Třída Kongó (1990)

třída japonských raketových torpédoborců

Třída Kongó je třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z jednotek Kongó, Kirišima, MjókóČókai, postavených v letech 19901998. Plavidla jsou vybavena americkým zbraňovým systémem Aegis a zajišťují protivzdušnou obranu flotily. Jsou to první válečné lodě, mimo plavidla US Navy, které systém Aegis nesou. Jsou jádrem čtyř doprovodných uskupení, která soustřeďují hlavní síly celého japonského námořnictva. Všechny čtyři jednotky mají též sloužit jako součást protiraketové obrany. Konstrukce lodí je blízká americké třídě Arleigh Burke.[1]

Třída Kongó
Čókai (DDG-176)
Čókai (DDG-176)
Obecné informace
UživateléVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Hatakaze
Nástupcetřída Atago
Technické údaje
Výtlak7200 t (standardní)
8900 t (plný)
Délka161 m
Šířka21 m
Ponor6,1 m
PohonCOGAG
Rychlost30+ uzlů
Dosah4500 nám. mil při 20 uzlech
Posádka310
Výzbroj1× 127mm kanón OTO Melara
VLS Mk 41
(61+29 střel)
Boeing Harpoon
Phalanx CIWS
6× 324mm torpédomet
Letadla2 vrtulníky
RadarSPY-1D

StavbaEditovat

 
Kirišima (DDG-174)

Na stavbě všech čtyř torpédoborců spolupracovaly japonské firmy Mitsubishi Heavy IndustriesIHI Corporation, přičemž stavba probíhala mezi lety 1990–1998. Stavba první jednotky Kongó (DDG-173) byla zahájena v květnu 1990 a do služby torpédoborec vstoupil v březnu 1993. Kirišima (DDG-174) byla stavěna od dubna 1992 a dokončena v březnu 1995. Kýl Mjókó (DDG-175) byl založen v dubnu 1993 a loď byla dokončena v březnu 1996. Konečně poslední jednotka Čókai (DDG-176) byla stavěna od května 1995 a dokončena v březnu roku 1998.

Jednotky třídy Kongó:[2]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Kongó (DDG-173) 8. května 1990 26. srpna 1991 25. března 1993 aktivní
Kirišima (DDG-174) 7. dubna 1991 19. srpna 1993 16. března 1995 aktivní
Mjókó (DDG-175) 8. dubna 1993 5. října 1994 14. března 1996 aktivní
Čókai (DDG-176) 29. května 1995 27. srpna 1996 20. března 1998 aktivní

KonstrukceEditovat

 
Start protiraketové střely Standard SM-3

Torpédoborce nesou pokročilý americký zbraňový systém Aegis s radarem SPY-1D, který dokáže sledovat najednou až 200 vzdušných cílů. Všechny torpédoborce byly po roce 2005 upraveny pro fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic missile defence – BMD). Jádrem výzbroje lodí jsou dvě skupiny vertikálních odpalovacích zařízení Mk 41 s celkovou kapacitou 90 řízených střel — 61 na zádi a 29 na přídi. Z nich jsou odpalovány řízené střely SM-2MR Block II a protiponorková torpéda RUM-139 VL-ASROC. Dále nesou dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón OTO Melara s délkou hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je rozměrná plošina pro operace dvou protiponorkových vrtulníků, lodě však nemají hangár pro jejich uskladnění.[3]

Pohon koncepce COGAG využívá čtyř plynových turbín General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Lodě dosahují rychlosti přes 30 uzlů.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 285. (česky) [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  2. Class Kongo Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 
  3. a b Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 273.

Externí odkazyEditovat