Wikipedie

Tahová cesta

Tahová cesta (někdy též tahová trasa[1]) je dráha ptačího letu využívaná velkým množstvím ptáků při migraci mezi jejich hnízdišti a zimovišti. I když ornitologové pracují s tahovými cestami u všech druhů stěhovavých ptáků, koncept tahových cest byl původně vytvořen v souvislosti s ochranným managementem vodního ptactva. O tahových cestách lze uvažovat o jakýchsi nebeských dálnicích, do které nalétávají stěhovavé druhy a populace z různých koutů světa. Tahové cesty jsou často velmi dlouhé a překračují moře a kontinenty.

Vodní ptáci v kalifornském Centrální údolí, tahové zastávce na Pacifické tahové cestě

O tahové cestě lze též uvažovat jako o celém areálu rozšíření migračního druhu ptáka od jeho hnízdiště přes tahové zastávky (odpočinková místa, kde ptáci zastavují za účelem odpočinku a potravy) až po zimoviště.[2]

Vznik a charakteristiky editovat

 
Vybrané příklady tahových cest migrantů na dlouhou vzdálenost

Počátky vzniku konceptu tahových cestu sahají do 30.–40. let 20. století do Spojených států amerických. Koncept byl vyvinut hlavně pro potřeby ochrany a managementu vodních ptáků, kteří často migrují na dlouhé vzdálenosti a pro jejich ochranu je potřeba mobilizovat ochranáře mnoha států. Koncept tahových cest se brzy po vytvoření začal hojně používat v managementu vodních ptáků a postupně se začal využívat i u dalších typů ptactva.[3]

S konceptem tahových cest se lze setkat v zásadě v těchto kontextech:

  • Jednodruhové tahové cesty. V těchto případech tahové cesty označují různé trasy, resp. celý areál výskytu stěhovavého druhu během tahu. Je časté, že v rámci populace téhož druhu nemigrují všichni jedinci stejnou cestou, a druh má tak několik tahových cest, které občas mohou vést úplně jinými směry.
  • Vícedruhové tahové cesty. Tahové cesty jednotlivých druhů si lze představit jako malé potůčky, které se v určitých oblastech potkávají a slévají se do jedné velké řeky. Tato pomyslná řeka ptactva či „nebeská dálnice“ představuje hlavní tahové cesty migračního ptactva, které často překračují kontinenty nebo velké vodní plochy. U vodních ptáků je mezinárodně uznávaných 8 tahových cest.
  • Globální tahové cesty. Jedná se o geograficko-politické regiony, které zahrnují druhy s podobnými tahovými cestami. Jedná se o nejširší záběr, jaký pojem tahová cesta může mít. Příkladem jednoho ze čtyř takových regionů může být Africko-eurasijská tahová cesta, který zahrnuje v podstatě všechny druhy migrující mezi Afrikou a Evropou / střední Asií.[3]

Hlavní tahové cesty editovat

Svět editovat

 
Mapa světa zobrazující možné rozdělení globálních tahových cest ptáků do následujících tahových cest:
     Pacifická
     Mississippská
     Atlantická
     Východo-atlantická
     Černomořsko-středozemní
     Západoasijsko-východoafrická
     Středoasijská
     Východoasijsko-australasijská

U vodního ptactva se rozeznává 8 hlavních globální tahových cest, kterými jsou:[3][4]

  1. Pacifická tahová cesta
  2. Mississippská tahová cesta
  3. Atlantická tahová cesta
  4. Východo-atlantická tahová cesta
  5. Černomořsko-středozemní tahová cesta
  6. Západoasijsko-východoafrická tahová cesta
  7. Středoasijská tahová cesta
  8. Východoasijsko-australasijská tahová cesta

Tyto tahové cesty lze seskupit do čtyřech větších skupin, a sice:[5]

  • Americké tahové cesty (1, 2, 3 ze seznamu výše)
  • Africko-eurasijské tahové cesty (4, 5, 6)
  • Středoasijské tahové cesty
  • Východoasijsko-australasijské tahové cesty

Toto rozdělení je však jedno z možných, např. ve Spojených státech tamní ochranáři rozeznávají 4 tahové cesty namísto tří.

