Wikipedie

Upálení na náměstí Tchien-an-men

název incidentu, který se odehrál v Číně v roce 2001

Upálení na náměstí Tchien-an-men se odehrálo v Číně v roce 2001.[1] Celá událost byla západními médii a nezávislými vyšetřovateli označena za případ vykonstruované události, která měla vrhnout špatné světlo na skupinu lidí, kterou čínský režim pronásleduje od roku 1999.[2]

Popis incidentu editovat

Takzvané „Upálení na náměstí Tchien-an-men“ se odehrálo 23. ledna 2001.[1] Pět lidí se neúspěšně pokusilo o sebeupálení na náměstí Tchien-an-men (Nebeského klidu) v Pekingu. Během několika hodin byly zprávy o incidentu zveřejněny státem řízenou Čínskou centrální televizí (CCTV), která uváděla, že oběti byly praktikující Fa-lun-kungu.[3]

Reakce Fa-lun-kungu editovat

Podle Fa-lun-kung nemohli být účastníci incidentu praktikujícími Fa-lun-kungu, neboť toto učení nedovoluje sebevraždu ani žádnou formu zabíjení.[4] Téhož dne vydalo informační centrum Falun Dafa tiskové prohlášení charakterizující událost jako „další pokus komunistického režimu o očernění praxe Fa-lun-kung“ a vyzvalo Čínu, aby „umožnila světovým médiím a mezinárodním lidskoprávním skupinám vyšetřování tohoto případu za účelem objasnění faktů“.[5] Fa-lun-kung a třetí strana poukazují na patrné nesrovnalosti ve verzi incidentu předkládané čínskou vládou a označují událost za zinscenovanou, se záměrem obrátit veřejné mínění proti praxi Fa-lun-kung a vytvořit opodstatnění pro probíhající pronásledování Fa-lun-kungu, které čínský komunistický režim odstartoval v roce 1999.[3]

Analýza incidentu je obsažena v krátkém filmu Falešný oheň televize New Tang Dynasty Television, napojené na Fa-lun-kung.[6][7] Podle filmu dokládá účast policie a státní televize na průběhu incidentu řada zdánlivě nepodstatných maličkostí a podivných okolností.

Západní média editovat

Podle časopisu Time získala mediální válka čínské vlády proti Fa-lun-kungu po události významnou sílu.[2] [1]

Fakta vzbuzující podezření vykonstruované události editovat

Investigativní novinář Ethan Gutmann shrnul některé závěry z analyzování celé události v knize Jatka[8], v níž zachycuje vlastní sedm let dlouhý terénní výzkum zaměřený na průběh a dopad represí duchovního hnutí Fa-lun-kung v ČLR. Níže je stručný popis jednotlivých bodů zmiňovaných v knize.

  • Čínská státní televize (CCTV) nejprve uváděla, že na náměstí Nebeského klidu v Pekingu se upálilo pět lidí. Později uváděla, že se zde upálilo lidí sedm. Další dvě oběti, zmiňované až později, měli být podle CCTV následovnice Fa-lun-gongu, matka s dcerou. CCTV uvedla, že se jednalo o paní Liu Chunglin, která údajně zapálila sebe a svoji dceru. Reportér Philip Pan z deníku The Washington Post odcestoval do města Kchaj-feng v provincii Che-nan, kde měly dotyčné bydlet. Z jeho terénního výzkumu a výpovědí usedlíků vyplynulo, že se nejedná o následovnice Fa-lun-gongu. Matka je barová tanečnice (prostitutka), která prý svoji dceru často bila. Nikdo z těch, kdo ji znali, ji nikdy neviděli Fa-lun-kung cvičit ani si nevzpomínali, že by se o něm někdy zmiňovala.[8]
  • CCTV prohlásila, že záběry z místa upálení vysílané na všech kanálech státní televize pořídila CNN. Bývalá šéfredaktorka pekingské pobočky CNN uvedla, že jediný kameraman CNN, který byl na místě přítomen, pořídil pouze několik záběrů z veliké dálky a vůbec se nedostal poblíž místa incidentu neboť byl zatčen policií.[8] Stejné informace potvrdil ředitel mezinárodního oddělení CNN Eason Jordan.[9]
  • Západním médiím byly odepřeny rozhovory s těmi, kdo sebeupálení přežili. Rozhovory s údajnými přeživšími realizoval pouze státní tiskové agentury Sin-chua. Na záběrech je zachycena holčička o níž reportérka prohlašuje, že prodělala tracheotomii, holčička následně hovořila s reportérkou (mluvení a tracheotomie se vylučují) a na záběrech dokonce zpívala. Celý štáb natáčel údajně přímo na oddělení popálenin, bez roušek a v těsné blízkosti pacientů, ani sestry nenosili roušky a pokoj nebyl izolován, což je v případě hospitalizace popálených nestandardní z důvodu nutnému zabránění infekce popáleného. Záběr na jednoho z údajných obětí z náměstí ukazoval muže, jehož celé tělo je zafačované obvazy, což by byl v případě léčby popálenin nesmyslný postup vedoucí k infekci a smrti.[8]

