Taj Čen
Taj Čen (čínsky pchin-jinem Dài Zhèn, znaky 戴震, 1723–1777) byl čínský filozof. Napsal asi 50 děl, v nichž se zabýval především matematikou, filologií, geografií a konfuciánskou filozofií. Od roku 1773 pracoval v císařské knihovně.[1]
| Taj Čen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. ledna 1724 Siou-ning |
| Úmrtí | 1. července 1777 (ve věku 53 let) Peking |
| Povolání | filozof a matematik |
| Nábož. vyznání | konfucianismus |
| Funkce | šu-ťi-š’ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podle Taje svět neustále vzniká a vyvíjí se. Pohyb vysvětloval vzájemným působením protikladných sil: jang a jin, které působí věčně, jsou nezničitelné a neoddělitelné od přírody. Všechny jevy a věci jsou podle něj podřízené přirozené nezbytnosti. Základem poznání jsou pocity. Vrozených poznatků není. Obecné závěry třeba ověřovat pokusem. Osvobození lidí závisí na rozvoji osvěty a mravního sebezdokonalování osobnosti, učil Taj Čen.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taj Čen na slovenské Wikipedii.
- ↑ Dai Zhen | Chinese philosopher [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taj Čen na Wikimedia Commons
