Mechanismus (filozofie)
Mechanismus nebo také mechanicismus je ve filosofii převážně novověký směr, který chce celou skutečnost chápat a vykládat jako stroj a každé dění jako nutný výsledek působení mechanických sil. Jistým protějškem mechanismu je vitalismus, přesvědčení o svébytných zákonitostech živých organismů.
HistorieEditovat
Podle některých náznaků by se za předchůdce mechanismu mohl pokládat Démokritos, jiné jeho zlomky tomu však nenasvědčují. Skutečný mechanismus vznikl až s prvním rozvojem mechaniky jako vědy v 16. století. Charakteristickým příkladem může být Descartův výklad fungování srdce a krevního oběhu v 5. kapitole Rozpravy o metodě. Podobně uvažoval i Thomas Hobbes a jistý druh mechanismu podpořily i úspěchy Isaaca Newtona, protože gravitace může vysvětlit i pohyby vzdálených těles, na něž nic přímo nepůsobí. Od 18. století je mechanismus obvykle spojen s materialismem a snaží se i o mechanický výklad duševních jevů, například u francouzských osvícenců (C. A. Helvétius, de La Mettrie, Denis Diderot aj.). Mechanismus jako přísný fyzikální determinismus – svět je jen řetězec příčin a jejich nutných důsledků – zastával francouzský matematik a fyzik Pierre Simon de Laplace.
Mechanický materialismusEditovat
Karel Marx a marxisté kritizovali „mechanický materialismus“, protože připodobňuje společnost ke stroji a předpokládá neměnnost jejích zákonitostí. Proti tomu stavěli dialektický materialismus, který se snaží vysvětlit i společenské změny. Moderními dědici mechanismu jsou někteří filosofové mysli a neodarwinisté, i když nepoužívají model stroje.
OdkazyEditovat
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- (anglicky)
- Catholic Encyclopedia, heslo Mechanism
- (německy)
- R. Eisler, Wörterbuch philosphischer Begriffe, heslo Mechanistische Weltanschauung
LiteraturaEditovat
- La Mettrie, J. O., Člověk stroj. Praha: NČSAV 1958
