Otevřít hlavní menu
Tkalcovský stav z roku 1568

Tkalcovský stav je jednoduchý tradiční nástroj na výrobu tkanin. Vyvinul se z něj tkací stroj.

V hovorové mluvě a někdy i v odborné literatuře se označení stav používá také pro moderní tkací stroje. Naproti tomu například podle německé normy (DIN 6 300) se má výraz tkalcovský stav (Webstuhl) používat jen pro nástroje s ručním zanášením útku. Útková nit je navinutá na cívce umístěné v člunku, který se původně prohazoval mezi osnovní niti rukou a později přes tzv. pudítko, poháněné ručním tahem za šňůru nazývanou doják nebo cukátko[1].

Obsah

Z historie tkalcovského stavuEditovat

 
Vertikální stav s osnovou napnutou závažím
 
Tkaní na podnožkovém stavu

Nejstarší známé nálezy pochází ze 7. tisíciletí př. n. l. z turecké Anatolie. Lněná tkanina vznikala proplétáním osnovy napnuté v pevném rámu.

Asi o 1000 let později se v Anatolii tkalo již s vertikálně uloženou osnovou napínanou závažím. Tímto způsobem byla vyrobena také nejstarší tkanina nalezená na území ČR (v Lulči u Vyškova), asi 7 tisíc let stará.

Teprve mnohem později se objevily stavy ležaté s osnovou přiváděnou ve vodorovné poloze. Ve 2 století př. n. l. byl v Číně známý ležatý podnožkový stav, na kterém tkadlec vytvářel prošlup s pomocí šňůr, které ovládal chodidly. O 400 let později přišel z Číny do Evropy stav vybavený osnovním válem a brdem.[2]

 
Tkaní s “létajícím člunkem”
Zvuk starého ručního tkalcovského stavu s létajícím člunkem.

Dovršení vývoje ručního stavu byl vynález „létajícího člunku“ Angličana J.Kaye asi v roce 1733.[3] Člunek s útkem (opatřený kolečky) se prohazoval mezi osnovními nitěmi z jedné strany na druhou pomocí tzv. pudítka, kterému udílel tkadlec trhavý pohyb tahem přes připojenou šňůru. Toto ústrojí přineslo až trojnásobné zvýšení výkonu ručního stavu (na cca 40 metrů útku za minutu) a bylo předpokladem pro patent jeho krajana E.Cartwrighta z roku 1785, podle kterého byly zmechanizovány všechny základní pohyby při tkaní a tak vznikl první tkací stroj.

 
Vysvědčení z ročníku 1926/27 tkalcovské průmyslové školy v Brně

V textilní velkovýrobě, zejména v Evropě, potom tkací stroje rychle nahradily ruční stavy. Ruční tkalcovství však zcela nezaniklo. Ještě ve dvacátých letech minulého století se našly v Německu provozy se 400 ručními stavy[4] a například na brněnské textilní průmyslovce se tento obor vyučoval jako samostatný předmět (viz dolejší snímek).

Tkalcovský stav v 3. tisíciletíEditovat

  • V některých rozvojových zemích je stále ještě v provozu více ručních stavů než mechanických tkacích strojů. Např. v Indii byl v roce 2009 tento poměr 4 miliony k 1,7 milionům[5] (Podle jiných informací bylo v té době celosvětově v provozu 2,8 milionů ručních stavů, z toho 85 % v Indii[6]).
  • Soukromé osoby provozují ruční tkalcovství jako hobby.[7]
  • Charitativní zařízení zaměstnávají invalidy prací na ručním stavu[8]

Pro tyto účely se stále ještě vyrábí nové stavy ze dřeva[9]

Ruční tkalcovství jako výdělečná činnostEditovat

  • V bytovém sektoru se zhotovují běhouny a předložky,[10] závěsy, goblény a polštáře, především jako umělecké řemeslo[11]
  • Různé výrobky z manilského konopí (technikou sinamay na Filipínách)[12]
  • Exkluzivní oděvní výrobky s rustikálním charakterem[13]

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Oldřich Talavášek a kolektiv: Tkalcovská příručka, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1980
  • (německy) Kolektiv autorů: Webereitechnik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil, Frankfurt nad Mohanem 1988, ISBN 3-926685-39-5

Externí odkazyEditovat