Trojná bohyně

Trojná bohyně (anglicky Triple Goddess), Velká Bohyně (Great Goddess) či prostě Bohyně, je ústřední ženské božstvo ve Wicce a některých dalších tradicích moderního čarodějnictví a pohanství. Je spojována s přírodou, plodností, Měsícem, životními cykly a planetou Zemí. Bohyně je označována jako trojná kvůli svým třem podobám jež jsou Panna, Matka, Stařena, ty jsou spojovány s lunárními fázemi dorůstajícího měsíce, úplňku a novu. Koncept Bohyně odpovídá novopohanskému pohledu na božství jako se neustále měnící a důrazu na cyklickou povahu přírodních procesů a času vůbec. Jejím mužským protějškem je Rohatý bůh, v závislosti na kontextu chápáný jako její manžel či syn.[1][2]

Dorůstající měsíc, úplněk a ubývající měsíc – symbol Trojné bohyně

Koncept Velké bohyně moderních pohanů čerpá z mnoha inspiračních zdrojů a reflektuje mnoho bohyň jež byly ctěny v průběhu dějin nebo o jejichž kultu je spekulováno, především spojených s plodností, Měsícem, suverenitou nebo čarodějnictvím. Často je chápána jako nejstarší známé božstvo, které bylo uctíváno hypotetickým matriarchálním náboženstvím, známým například z díla Johanna J. Bachofena, Jane E. Harrison, Roberta Gravese nebo Marije Gimbutas. Čerpá také z antického náboženství, především z řecké Hekaté, římské Trivie a řecko-římského kultu Isidy, ale také z mýtů o Démétér a Persefoně.[1]

Koncept Trojné bohyně je kritizován některými feministkami kvůli důrazu jež klade na ženskou plodnost a atraktivnost nebo kvůli tomu že ne všechny ženy se stanou matkami.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Publications, 2003. ISBN 978-1567183368. 
  2. a b HALSTEAD, John. Neo-Paganism: Historical Inspiration & Contemporary Creativity. [s.l.]: Lulu.com, 2019. ISBN 978-0-359-88377-6. S. 203–204.