Teplota vzplanutí

Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se za přesně definovaných podmínek vytvoří nad hladinou hořlavé kapaliny takové množství par, že jejich směs se vzduchem přiblížením plamene vzplane a ihned uhasne. V laboratorních podmínkách se pro stanovení užívá metoda otevřeného kelímku nebo metoda uzavřeného kelímku. Při exaktních měřeních se vztahuje k atmosférickému tlaku 101 325 Pa.

Teplota vzplanutí je kritériem pro zařazení hořlavých látek do tříd nebezpečnosti podle ČSN 65 0201.

Třída nebezpečnosti	Teplota vzplanutí °C
I	do 21
II	nad 21 do 55
III	nad 55 do 100
IV	nad 100 ^{[pozn. 1]}

Tuhé látky

U tuhých hořlavých látek se určuje teplota vzplanutí FIT (flame ignition temperature), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec.

Odkazy

Poznámky

↑ Za hořlaviny jsou považovány kapaliny do teploty vzplanutí 250 °C.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Za hořlaviny jsou považovány kapaliny do teploty vzplanutí 250 °C.

[pozn. 1]