Třída Tre Kronor

Třída Tre Kronor byla třída protiletadlových křižníků švédského námořnictva. Postaveny byly celkem dvě jednotky provozované ve Švédsku v letech 1947–1964. Obě již jsou vyřazeny. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chilské námořnictvo.

Třída Tre Kronor
Tre Kronor
Tre Kronor
Obecné informace
Uživatelé Švédské námořnictvo
Chilské námořnictvo
Typ protiletadlový křižník
Lodě 2
Osud vyřazeny
Předchůdce Gotland
Technické údaje Tre Kronor (1947)
Výtlak 8200 t (standardní)
9200 t (plný)
Délka 182 m
Šířka 16,5 m
Ponor 5,7 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Rychlost 33 uzlů
Posádka 610
Výzbroj 7× 152mm kanón (1×3, 2×2)
20× 40mm kanón
9× 20mm kanón
6× 533mm torpédomet (2×3)
120 min
Pancíř 80mm boky
130mm paluba
125mm dělové věže
Technické údaje Göta Lejon (1958)
Výzbroj 7× 152mm kanón (1×3, 2×2)
4× 57mm kanón (4×1)
11× 40mm kanón (11×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)

StavbaEditovat

 
Křižník Tre Kronor během stavby

Projekt na stavbu třídy Tre Kronor byl vypracován v Itálii a dále upraven dle švédských požadavků.[1]

Jednotky třídy Tre Kronor:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Tre Kronor 22. prosince 1943 16. prosince 1944 17. října 1947[1] vyřazen 1964, částečně sešrotován, trup sloužil jako pontonový most.[1]
Göta Lejon 27. prosince 1943 17. listopadu 1945 15. prosince 1947[1] vyřazen 1964, 1971 prodán Chile

KonstrukceEditovat

 
Křižník Göta Lejon nakládá miny

Hlavní výzbroj křižníků tvořilo sedm 152mm automatických kanónů Bofors umístěných v jedné třídělové věži na přídi a dvou dvoudělových věžích na zádi. Kanóny měly délku hlavně 53 ráží a elevaci 70°. Ty doplňovalo 20 kusů 40mm kanónů Bofors a devět 20mm kanónů. Plavidla dále nesla dva trojité 533mm torpédomety, přičemž mohly nést také až 120 námořních min.[1]

V roce 1947 byly na oba křižníky instalovány radary. V letech 1951–1952 byly obě lodě upraveny v souladu se zkušenostmi z nedávno skončené druhé světové války. Došlo ke zvětšení můstku, instalaci nového systému řízení palby a 20mm kanóny nahradilo sedm hlavní ráže 40 mm. Jejich celkový počet stoupl na 27.[1]

Poslední modernizace z let 1957–1958 se týkala už jen křižníku Göta Lejon. Plavidlo dostalo novou elektroniku a pozměněnou lehkou výzbroj, kterou tvořily čtyři jednohlavňové 57mm kanóny a 11 jednohlavňových 40mm kanónů.[1]

Pohonný systém tvořily dvě převodové turbíny De Laval a čtyři kotle Motala.[2] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 177. 
  2. GOGIN, Ivan. TRE KRONOR light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 202. 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.