Hekaté

Hekaté
Hekaté
	Socha Hekaté ve Vatikánských muzeích
Symboly	pochodně, psi, klíče, dýka, had
Sídlo	Podsvětí
Partner	Hádes
Rodiče	Persés a Asteria
Římský ekvivalent	Trivia
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hekaté (řecky: Ἑκάτη; 2. pád jednot. čísla Hekaty) je v řecké mytologii titánka, bohyně, patronka rybářů, jezdců na cestách, křižovatek, pastýřů i matek a porodů, mládeže, vládkyně tajemných sil (zvláště magie), měsíce, noci a podsvětí.^[1] Hekaté je zároveň čarodějnicí.

Historie

Hekaté byla ctěna původně v maloasijské Kárii. U Řeků si podržela rysy všemocné bohyně, ochránkyně jezdců, rybářů, pastýřů a matek, a jako podsvětní božstvo se stala bohyní strašidel a kouzel. Tato druhá funkce v 5. stol. př. n. l. daleko převládla a Hekaté pak mohla být ztotožněna s Persefonou, staly se vládkyní mrtvých. Místem jejího působení byly cesty, kde se proháněla za noci v doprovodu černých psů. Hekaté se stala též ochránkyní žen, a bývala proto ztotožňována s Artemidou (neboť podobně jako ona pomáhala při porodu) a s Isidou. Za helénismu byla hlavním božstvem kouzelnic (a magie); nakonec se změnila v mocnou vládkyni démonů. Až do konce starověku byla proslulá její mystéria na Aigíně.^[2]

Hekaté má také přezdívku Trivia - trojcestná, podle toho, že slouží jako ochranitelka cest a křižovatek.

Mytologie

William Blake, Hekaté, r. 1795, Tate Gallery, Londýn

Dcera Titána Persea a Asterie, podle některých tradic matka Skylly. Hekaté jediná bojovala ve válce s Giganty na straně nejvyššího boha Dia, dokonce zabila Giganta Klytia rozpálenými kameny. Za to ji Zeus povýšil mezi bohy, dal moc na zemi (paní porodu), na nebesích (paní měsíce) i v říši stínů. V jedné variantě mýtu o Persefoně byla Hekaté prostřednicí mezi Hádem a Démétér

Atributy, zobrazení

Hekaté je zobrazována ve třech podobách, které během dne střídala – ráno panna, v poledne žena, večer stařena. Spolu s Artemis a Seléné byla také bohyní Měsíce. Jejím emblematickým zvířetem je had. Mezi atributy patří pochodeň.

Uctívání

Oběti jí byly kladeny na rozcestích. Její obraz stával před každým domem jako apotropaion. Byli jí obětováni psi, černé ovce a med.

V Thesálii existoval kult měsíce, přístupný pouze ženám. Zde byla uctívána jako dárkyně štěstí a bohatství.

Jiné významy

Podle Hekaté byl pojmenován asteroid (100) Hekaté.
Hécate, maîtresse de la nuit (Hekaté, paní noci) je titul francouzsko-švýcarského filmového dramatu, natočeného podle novely Paula Moranda roku 1982.^[3]

Odkazy

Související články

Reference

↑ Hésiodos,
↑ Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.
↑ Internet Movie

Literární prameny

Hésiodos - Theogonia

Literatura

Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hekaté na Wikimedia Commons
https://www.tajemna-hekate.cz/Stranky/O-Hekate

[1] Hésiodos,

[#1-2] Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 224.

[3] Internet Movie

[1]

[2]

[3]