Třída Barbel
Třída Barbel byla třída diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických z éry studené války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1959–1990. Vyřazená ponorka USS Blueback byla zachována jako muzeum.
| Třída Barbel | |
|---|---|
 USS Barbel (SS-580) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Spojených států amerických |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | 1956–1957 |
| Spuštění na vodu | 1958–1959 |
| Uvedení do služby | 1959 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Darter |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2146 t (na hladině) 2639 t (pod hladinou) |
| Délka | 66,8 m |
| Šířka | 8,8 m |
| Ponor | 6,3 m |
| Pohon | 3 diesely, 1 elektromotor 1 lodní šroub 3150 + 4700 hp |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 18,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 14 000 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 306 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 77 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Radar | BPS-12 |
| Sonar | BQS-4, BQR-2 |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 210 m |
Jsou to poslední konvenční ponorky postavené pro americké námořnictvo. V době své stavby představovaly, kromě svého pohonu, nejpokročilejší ponorky světa.[1] Jako první válečné lodě využily kapkovitého tvaru trupu, výrazně zlepšujícího jejich výkony při plavbě pod hladinou a vyzkoušeného na experimentální ponorce USS Albacore (AGSS-569). Představovaly tak důležitý posun v konstrukci a výkonech ponorek. V americkém námořnictvu však neměly následovníky, neboť námořnictvo upřednostnilo stavbu výkonnějších jaderných ponorek.
Modifikací tohoto amerického projektu vznikly rovněž dvě nizozemské ponorky třídy Zwaardvis a z nich odvozené dvě tchajwanské ponorky třídy Chaj-lung. Na třídu Barbel navazovaly rovněž japonské třída třída Uzušio a třída Júšio.[1]
Stavba editovat
Celkem byly postaveny tři ponorky této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Portsmouth Naval Shipyard, Ingalls Shipbuilding a New York Shipbuilding Corporation. Stavba byla zahájena v roce 1956. V letech 1958–1959 byly jednotlivé ponorky spouštěny na vodu a v roce 1959 všechny vstoupily do aktivní služby.
Jednotky třídy Barbel:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Barbel (SS-580) | Portsmouth Naval Shipyard | 1956 | 19. července 1958 | 17. ledna 1959 | Vyřazena 1990. |
| Blueback (SS-581) | Ingalls Shipbuilding | 1957 | 16. května 1959 | 15. října 1959 | Vyřazena 1990, zachována jako muzejní loď. |
| Bonefish (SS-582) | New York Shipbuilding Corporation | 1957 | 22. listopadu 1958 | 9. července 1959 | Dne 24. března 1988 vážně poškozena požárem, neopravena. Vyřazena 1989. |
Konstrukce editovat
_quarters.jpg)
Ve své době se jednalo o technologicky velice pokročilou konstrukci, jak po stránce tvaru trupu, použitého pohonu i elektroniky.[3] Ponorky byly vybaveny radarem BPS-12, sonary BQS-4, BQR-2 a systémem elektronického boje BLR-1.[2] Novinkou bylo použití kapkovitého tvaru trupu, díky kterému měly ponorky mnohem lepší vlastnosti při plavbě pod hladinou. Dvouplášťový trup byl přitom postaven z vysokopevnostní oceli typu HY80 (u této třídy byla použita poprvé).[4] Rovněž to byly první americké ponorky, které měly všechna kontrolní a povelová pracoviště soustředěna do jednoho velícího střediska.[5] Výzbroj ponorek tvořilo šest píďových 533mm torpédometů Mk.58. Zásoba torpéd činila 22 kusů.[2]
Pohonný systém tvořily tři diesely Fairbanks-Morse o výkonu 3150 hp a jeden elektromotor Westinghouse o výkonu 4700 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 18,5 uzlu pod hladinou. Energie z akumulátorů dovolovala plavbu plnou rychlostí po 30 minut či po 102 hodin rychlostí 3 uzly.[3] Dosah byl 14 000 námořních mil při plavbě 10 uzly na hladině a 306 námořních mil při rychlosti tří uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 210 metrů.[2]
Modifikace editovat
V šedesátých letech byl systém elektronického boje BLR-1 nahrazen modernějším WLR-1.[2]
Operační služba editovat
Ponorky čekala dlouhá operační služba trvající prakticky až do konce studené války. Jako první byla vyřazena Bonefish, neboť ta již 24. března 1988 utrpěla vážné poškození při požáru akumulátor. V důsledku požáru zahynuly tři členové posádky a ponorka poté již nebyla opravena.[3]
Barbel a Blueback byly vyřazeny v roce 1990. Barbel byla v roce 2001 potopena jako cvičný cíl. Blueback byla poslední diesel-elektrickou ponorkou, která byla přijata do stavu amerického námořnictva a zároveň poslední konvenční bojovou ponorkou, která z něj byla vyřazena. Po vyřazen byla zachována jako muzejní loď. Po roce 1990 tak americké námořnictvo používá pouze jaderné ponorky, USS Nautilus počínaje.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b The last US Navy diesel subs -Barbel Class [online]. Navypedia.org, 2016-03-03 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SS-580 Barbel [online]. Globalsecurity.org, rev. 2010-11-03 [cit. 2010-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SS-580 Barbel - Design Innovations [online]. Globalsecurity.org, rev. 2010-11-03 [cit. 2010-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 75.
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Barbel na Wikimedia Commons
