Radionuklidový zářič

Podle vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně se Radionuklidové zářiče dělí na uzavřené a otevřené.

Uzavřený radionuklidový zářičEditovat

Uzavřeným radionuklidovým zářičem je podle § 2 vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně[1] radionuklidový zářič, jehož úprava, například zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak, za předvídatelných podmínek použití a opotřebování, únik radionuklidů ze zářiče. Uzavřené zářiče bývají konstruovány jako dutá, ocelová, hermeticky uzavřená válcová tělesa různých rozměrů[2] obsahující některý radionuklid. Pro použití v radioterapii se vyráběly zářiče tvaru jehly obsahující radium 226Ra pro přímé zavedení do ozařované tkáně.

Uzavřené zářiče se používají jako zdroj ionizujícího záření například v lékařských ozařovačích při radioterapii, v defektoskopii, metrologii a v ionizačních kouřových detektorech (hlásiče požáru).

Otevřený radionuklidový zářičEditovat

Za otevřený radionuklidový zářič se považuje takový zářič, který není ve smyslu vyhlášky uzavřeným zářičem. Otevřené zářiče se používají ve formě roztoků, suspenzí, aerosolů či plynů například v nukleární medicíně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat