth, který však situaci podcenil.

Živnou půdu pro obrovský požár připravilo dlouho trvající suché a teplé počasí, k němuž se přidal trvalý suchý severovýchodní vítr, který vanul bez přestání celé týdny.[1] Pro stavbu většiny domů v Londýně té doby byly použity hořlavé materiály (dřevo a sláma) a jiskry z hořícího pekařova domu zapálily sousední domy. Podporován východním větrem se požár začal šířit Londýnem a počáteční snahy zabránit jeho šíření zbořením pásu domů jako požární zábrany byly neorganizované. V úterý vítr začal polevovat a ve středu požár začal slábnout. Ve čtvrtek dopoledne už byl skoro pod kontrolou, ale navečer plameny znovu vyšlehly u Temple. Některé domy byly odstřeleny a tím byl oheň překonán.

 
Památník Velkého požáru Londýna

ŠkodyEditovat

Požár z roku 1666 byl jednou z největších katastrof v dějinách Londýna. Zničil 13 200 domů, 87 chrámů, 6 kaplí a 44 cechovních sídel, Královskou burzu, Custom House, původní katedrálu svatého Pavla, Guidhall, Bridewell Palace, městské vězení, Session House, čtyři mosty přes řeky Temži a Fleet, tři městské brány a domovy 100 000 lidí, což byla jedna šestina obyvatel města.

Počet obětí požáru není přesně znám. Tradičně se předpokládá malý počet (9–16), ale některé novější prameny spekulují o možnosti až tisíců obětí v důsledku nadýchání kouře.

Tak velký rozsah škod způsobený neúmyslně zaviněným požárem nebyl na světě zaznamenán. Uvnitř hradeb bylo zničeno pět šestin města (1,3 km²) a vně hradeb asi jedna šestina (255 000 m²) plochy, která zůstala uvnitř města nepoškozena. Zůstaly stát jen ojedinělé stavby domů.

Hodnota zničeného majetku byla odhadnuta asi na 10 milionů liber. Zničeny byly nejen domy, ale i jejich vnitřní vybavení včetně uměleckých děl, obrazů a knih. Požár měl ale i pozitivní efekt – zastavil šíření morové nákazy, která zasáhla Londýn předchozího roku a bývá označována jako Velký mor a která dle soupisu mrtvých způsobila smrt 68 590 lidí (podle některých odhadů však až 100 000 lidí).

DůsledkyEditovat

Zhotovením plánů na rekonstrukci města byl pověřen Christopher Wren. Navrhoval vybudovat hlavní třídy ve směru sever-jih a východ-západ, postavit kostely na izolovaných, významných místech, soustředit veřejný život na nově postavených náměstích, soustředit nejvýznamnější cechovní sídla do jedné skupiny budov připojených ke Guildhall a postavit krásné nábřeží na břehu řeky od Blackfairs až po Tower. Wren chtěl vybudovat nový systém ulic s odstupňovanou šířkou – 30, 60 a 90 stop.

Vzhledem k tomu, že mnoho budov zůstalo ušetřeno požáru a jejich majitelé kladli výrazný odpor proti jejich zboření, Wrenovy plány se neuskutečnily. To je hlavním důvodem středověkého rázu současného Londýna. Wren byl pověřen obnovou zničených kostelů a katedrály svatého Pavla, rekonstrukci městské zástavby řídil Robert Hooke.

Od roku 1667 Parlament založil fondy pro rekonstrukci města z výtěžku nové daně z uhlí. Nové domy byly stavěny z nehořlavých materiálů (cihel a kamene), byla zlepšena kanalizace a zlepšila se dopravní dostupnost. V roce 1684 se nově zavedlo pouliční osvětlení.

PamátníkEditovat

Památník Velkého požáru Londýna, označovaný jednoduše jako Monument, navržený Christopherem Wrenem a Robertem Hookem, byl postaven poblíž místa, kde požár začal – u severního konce London Bridge. Nároží Giltspur Street a Cock Lane, označované jako Pye Corner, kde požár skončil, je osazeno malou pozlacenou soškou nazývanou Fat Boy.

 
Václav Hollar, Výřez z pohledu na Londýn před velkým požárem.

ZajímavostEditovat

Před požárem připravil grafik a rytec českého původu Václav Hollar řadu pohledů na město, které přestalo existovat. Díky tomu je dnes známa podoba středověkého centra města. Zároveň se z těchto podkladů vycházelo při jeho obnově.

ReferenceEditovat

  1. FAGAN, Brian. Malá doba ledová. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1457-3. Kapitola Je spíše zima než léto, s. 171 - 172. (Česky) 

Externí odkazyEditovat