Otevřít hlavní menu

Tchajčouská škola

neokonfuciánská škola středně- a pozdněmingské éry

Tchajčouská škola čínsky v českém přepisu Tchaj-čou süe-pchaj, pchin-jinem Tài​zhōu xué​pài, znaky zjednodušené 泰州学派, tradiční 泰州學派) byla neokonfuciánská škola středně- a pozdněmingské éry, jedna ze škol na něž se rozdělili žáci a stoupenci filozofie Wang Jang-minga, koncem 16. století vlivná mezi intelektuály Ťiang-nanu. Jméno dostala podle prefektury Tchaj-čou, odkud pocházel její zakladatel Wang Ken.

K představitelům tchajčouské školy patřili[1]

Filozofové tchajčouské školy pocházeli z různých společenských vrstev, odprostých řemeslníků po vysoké úředníky a mnohdy se lišili ve svých filozofických názorech na vztah srdce/mysli, Taa a přirozenosti;[1] škola byla typická individualismem a svébytností svých představitelů. Je označována za „levicovou“ pro její názor, že cesta k moudrosti a svatosti je přístupná pro každého, i prosté lidi, včetně žen.[2] Jejich učení bylo předmětem kritiky ostatních konfuciánců, jako nejradikálnější se škol vycházejících z Wang Jang-mingova učení. Kritici jim upírali příslušnost ke konfuciánské tradici a pejorativně je označovali za čchanové buddhisty, pro jejich tendence k synkretismu a blízkost k čchanu.

ReferenceEditovat

  1. a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 359–360. 
  2. a b The Encyclopedia of Confucianism. Příprava vydání Yao Xinzhong. Abington, Oxon: Routledge, 2003. 976 s. ISBN 1317793498, ISBN 9781317793496. S. 595–596. (anglicky)