Třída Aigle byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1932. Pět bylo za války zničeno, jedna dosloužila roku 1959.

Třída Aigle
Albatros
Albatros
Obecné informace
UživatelFrancouzské námořnictvo
Typtorpedoborec
Lodě6
Osud5 ztraceno
1 vyřazen
Předchůdcetřída Guépard
Nástupcetřída Vauquelin
Technické údaje
Výtlak2441 t (standardní)
3410 t (plný)[1]
Délka122,4 m (mezi svislicemi)
128,5 m (max.)
Šířka11,84 m
Ponor4,97 m
Pohon4 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
Rychlost36 uzlů
Dosah3650 nám. mil při 18 uzlech
Posádka230
Výzbroj5× 138,6mm kanón (5×1)
1× 75mm kanón
4× 37mm kanón (4×1)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)
4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum

Stavba editovat

Torpédoborce byly objednány v rámci programu pro rok 1927. Vyzbrojeny byly novým modelem poloautomatických kanónů se zvýšenou rychlostí palby (avšak menším dostřelem). Přesnost palby zlepšovalo použití nových dálkoměrů (jeden čtyřmetrový a jeden pětimetrový). Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První série čítala čtyři plavidla a druhá dvě s upraveným pohonem a výzbrojí. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu. Po jedné pak loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkirku, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne. Do služby byly přijaty v letech 1932 a 1934.[1]

Jednotky třídy Aigle:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Aigle Ateliers et Chantiers de France 1928 19. února 1931 listopad 1932 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Gerfaut Ateliers et Chantiers de Bretagne 1929 14. června 1930 březen 1932 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Albatros Ateliers et Chantiers de la Loire 1929 27. června 1930 leden 1932 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 v Casablance poškozen při spojeneckém vylodění v Severní Africe (operace Torch) a poškozený najel na břeh. Roku 1943 byl vyzvednut a upraven na dělostřeleckou cvičnou loď. Vyřazen 1959.
Vautour Forges et Chantiers de la Méditerranée, La Seyne 1929 28. srpna 1930 červen 1932 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzdvižen 1943, potopen spojeneckým letectvem.
Épervier Arsenal de Lorient 1930 14. srpna 1931 květen 1934 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Oranu poškozen spojeneckými silami. Druhý den najel na břeh. Roku 1946 vyzvednut a sešrotován.
Milan Arsenal de Lorient 1930 13. října 1931 květen 1934 V letech –1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 8. listopadu 1942 během operace Torch v Casablance poškozen spojeneckými silami a najel na břeh.

Konstrukce editovat

 
Torpédoborec Milan po najetí na břeh v Casablance

Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Doplňoval je jeden 75mm kanón, čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a šest 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum. Těch bylo neseno celkem 44 kusů. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow, nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí (Aigle měl turbíny Zoelly, Gerfaut a Épervier Rateau-Bretagne, Albatros, Vautour a Milan turbíny Parsons) o výkonu 64  000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 750 námořních mil při rychlosti 37 uzlů.[1]

Modifikace editovat

Poslední pár měl o 0,8 metru prodloužený trup a upravený pohonný systém s vysokotlakými kotly a turbínami o výkonu 68  000 shp. Nesly také o jeden 75mm kanón více a jeden 550mm torpédomet více (jeden trojitý a dva dvojité). Navíc unesl až 20 námořních min.[1]

Ve 30. letech byl z první čtveřice odstraněn 75mm kanón.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 268. (anglicky) 
  2. a b AIGLE destroyers (1932 - 1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy editovat