Třída Daring (1949)
Třída Daring byla třída torpédoborců Britského královského námořnictva. Postaveno bylo osm jednotek pro britské námořnictvo a další tři pro Australské námořnictvo. Jediným dalším uživatelem této třídy se stalo Peruánské námořnictvo, které zakoupilo dvojici torpédoborců z britských přebytků. Celá tato třída již byla vyřazena. Jednalo se o první britské torpédoborce postavené po skončení druhé světové války a zároveň poslední britské (a australské) torpédoborce, jejichž hlavní výzbrojí bylo dělostřelectvo.[1]
Třída Daring | |
---|---|
Peruánský torpédoborec Ferré po modernizaci | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Australské námořnictvo Britské královské námořnictvo Peruánské námořnictvo |
Typ | torpédoborec |
Lodě | 20 objednáno 11 dokončeno |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | třída Weapon |
Nástupce | třída County |
Technické údaje | |
Výtlak | 2830 t (standardní) 3580 t (plný) |
Délka | 118,8 m |
Šířka | 13,1 m |
Ponor | 4,1 m |
Pohon | 2 kotle, 2 turbíny, 2 lodní šrouby |
Rychlost | 35 uzlů |
Posádka | 297–330 |
Výzbroj | 6× 114mm kanón (3×II) 2–6× 40mm kanón (1–3×II) 10× 533mm torpédomet (2×V) 1× Squid |
Radar | typ 903, typ 262, typ 293 |
Sonar | typ 170, typ 174/177 |
Pozadí vzniku
editovatOsmikusová série torpédoborců pro britské námořnictvo, zahrnující torpédoborce Delight (D119), Daring (D05), Dainty (D108), Diamond (D35), Defender (D114), Decoy (D106), Diana (D126) a Duchess (D154), byla objednána ještě během druhé světové války a stavěna v sedmi loděnicích. Dalších osm jednotek bylo sice objednáno, později ale byla jejich stavba zrušena. Stavba probíhala v letech 1945–1954, přičemž do služby torpédoborce vstupovaly v letech 1952–1954. Ve službě byly britské lodě až do svého vyřazení v průběhu 70. let.
Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
---|---|---|---|---|---|
Dainty (D108) | White | 17. prosince 1945 | 16. srpna 1950 | 26. února 1953 | Prodán do šrotu 1972. |
Daring (D05) | Swan Hunter | 29. září 1945 | 10. srpna 1949 | 8. března 1952 | Prodán do šrotu 1971. |
Decoy (D106, ex Dragon) | Yarrow | 22. září 1946 | 19. března 1949 | 28. dubna 1953 | Roku 1970 dodán Peru jako Ferré (74). Vyřazen 1999. |
Defender (D114, ex Dogstar) | Stephen | 22. března 1949 | 27. července 1950 | 5. prosince 1952 | Prodán do šrotu 1972. |
Delight (D119, ex Disdain, ex Ypres) | Fairfield | 5. září 1946 | 21. prosince 1950 | 9. října 1953 | Prodán do šrotu 1971. |
Diamond (D35) | John Brown | 15. března 1949 | 14. června 1950 | 21. února 1952 | Od roku 1970 stacionární cvičná loď. Prodán do šrotu 1981. |
Diana (D126, ex Druid) | Yarrow | 3. dubna 1947 | 8. května 1952 | 29. března 1954 | Roku 1970 dodán Peru jako Palacios (73). Vyřazen 1993. |
Duchess (D154) | Thornycroft | 2. července 1948 | 9. dubna 1951 | 23. října 1952 | Roku 1964 dodán Austrálii jako Voyager, zapůjčen a později odkoupen náhradou za stejnojmenné plavidlo ztracené při nehodě. Sloužil jako HMAS Duchess. |
Voyager (D04) | Cockatoo Island | 10. října 1949 | 1. května 1952 | 12. února 1957 | Dne 10. února 1964 se potopil po srážce s letadlovou lodí HMAS Melbourne (R21). |
Vendetta (D08) | Williamstown Dockyard | 4. července 1949 | 3. května 1954 | 26. listopadu 1958 | Prodán do šrotu 1987. |
Vampire (D01) | Cockatoo Island | 1. července 1952 | 27. října 1956 | 23. června 1959 | Od roku 1985 muzejní loď. |
