Wikipedie

Obsahová analýza

analýza obsahu dokumentu zahrnující metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu

Obsahová analýza (anglicky content analysis) nebo také věcná analýza spadající do kvantitativních analýz je podle České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) definována jako: „analýza obsahu dokumentu zahrnující metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu, případně časového a prostorového hlediska, čtenářského určení a formy dokumentu. Slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce je transformováno do věcných selekčních údajů v procesu věcného pořádání nebo do vět v procesu sémantické redukce textu dokumentu“.[1]

Obrazovka nástroje Media Cloud pro obsahovou analýzu, která ukazuje 25 nejvýznamnějších novinových zdrojů pro událost "Occupy Wall Street" pro týden od 3. října 2011

Historie a vývoj editovat

Jisté prvky obsahové analýzy bychom našli již v 17. století, kdy byly tehdejší noviny podrobovány zkoumání ze strany katolické církve (v podstatě forma cenzury).[2]

V 19. století v souvislosti s rostoucím množství novinové produkce vzrostl paralelně i rozvoj metody obsahové analýzy (porovnával se např. počet článků podávajících kvalitní a seriózních informací a počet článků méně závažných věnujících se bulváru nebo sportu).[2]

Ve čtyřicátých letech 20. století našla obsahová analýza uplatnění v informační vědě a knihovnictví jako výzkumná metoda závěrečných prací zásluhou amerického sociologa Bernarda Berelsona, děkana Library School na chicagské univerzitě. Berelson definoval obsahovou analýzu jako techniku spočívající v systematickém a kvantitativním popisu projevu obsahů komunikace.

V posledních dvaceti letech byla hojně využívána především v oblasti společenských věd, protože jedním z hlavních kladů je aplikovatelnost na různorodé typy dat a přizpůsobení se výzkumným záměrům.[3]

Využití obsahové analýzy editovat

Využití obsahové analýzy v oboru Informační studia a knihovnictví editovat

Výstupem obsahové analýzy mohou být různé stupně redukce textu: referáty, anotace a abstrakty nebo věcné pořádání informací: systematické a předmětové třídění, využívané v rejstřících, odkazech nebo heslářích.[4]

Redukované texty editovat

Referát editovat

Referát je redukovaný text, který objektivně charakterizuje obsah dokumentu. Měl by být výstižný, přehledný, jasný, stručný, přesný, objektivní a čtivý. Je formulován v přirozeném jazyce, používají se celé věty, někdy je možné využít stručných hesel. Podle charakteru zpracování je možné referáty rozdělit na informativní, indikativní, kritické, modulární, analytické, přehledové, výběrové a autorské.[5]

Anotace editovat

Anotace představuje redukovaný text, který stručně charakterizuje obsah dokumentu, popřípadě informuje o autorovi, zaměření, vědecké nebo umělecké hodnotě dokumentu. Může mít vysvětlující nebo doporučující charakter a obsahovat také informace z dalších dokumentů. Funkcí anotace je především upozornit na existenci dokumentu. Podle charakteru zpracování lze jednotlivé anotace rozdělit na informativní, doporučující, textologické, analytické, skupinové, bibliografické, nakladatelské, redakční a autorské.[6]

Abstrakt editovat

Abstrakt bývá mnohdy spojován s referátem, tak jak tyto pojmy vysvětluje TDKIV. Podle Kováře ale představuje větší redukci textu než referát.[4] Je považován za kratší sdělení, které charakterizuje obsah, zaměření, hodnotu, účel, formu a původ dokumentu. Může být buď informativní, nebo doporučující (hodnotí podle vhodnosti pro cílovou skupinu). Z hlediska zpracování mohou být abstrakty všeobecné nebo specializované.[4]

Třídění informací editovat

Systematické třídění editovat

Systematické pořádání informací je realizováno prostřednictvím systematického selekčního jazyka.[7] Což je věcný selekční jazyk, který je tvořen klasifikačními znaky a jeho struktura je prezentována nejčastěji hierarchickými vztah mezi třídami (generické a partitivní vztahy).[8]

