Otevřít hlavní menu
Brdo s nitěnkami na 4 listech

Brdo (angl.: shedding device, něm.: Fachbildeeinrichung) je součást tkacího stroje, která pohybuje nitěnkami a vytváří tak prošlup.

Obsah

PopisEditovat

V dnešním významu[1] slova brdo v češtině jde o část tkacího stroje, která provádí pohyb nitěnek. Obvyklejší variantou je listové brdo, kdy jsou nitěnky připevněny v pevných rámech – tkacích listech. K vytvoření prošlupu jsou třeba alespoň dva listy, obvykle je jich víc, listové tkací stroje jich mohou mít i několik desítek. Komplikovanější konstrukce pak pohybují nitěnkami jednotlivě, pak jde o šňůrové brdo.

Tkací list je jednoduchá, původně dřevěná konstrukce tvořená rovnoběžnými laťkami – činkami, s řadou nitěnek připevněných mezi horním a dolním činkem. S pokročilostí tkacích strojů se vyvíjely různé typy uchycení nitěnek do činků tak, aby byla snadná případná výměna jednotlivých poškozených nitěnek. Před začátkem tkaní je totiž nutné nejprve zavést každou osnovní nit do příslušné nitěnky. Tento proces se označuje jako „návod do brda“ a vzhledem k jeho komplikovanosti je snaha jej provádět co nejméně často.

Pořadí osnovních nití v brdě, počet listů brda a pohyb brda předurčují typ vazby tkaniny. Odtud pak frazeologický obrat „na jedno brdo“ ve významu „na stejný způsob“.

Související informace naleznete také v článku Tkací stroj.

Posun významu pojmu brdoEditovat

Prapůvodním významem slovního kořene, *brd je pravděpodobně hranatý tyčovitý předmět, trám.[2] Postupnou sémantickou specializací došlo pravděpodobně k vymezení významu slova brdo, kdy neoznačovalo nedílnou součást tkacího stroje, ale nástroj ve tvaru ploché tyče s rukojetí a špičkou (jakýsi mečík), který sloužil k přibíjení útku k osnově. Nejdříve byl hladký a později býval opatřen na jedné straně zuby, stal se z něho „tkalcovský hřeben“, který kromě původního přibíjení („utahování“ vazby) také zuby zabezpečoval správný rozestup osnovních nití. Následně, s postupem mechanizace tkaní, byl název přenesen i na součást stroje, která plnila stejnou funkci. V tomto významu se slovo dochovalo ve většině slovanských jazyků.[2] V češtině zhruba do konce 19. století. Po té došlo k významovému posunu „tkací hřeben“ začal být ve tkacích strojích označován jako paprsek a brdo začalo označovat to, čemu se do té doby říkalo nitělnice (dochováno v dialektu na Bruntálsku[2]). Při ručním tkaní zejména stuh se dřívější brdo označuje jako karetka.[2]

Přenesení významuEditovat

Pochopení tohoto významového posunu je nutné pro porozumění jiných významů slova brdo, které nemají přímou souvislost s dnešním obsahem pojmu brdo. Ve fázi, kdy slovo označovalo „tkalcovský hřeben“, byl jeho význam přenesen také na označení horského nebo kopcovitého pásma, ze kterého při pohledu z boku vystupují jednotlvé vrcholy. Proces byl zřejmě obdobný jako u slova hřeben. Tak vznikla místní jména v českých zemích i u některých jižních Slovanů (Brdo, Brdy, Brda, …). Pravděpodobně mnohem mladší je analogicky vytvořený anatomický termín brdečky ve smyslu husí kůže nebo obecně hrbolek na pokožce nebo sliznici[2].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Akademia, 1971. 868 s. S. 65. 
  2. a b c d e VILLNOW KOMÁRKOVÁ, Jana. Etymologický výklad názvů tkalcovského stavu a jeho částí v chorvatštině, srbštině a češtině (ve srovnání s ostatními slovanskými jazyky). Disertační práce, školitelka PhDr. Ilona Janyšková, CSc.. Brno: FF Masarykova Universita, 2010. 

Externí odkazyEditovat