Waternhen | Williamstown Dockyard | prosince 1952 | – | – | Roku 1954 stavba zrušena. |
Konstrukce
editovatHlavní výzbroj tvořilo šest dvouúčelových 114mm kanónů Mk.6 v dvoudělových věžích, z nichž dvě byly na přídi a jedna na zádi. Protiletadlovou výzbroj posilovalo dva až šest 40mm kanónů Bofors Mk.5. Na palubě bylo dále deset 533mm torpédometů (na konci 50. let byly odstraněny) a k ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle Foster Wheeler (D05, D106, D119, D126 nesly kotle Babcock & Wilcox) a dvě parní turbíny o výkonu 54 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[4]
Modifikace
editovatRoku 1963 byl Decoy vybaven čtynásobným vypouštěcím zařízením střel Sea Cat. Zkoušky byly úspěšné, přesto bylo rozhodnuto střely na tuto třídu neinstalovat a následně byl systém odstraněn i z torpédoborce Decoy. Daring a Diana byly krátce po dokončení, na osobní přání lorda Mountbattena, vybaveny elegantnějším zadním komínem. Vylepšení zhoršovalo střelecké úhly zadních 40mm kanónů, a proto byl komín po několika letech vrácen do původního stavu.[2]
Zahraniční uživatelé
editovatAustralské námořnictvo objednalo v prosinci 1946 stavbu čtyř torpédoborců této třídy. Realizace programu ale začala až na sklonku 40. let, po dodání nutného materiálu z Velké Británie. Postupně byly, v domácích loděnicích Cockatoo Island a Williamstown Dockyard, založeny kýly torpédoborců Voyager (D04), Vendetta (D08), Vampire (D01) a Waternhen. Stavba čtvrté jednotky ale byla roku 1954 zrušena a proto do služby v letech 1957–1959 vstoupily pouze tři kusy.[5]
Torpédoborec Voyager se 10. února 1964 srazil s letadlovou lodí HMAS Melbourne a potopil se. O měsíc později byl proto do Austrálie zapůjčen (a roku 1972 prodán) torpédoborec Duchess. Torpédoborec Vampire byl roku 1985 zpřístupněn jako muzejní loď v Australian National Maritime Museum v Sydney. Torpédoborec Vendetta byl vyřazen roku 1977 a poslední Vampire sloužil v letech 1980–1989 jako cvičná loď. Celou třídu ve službě nahradily raketové torpédoborce třídy Perth.[6]
Peruánské námořnictvo zakoupilo v roce 1969 vyřazené britské torpédoborce Decoy a Diana. Nový uživatel je převzal v březnu a dubnu 1973, přičemž byly přejmenovány na Ferré (74) a Palacios (73). Oba torpédoborce byly několikrát upravovány. Mezi komín a zadní dělovou věž byly umístěny čtyři dvojité kontejnery protilodních střel MM.38 Exocet, vrhač Squid byl nahrazen přistávací plochou pro vrtulníky a 40mm kanóny Bofors nahradily dva dvojhlavňové 40mm komplety DARDO. Z torpédoborce Palacios byla později odstraněna i zadní dělová věž, kterou nahradil hangár.[7] Zatímco Palacios byl vyřazen v roce 1993, Ferré sloužil až do roku 1999.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 88.[Dále Chant (2006)]
- ↑ a b c GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 505. (anglicky)
- ↑ Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 16.
- ↑ [Chant, 2006, s. 89.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 232–233.[Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 233.]
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 217.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 253.
Literatura
editovat- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Daring na Wikimedia Commons
- HMAS Vampire na stránkách Australian National Maritime Museum