Spojené státy americké editovat

 
Hlavní tahové cesty severoamerických vodních ptáků

Pro potřeby ochrany a managementu vodního ptactva se v Severní Americe rozeznávají čtyři tahové cesty, a sice:[6]

  1. Atlantická
  2. Mississippská
  3. Centrální
  4. Pacifická

Česko editovat

 
Nejčastější tahové cesty českého ptactva do afrických zimovišť

Druhy hnízdící v Česku nejčastěji táhnou na zimu do Středomoří a na Pyrenejský a Apeninský poloostrov. Množství druhů však pokračuje i dále do Afriky, přičemž nejčastěji ptáci táhnout následujícími třemi tahovými cestami:

  1. Jihozápadní cestou před Pyrenejský poloostrov a Gibraltarský průliv;
  2. Jihovýchodní cestou přes Balkánský poloostrov;
  3. Cestou přes Apeninský poloostrov, Sicílii a dále napřímo přes Středozemní moře.[7]

Nezřídka se stává, že sousedící populace téhož druhu migrují do zimovišť jinými trasami nebo migrují do zimovišť v jiných lokalitách. Oblasti mezi těmito populacemi se říká migrační rozhraní. Tento jev způsobují geografické bariéry i historické glaciální cykly, které formovaly výskyt a pohyb ptactva. V Česku se toto rozrahní nacházá také; zatímco některé moravské populace ptáků táhnou na jih jihovýchodní tahovou cestou, ptáci ze západní části země mohou zvolit jihozápadní migrační cestu.[8] Příkladem mohou být poulace rákosníků obecných, rehku domácích[9] nebo čápů bílých.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Kolektiv autorů. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025. [s.l.]: Ministerstvo životního prostředí, 2016. Dostupné online. ISBN 978-80-7212-609-5. S. 112.  Archivováno 19. 1. 2022 na Wayback Machine.
  2. ↑ Shors, Teri. Krasner's Microbial Challenge. [s.l.]: Jones & Bartlett Learning, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-284-13918-1. S. 406. 
  3. ↑ a b c BOERE, Gerard C.; STROUD, David A. The flyway concept: what it is and what it isn’t. In: BOERE, G. C.; GALBRAITH, C. A.; STROUD, D. A. Waterbirds around the world: a global overview of the conservation, management and research of the world's waterbird flyways. Edinburgh: The Stationery Office, 2006. Dostupné online. ISBN 0114973334. (anglicky)
  4. ↑ CALLAGHAN, Terry V.; GILCHRIST, H. Grant; HEAL, O. W.; JUDAY, Glenn; LOENG, Harald; MUIR, Magdalena A. K. Principles of Conserving the Arctic's Biodiversity. www.researchgate.net [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Migratory Birds [online]. Birdlife International [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Flyways [online]. U.S. Fish & Wildlife Service [cit. 2022-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-29. (anglicky) 
  7. ↑ ŠIMURDA, Jakub. Kam mizí ptáci na zimu? [online]. Priroda.cz, 2010-11-01 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ KLVAŇA, Petr. Podzimní cesty našich tažných ptáků. S. 11–15. Ptačí svět [online]. Česká společnost ornitologická, 2017 [cit. 2021-12-16]. Roč. XXIV, čís. 3, s. 11–15. 
  9. ↑ PROCHÁZKA, Pavel. Podzimní tahové cesty našich migrantů [online]. ČSO, 2017 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Atlas migrace ptáků. Vltava [online]. 2008-12-11 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 

Literatura editovat

česky
  • CEPÁK, Jaroslav, et al., 2008. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky = Czech and Slovak bird migration atlas. Praha: Aventinum. ISBN 978-808-6858-876. 
  • CLOUDSLEY-THOMPSON, John, 1988. Migrace zvířat. Praha: Albatros. 
  • ČERNÝ, Walter, 1980. Ptáci. Praha: Artia. 
  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha: Academia, 2001. ISBN 8020008578. 
anglicky
  • BERTHOLD, P., 2001. Bird migration: a general survey. Oxford: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780198507871. (anglicky) 
  • BOERE, Gerard C.; STROUD, David A. The flyway concept: what it is and what it isn’t. In: BOERE, G. C.; GALBRAITH, C. A.; STROUD, D. A. Waterbirds around the world: a global overview of the conservation, management and research of the world's waterbird flyways. Edinburgh: The Stationery Office, 2006. Dostupné online. ISBN 0114973334. (anglicky)
  • LINCOLN, Frederick C., 1935. Migration of Birds: Circular 16. Manhattan, Kansas, US: U.S. Fish and Wildlife Service. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEWTON, Ian, 2008. The migration ecology of birds. Amsterdam: Elsevier-Academic Press. ISBN 978-0-12-517367-4. (anglicky) 
  • RAPPOLE, John H., 2013. The avian migrant: the biology of bird migration. New York: Columbia University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-231-14678-4. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tahová_cesta&oldid=23512774“