Te Deum laudamus
Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme) jsou začáteční slova latinského slavnostního hymnu, který složil svatý Ambrož, biskup v Miláně v Itálii a která dala název celé skladbě, označované častěji zkráceným názvem Te Deum.
Vznik
editovatTradice připisuje autorství svatému Ambroži a svatému Augustinovi. Podle tohoto podání hymnus vznikl u příležitosti Augustinova křtu, který mu v roce 387 Ambrož udělil. Někteří současní badatelé pochybují o reálnosti této verze a autorství připisují Dardanskemu biskupu Nicetovi z Remesiany. Další badatelé však zpochybňují i tuto hypotézu a domnívají se, že chvalozpěv vznikl sloučením dvou starších hymnů, jednoho ke chvále Boha Otce a druhého Boha Syna; podle tohoto schématu druhý z nich začíná veršem Tu rex gloriae, Christe.
Určení textu
editovatNejvlastnější liturgické místo zpěvu Te Deum je v denní modlitbě církve, konkrétně na konci modlitby se čtením (resp. matutina) o nedělích a svátcích. Hojně se však používá také mimo denní modlitbu církve, jako slavnostní hymnus díkůvzdání.
Vděčná modlitba Te Deum je spojena s částečnými odpustky; s odpustky plnomocnými, pokud se ji věřící modlí veřejně v poslední den roku.[1]
Text
editovatOriginální latinský text
Te Deum laudamus: |
Český překlad
Bože, tebe chválíme, |
Mimo výše uvedeného neveršovaného českého překladu se užívá také několik básnických parafrází.
Kancionálová verze
editovatText v kancionálu
1. Bože, chválíme tebe, / Pane, moc tvou velebíme, / kterou zná zem i nebe, / všem tvým skutkům se divíme; / když se vše v světě mění, / ty sám jsi bez proměny.
2. Vše, co jen chválit může, / cherubové, serafové, / chválí tě velký Bože, / nebe, země, zástupové, / ode všech jsi nazýván: / Svatý, Svatý, Svatý Pán.
3. Svatý Pán Bůh Sabaoth, / Svatý, jenž řídí národy, / jenž pomáhá z běd a psot. / Nebe, zem, povětří, vody / plné jsou cti, chvály tvé, / neb vše tvoje dílo je.
4. Apoštolů slavný sněm / a proroků řad veliký / posílá v plesání svém / k trůnu tvému vroucí díky; / kolik je mučedníků, / tolik chvalořečníků.
5. Po všem okrsku země / tobě, Otče, velcí, malí, / kdož jsou tvé svaté plémě, / vděčně prozpěvují chvály, / vzdávají čest i Synu / na trůnu sedícímu.
6. Též i Duchu Svatému, / který svatá naučení / uděluje každému / a v smutku je utěšení, / lid křesťanský se klaní, / všude jeho chvála zní.
7. Ty, Otce věčný Synu, / vtělil ses, sestoupiv z nebe, / chtě smazat naši vinu / vydals na smrt kříže sebe; / milost jsi nám vydobyl, / od hříchu osvobodil.
8. Tebou je všem, kdo věří, / nebes brána otevřena, / s důvěrou kdo k tobě zří, / zastáncem tě u Otce má. / Že přijdeš svět souditi, / máme mít vždy v paměti.
9. Buď milostiv dětem svým, / požehnej dědictví svému, / veď nás světlem nebeským / a povyš až k trůnu svému, / ať tě, plni vděčnosti, / chválíme na věčnosti.
10. Přispěj zatím k pomoci / drahou krví vykoupeným, / chraň a braň je svou mocí, / přičti ke svým vyvoleným; / po časném pak bloudění / přiveď nás ke spasení.
11. To buď naše snažení: / tebe a tvé jméno vzývat, / čest a díkůčinění / po všechny dny tobě zpívat. / Rač od hříchů chránit nás / jak dnes, tak po všechen čas.
12. Pane, smiluj, smiluj se, / buď s námi tvé požehnání; / oč prosíme, staniž se / podle našeho doufání. / Kdo v tě doufá samého, / neopustíš žádného.[3]
Zhudebnění textu
editovatHymnus po staletí zhudebňovala řada skladatelů:
Renesance
editovat- Jacob Praetorius starší († 1586)
- Giovanni Pierluigi da Palestrina († 1594)
Baroko
editovat- Heinrich Schütz (1585–1672)
- Jiří Melcelius (1624–1693)
- Jean-Baptiste Lully (1632–1687) – pří slavnostním uvedení skladby 8. ledna 1687 se zranil ozdobnou holí (barokní taktovkou), kterou udával takt; v důsledku toho dostal infekci, které zanedlouho 22. března přes amputaci zasažených prstů na noze podlehl – LWV 55
- Dietrich Buxtehude (1637–1707) – K 218 für Orgel
- Marc-Antoine Charpentier (1643–1704) – snad nejznámější verze Te Deum, od roku 1954 znělka Eurovize
- Henry Purcell (1659–1695) – jde o první anglické Te Deum s orchestrálním doprovodem. Jedno z posledních Purcellových děl.
- Louis Marchand (1669–1732)
- Jan Dismas Zelenka (1679–1745)
- Domenico Scarlatti (1685–1757)
- Georg Friedrich Händel (1685–1759)
- Johann Adolf Hasse (1699–1785)
- Johann Christian Bach (1735–1782) – Te Deum (v Miláně 1761)
Období Vídeňské klasiky
editovat- Joseph Haydn (1732–1809)
- Antonio Salieri (1750–1826)
- Johann Gottfried Schicht (1753–1823) – zkomponoval čtyři skladby Te Deum
- Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)
- Vincenzo Righini (1756–1812)
- Jan Václav Tomášek (1774–1850)
- Jan Theobald Held (1770–1851)
- Antonín Rejcha (1770–1836)
- Christoph Ernst Friedrich Weyse (1774–1842)
- Karol Kurpiński (1785–1857)
Romantismus
editovat- Hector Berlioz (1803–1869)
- Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847)
- Otto Nicolai (1810–1849)
- Ferenc Liszt (1811–1886)
- Giuseppe Verdi (1813–1901)
- Friedrich Kiel (1821-1885)
- Anton Bruckner (1824–1896)
- Georges Bizet (1838–1875)
- Antonín Dvořák (1841–1904) – Te Deum, op. 103
20. století
editovat- Petr Eben (1929-2007)
- Zdeněk Lukáš (1928-2007)
- Zdeněk Pololáník (* 1935)
- Arvo Pärt (* 1935)
Současnost
editovat- Jan Zástěra (* 1984) – zhudebněno jakožto závěrečná část oratoria Korunovace českých králů (2016)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://www.ourladyswarriors.org/indulge/g60.htm
- ↑ Denní modlitba církve, sv. 4, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, s. 535 (a paralelní místa ostatních svazků);
srov. též Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, Katolický týdeník, Praha, 2004 – číslo 061
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Te Deum laudamus na Wikimedia Commons
- Dílo Te Deum ve Wikizdrojích (latinsky)
- Dílo Te Deum laudamus ve Wikizdrojích