Selekční jazyky se obvykle dělí na identifikační a věcné. Věcné selekční jazyky se dále dělí na systematické a předmětové. Podle typologie selekčních jazyků jsou odvozeny dvě základní kategorie systematických selekčních jazyků:

  1. prekoordinovaný systematický selekční jazyk (SSJ) : MDT, DDT
  2. postkoordinovaný SSJ : Ranghanatanovo dvojtečkové třídění.[9]

Předmětové třídění editovat

Předmětové třídění vyjadřuje obsah dokumentu pomocí abecedně uspořádaných hesel (lexikálních jednotek).[10] Využívají se klíčová slova, předmětová hesla deskriptorové selekční jazyky.[11]

Podle typologie předmětových selekčních jazyků lze odvodit též dvě základní kategorie:

  1. prekoordinovaný předmětový selekční jazyk (PSJ) : předmětová hesla
  2. postkoordinovaný PSJ : deskriptorové selekční jazyky.[9]

Využité obsahové analýzy v oboru mediálních studií a žurnalistiky editovat

Jelikož patří pod kvantitativní analýzu dat, je možné ji aplikovat na analýzu různých textů, obsahů, či projevů a hledat v nich podobné proměnné znaky a počítat jejich četnost a následně hledat mezi nimi různé vztahy a kauzality. V oboru mediálních studií a žurnalistiky lze například použít pro analýzu výskytu slova "vláda" v určitém časovém období například v jednom tištěném deníku. Autor práce pak může sledovat, zda se množství výskytu tohoto slova nějak měnilo v návaznosti na změnu situaci ve vládě. Sledovány mohou být i různé zákonnitosti, nebo se mohou provnávat počty článků na dané téma mezi konkurenčními médií. Možností je nepřeberné množství.

Software editovat

Vzhledem k tomu, jak velké množství informací se v rámci procesu obsahové analýzy (především kvantitativní OA) zpracovává, vzniklo několik softwarových programů, které tyto činnosti ulehčují.

Jde např. o software TextQuest, jehož základní myšlenka vznikla již v roce 1983 a jako výstup může sloužit slovník jednoslovných výrazů, slovních sekvencí, permutací slovních výrazů nebo konkordancí.[12] Podle autora článku jde v podstatě o odrazový můstek pro další vývoj.

Mezi softwary, které pracují slovníkovými metodami, lze zmínit také CATPAC, Concordance, Diction, General Inquirer, Hamlet, TEXTPACK, WordStat a další. Existují také programy, které mají pouze proprietární povahu jako DIMAP, Visual Text. K vytváření anotací slouží např. softwary Atlas-ti nebo NUDIST.[13]

Každý z výše zmíněných softwarů funguje na různých platformách (Windows, Mac), mají různé licenční podmínky (volný software, licence) a jsou k dostání většinou[zdroj?] ve Spojených státech amerických.[13]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Obsahová analýza. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001586&local_base=KTD.
  2. ↑ a b BECK, S. E.; K. Manuel. Content analysis. BECK, S. E.; K. Manuel. Practical research methods for librarians and information professionals. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, str. 36.
  3. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Ilona. Obsahová analýza / formální obsahová analýza / kvantitativní obsahová analýza.AntropoWebzin. Plzeň: AntropoWeb při Katedře antropologie FF ZČU v Plzni, 2005-, roč. 2010, č. 2. Dostupné z: http://antropologie.zcu.cz/media/webzin/webzin_2_2010/Dvorakova__I-2-2010.pdf[nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1974, str. 3., celkem 44 s. Metodický leták, čís. 105.
  5. ↑ ŠVEJDA, Jan. Referát. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001770&local_base=KTD.
  6. ↑ ŠVEJDA, Jan. Anotace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001780&local_base=KTD.
  7. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Systematické pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001645&local_base=KTD.
  8. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Systematický selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001646&local_base=KTD.
  9. ↑ a b STRENKOVÁ, Jana. Indexování dokumentů na základě tezauru. In: KIVI (Knihovnictví a Informační Věda Informuje [online]. 2002 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=40&akce=t Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine..
  10. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Předmětové pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2013-06-17]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001616&local_base=KTD.
  11. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Předmětový selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-06-17].Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001617&local_base=KTD.
  12. ↑ JONÁK, Zdeněk. TEXTQUEST: software pro obsahovou analýzu. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 5 [cit. 21.06.2013]. Dostupný z: <http:>. urn:nbn:cz:ik‐000576. ISSN 1212-5075.
  13. ↑ a b LOWE, Will. Software for content analysis: a review. In: The University of Oklahoma [online]. 2013, 19. 6. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné z: http://www.ou.edu/cls/online/lstd5913/pdf/rev.pdf.

