Otevřít hlavní menu

Věcný katalog

popisuje rozdělení objektů do tříd

Věcný katalog je druh sekundárního informačního zdroje, v němž jsou řazeny katalogizační záznamy dokumentů dané knihovny nebo knihoven (v případě souborných katalogů) dle obsahových, věcných hledisek. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy TDKIV definuje věcný katalog (subject catalogue) jako „lístkový katalog, v němž jsou pro řazení záznamů určující věcné údaje o dokumentech.“[1] Avšak v současné době, kdy je většina knihovních procesů částečně či dokonce plně automatizována, je třeba chápání dané definice rozšířit také o věcné katalogy v elektronické podobě. Ačkoliv tyto katalogy nemají vlastní "samostatnou podobu", jak tomu je u katalogů lístkových, vyhledávání katalogizačních záznamů v elektronickém katalogu dle obsahových, věcných údajů lze pojmout jako svébytnou formu věcného katalogu. Pokud odhlédneme od formy, rozlišujeme dva druhy věcných katalogů: předmětový a systematický.

Předmětový katalogEditovat

Předmětové hesloEditovat

V předmětovém katalogu jsou záznamy dokumentů řazeny abecedně dle prvního slova předmětového hesla (PH). Tvorba předmětových hesel vychází z normy ČSN ISO 5127-2003. Podle této normy je PH „záhlaví užívané k uspořádání záznamů dokumentů s podobným obsahem.“[2] Výstižnější definici nabízí databáze TDKIV. Dle ní je PH „jednoslovný nebo víceslovný formálně upravený výraz používaný pro vyjádření obsahu, popř. i formy dokumentu.“[2]

Předmětové heslo může být buď jednočlenné, např. rodina, nebo vícečlenné, např. sociálně ohrožené rodiny. Tato vícečlenná hesla tvoří tzv. řetězec předmětového hesla. V prostředí manuálně zpracovávaných katalogů bylo nezbytným pravidlem při vytváření těchto hesel zachovávání substantivní inverze, kdy byl kladen maximální důraz na slovo v řadicí pozici.[3] V současné době (21. stol.) se však díky možnostem strojového zpracování a fulltextového vyhledávání od užívání substantivní inverze upouští a je preferován přirozený pořádek slov. Předmětová hesla nemohou být tvořena volně, pouze na základě obsahové analýzy dokumentu, ale vždy musí vycházet také z platného souboru autorit.

Soubor autoritEditovat

Soubor autorit je tvořen ověřenými a unifikovanými jmennými nebo věcnými selekčními údaji, určenými pro zpracování a vyhledávání dokumentů.[4] Je opatřen nezbytným odkazovým aparátem, který tvoří sytém odkazů: vylučovacích, přidružovacích, nadřazených pojmů a podřazených pojmů.

Předmětová hesla tak patří k prekoordinovaným selekčním jazykům, tzn. že „jednotlivá slova jsou syntakticky uspořádána již v průběhu pořádání a označování témat dokumentů příslušnými znaky se děje před uložením do informační paměti.[5] Všechna předmětová hesla ze souboru autorit jsou opatřena znaky MDT a jsou tak propojena se systematickým katalogem.

Klíčové slovoEditovat

Téma dokumentu však může být vyjádřeno také klíčovými slovy. Ta naopak patří k  postkoordinovaným selekčním jazykům, tzn. že jednotlivá, vzájemně izolovaná slova nebo sousloví jsou k sobě přiřazována volně, bez pevně stanovené podoby zápisu, a to na základě formulace rešeršního dotazu. Klíčová slova jsou chápána jako „informačně významné lexikální jednotky, které vyjadřují co nejpřesněji obsah (předmět, dílčí téma) dokumentu.[6] Zapisují se v přirozeném pořádku slov. V katalogizačních záznamech je v současné době zápis klíčových slov omezen na nezbytně nutné případy, kdy téma nelze vyjádřit předmětovými hesly z důvodu jeho novosti, nízké frekventovanosti nebo specifičnosti. Důvodem omezení tohoto zápisu je zahlcení záznamů nepotřebnými údaji a následná redukce dat.

Systematický katalogEditovat

Systematický katalog je „věcný knihovní katalog, v němž jsou záznamy o dokumentech uspořádány systematicky podle klasifikačního systému."[7] Klasifikační systém je tvořen množinou logicky uspořádaných pojmů a vztahů mezi těmito pojmy a je vyjádřen prostřednictvím klasifikačních tabulek. Mezi nejznámější klasifikační systémy patří:

V Česku je nejčastěji užívanou systematickou klasifikací MDT. MDT bylo u nás uplatňováno již v předpočítačové éře při tvorbě lístkových katalogizačních záznamů a katalogů. Jednalo se tehdy ještě o využívání plné notace MDT. V roce 1989 došlo k nahrazení této notace její zjednodušenou verzí obsahující pouze vybrané znaky MDT (v rozsahu přibližně 61.000 znaků). Garantem za zpracování v národním jazyce a za agendu MDT v ČR se po dohodě s Konsorciem v Haagu stala Národní knihovna ČR. Na základě této dohody došlo ke zpracování souboru znaků MDT (UDC Master Reference File – MRF), jež je užíván do současnosti. „Znaky MDT jsou určeny k systematickému zařazení tématu publikace do příslušného vědního oboru.“[8] Rovněž systematické selekční jazyky patří k prekoordinovaným selekčním jazykům.