Televize New Tang Dynasty Television ve dvacetiminutové analýze události nazvané Falešný oheň[9] uvádí následující fakta:

  • na místě používali přítomní policisté přibližně 25 hasicích přístrojů, což je značně neobvyklé, neboť na místě byly přítomny pouze dva policejní vozy a přístroje byly použity bezprostředně poté, co se dotyční lidé zapálili. Není jasné, jak mohla policie v tak krátkém čase sehnat 25 hasicích přístrojů a okamžitě je použít, když jsou nejbližší standardní místa obsahující hasicí přístroje vzdálena více než 10 minut a hasicí přístroj není standardním vybavením stráže náměstí, policie ani policejních vozů, natož v tak velkém množství.[9]
  • státní tisková agentura Sin-chua (Nová Čína) prohlašovala, že paní Liu Chunglin na místě zemřela v důsledku sebeupálení. Záběry CCTV však zachycují její tělo, jak padá k zemi po úderu neznámým předmětem zezadu do zátylku neznámým mužem. Úder zasazuje muž v kabátu, který nepatřil mezi ty, co se na místě zapálili.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c POMFRET, John; PAN, Philip. Torture is Breaking Falun Gong, China Systematically Eradicating Group [online]. Washington Post jazyk = anglicky, 2001-7-5 [cit. 2006-07-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b GORNET, Matthew. The Breaking Point [online]. Time (magazine), 2001-6-25 [cit. 2009-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-17. (anglicky) 
  3. ↑ a b SUNDERLAND, Judith. From the Household to the Factory: China's campaign against Falungong.. [s.l.]: Human Rights Watch, 2002. Dostupné online. ISBN 1564322696. (anglicky) 
  4. ↑ LI, Hongzhi. Zhuan Falun. Zhuan Falun: Vodnář, 2006. ISBN 957-552-722-4. Kapitola 7. - O zabíjení, s. 270. 
  5. ↑ Press Statement Regarding Tiananmen Suicide [online]. Falun Dafa Information Center, 2001-1-23 [cit. 2009-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Stránka o vyšetřování incidentuFalešný oheň
  7. ↑ Falesny ohen – Zinscenované upálení na náměstí Tiananmen Archivováno 12. 6. 2011 na Wayback Machine. Krátký film o vyšetřování incidentu
  8. ↑ a b c d GUTMANN, Ethan. Jatka: Masové vraždy, odebírání orgánů a čínské řešení problému s disidenty [online]. nakladatelství Cpress (Albatros Media a.s.), 2015 [cit. 2017-02-18]. O incidentu pojednává na stranách 155 - 159.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-25. ISBN 978-80-264-0893-2. 
  9. ↑ a b c d Falešný oheň [online]. New Tang Dynasty television, 2001. V angličtině, české titulky. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Upálení_na_náměstí_Tchien-an-men&oldid=20417724“