Literatura editovat

  • ČSN 010174. Metody analýzy dokumentů: určování jejich obsahů a výběr lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha, 1996.
  • FUGMANN, Robert. Subject analysis and indexing: theoretical foundation and practical advice. 1. ed. Frankfurt am Main: Indeks Verlag, 1993. 250 s. Textbooks for knowledge organization. Vol. 1. ISBN 3-88672-500-6.
  • HILL, Heather. Disability and accessibility in the library and information science literature: A content analysis. Library & Information Science Research (07408188). 2013, roč. 35, č. 2, s. 137-142. DOI: 10.1016/j.lisr.2012.11.002.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Problémy teorie procesu věcného pořádání informací a selekčních jazyků. Univerzita Karlova, 1976.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Současný stav a vývojové tendence věcného pořádání informací a selekčních jazyků 2. Státní knihovna ČSR, 1979.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky 1: Úvod do problematiky systematické pořádání. ÚVTEI, 1981.
  • KRONICK, Jane C. Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1997, 33., č. 1. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/41131263?uid=3737856&uid=2134&uid=2&uid=70&uid=4&sid=21102428013697.
  • LANGRIDGE, Derek Wilton. Subject analysis: principles and procedures. New York: Bowker-Saur, c1989, 146 p. ISBN 0-408-03031-3.
  • MAHRAJ, Katy. Reference Services Review: content analysis, 2006–2011. Reference Services Review. 2012, roč. 40, č. 2, s. 182-198. DOI: 10.1108/00907321211228237.
  • MAYRING, Phillip. Qualitative content analysis. Forum qualitative Sozialforschung. 2000, roč. 1, č. 2. Dostupné z:http://www.qualitative-research.net/index.php/fqs/article/viewArticle/1089 Archivováno 4. 7. 2013 na Wayback Machine..
  • McLLWAINE, I. C. International trends in subject analysis research. Knowledge organization: KO. 1999, roč. 26, č. 1, s. 23-29. ISSN 0943-7444.
  • NEUENDORF, Kimberly A. The content analysis guidebook. Thousand Oaks, Calif.: Sage Publications, c2002, xviii, 301 p. ISBN 0-7619-1978-3.
  • TESCH, Renata. TEXTBASE ALPHA: a different approach to the management of qualitative data. International Journal of Qualitative Studies in Education. 1990, vol. 3, issue 3, s. 285-289. DOI: 10.1080/0951839900030306. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/0951839900030306
  • WEBER, Robert Philip. Basic content analysis. 2nd ed. Newbury Park, Calif.: Sage Publications, c1990, 96 p. ISBN 0-8039-3863-2.
  • WATANABE, Toyohide a Masato AOKI. Contents-Analysis Support for Better Reference to Technical Papers. Journal of Information & Knowledge Management. 2012, roč. 11, č. 4, s. -1. DOI: 10.1142/S021964921250030X.
  • WILLIS, Craig, Jane GREENBERG a Hollie WHITE. Analysis and synthesis of metadata goals for scientific data. Journal of the American Society for Information Science & Technology. 2012, roč. 63, č. 8, s. 1505–1520. DOI: 10.1002/asi.22683.
  • WILSON, Virginia. Research Methods: Content Analysis. Evidence Based Library & Information Practice. 2011, roč. 6, č. 4, s. 177-179.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Obsahová_analýza&oldid=22315154“