ReferenceEditovat

  1. BALÍKOVÁ, Marie. Věcný katalog. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-07-16]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001476&local_base=KTD.
  2. a b BALÍKOVÁ, Marie. Předmětové heslo. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-07-16]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001615&local_base=KTD.
  3. BALÍKOVÁ, Marie. Věcné zpracování v Národní knihovně ČR. Národní knihovna, 1998, 9(3), s. 135-138. ISSN 0862-7487.
  4. VODIČKOVÁ, Hana. Soubor autorit. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001371&local_base=KTD.
  5. KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. Vyd. 2. Praha: UVTEI, 1984, s.16.
  6. SLAVÍKOVÁ, Jitka. Zkušenosti s tvorbou klíčových slov v Národní knihovně. Národní knihovna, 1995, 6(1), s. 30-31. ISSN 0862-7487.
  7. BALÍKOVÁ, Marie. Systematický katalog. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001471&local_base=KTD.
  8. PLECHŠMÍDOVÁ, Marie. Věcný popis knih v Národní knihovně a ALEPH. Národní knihovna, 1995, 6(1), s. 27-30. ISSN 0862-7487.

Další doporučená literaturaEditovat

  • BALÍKOVÁ, Marie. Harmonizace věcné katalogizace v Česku: realita. In: Knihovny současnosti 2006. Brno: Sdružení knihoven ČR, 2006. s. 138-146. ISBN 978-80-86249-44-5. Dostupné také z: http://www.sdruk.cz/sec/2006/sbornik/2-03.pdf.
  • BALÍKOVÁ, Marie. Problematika věcného pořádání informací a jejich zpřístupnění. Národní knihovna, 2001, 12(3), s. 175-186. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20100611000309/http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0103/0103175.html.
  • BALÍKOVÁ, Marie. Předmětová kategorizace informačních zdrojů pro potřeby Konspektu. Národní knihovna, 2003, 14(1), s. 42-54. ISSN 0862-7487. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20080501232658/http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0301/0301042.html.
  • BARTL, Zdeněk. Soubory autorit Národní knihovny České republiky. Národní knihovna, 1999, 10(2), s. 71-76. ISSN 0862-7487. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20070609125857/http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr9902/9902071.html.
  • BUCKLAND, Michael K. Obsolescence in subject description. Journal of Documentation. 2012, roč. 68, č. 2, s. 154-161. DOI: 10.1108/00220411211209168.
  • COUFALOVÁ, Jindřiška, Košťálová, Karolína a Nemeškalová, Hana. Katalogy nové generace. Čtenář, 2010, 62(9), s. 303-312. ISSN 0011-2321.
  • DRTINA, Jaroslav. Věcná katalogisace. Díl 1.: Katalog systematický. Část. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953, 131 s.
  • DRTINA, Jaroslav. Věcná katalogisace. Díl 1.: Katalog systematický. Část. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953, 101 s.
  • DRTINA, Jaroslav. Předmětový katalog. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957, 150 s.
  • ENGELSON, Leslie. Correlations between Title Keywords and LCSH Terms and Their Implication for Fast-Track Cataloging. Cataloging & Classification Quarterly. 2013, roč. 51, č. 6, s. 697-727. DOI: 10.1080/01639374.2013.779351.
  • HRAZDIL, Aleš. Konspekt a věcná katalogizace. Knihovnický zpravodaj Vysočina [online], 2004, 4(2) [cit. 2013-07-14]. ISSN 1213-8231. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160305235849/http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=359&idci=7&idr=2.
  • HRAZDIL, Aleš. Věcný katalogizátor a odborný text: o četbě poněkud jinak. Krok: knihovnická revue Olomouckého kraje, 2009, 6(2), s. 16-19. ISSN 1214-6420. Dostupné také z: http://www.vkol.cz/data/soubory/krok/krok0902.pdf.
  • MCGOVERN, James E. Subject Cataloging: A Beacon for Readers in Search of Books. Contemporary Sociology. 1999, roč. 28, č. 2, s. 142-143.
  • MIKA, Jiří. Soubory autorit v širším kontextu. Čtenář, 2001, 53(12), s. 351-352.
  • ŘÍMANOVÁ, Radka. Library of Congress Classification pro Národní technickou knihovnu. In: Knihovny současnosti 2008. Brno: Sdružení knihoven ČR, 2008. s. 214-221. ISBN 978-80-86249-49-0.

Externí odkazyEditovat