Synsepalum dulcificum

Synsepalum dulcificum je keř pocházející z oblasti kolem Guinejského zálivu. Pěstuje se pro plody známé pod názvem miracle fruit (zázračné ovoce), používané jako náhradní sladidlo.

Jak číst taxoboxSynsepalum dulcificum
alternativní popis obrázku chybí
Synsepalum dulcificum s plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď zapotovité (Sapotaceae)
Rod Synsepalum
Binomické jméno
Synsepalum dulcificum
(Schumach. & Thonn.) Baill., 1891
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stálezelený keř dorůstá až pětimetrové výšky, vyžaduje teplo, vlhko a kyselou půdu. Listy jsou jednoduché, podlouhlé, uspořádané v přeslenech a dlouhé až 10 cm, květy jsou drobné a bíle zbarvené, plodem je sytě červená oválná bobule dosahující délky okolo 2 cm. Rostlina dává plody už ve třetím roce, do roka bývají dvě sklizně. Dužina má spíše mdlou chuť, obsahuje však glykoprotein miraculin,[2] který ovlivňuje činnost chuťových pohárků, takže se konzumentovi jakýkoli kyselý pokrm (např. citrony) zdá být sladký.[3] Tento efekt vydrží asi hodinu po požití ovoce. Miracle fruit může pomáhat pacientům s cukrovkou nebo potlačovat pachuť v ústech po chemoterapii.[4] Obsah kyselin v jídle však ovoce nijak neovlivní, takže při nadměrné spotřebě hrozí překyselení žaludku. Afričtí domorodci si bobulemi sladí palmové víno.[5] Protože je ovoce poměrně náročné na pěstování i přepravu, vyrábějí se tablety s miraculinovým výtažkem.[6]

SystematikaEditovat

Rostlinu poprvé popsali v roce 1827 pod jménem Bumelia dulcifica Heinrich Christian Friedrich Schumacher & Peter Thonning v Beskrivelse af Guineeiske planter (s. 130-131). William Freeman Daniell jej v roce 1852 pod jménem Synsepalum dulcificum v Pharmaceutical Journal and Transactions (11, s. 445) zařadil do rodu Synsepalum.

SynonymaEditovat

  • Bakeriella dulcifica (Schumach. & Thonn.) Dubard
  • Bumelia dulcifica Schumach. & Thonn.
  • Pouteria dulcifica (Schumach. & Thonn.) Baehni
  • Richardella dulcifica (Schumach. & Thonn.) Baehni
  • Sideroxylon dulcificum (Schumach. & Thonn.) A.DC.[7]

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-12]
  2. THEERASIL, Sarroch. Complete Purification and Characterization of the Taste-modifying Protein, Miraculin, from Miracle Fruit* [online]. Journal of biological chemistry [cit. 2015-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FOWLER, Adam. The miracle berry [online]. BBC [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Synsepalum dulcificum [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Miracle Fruit [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. LEVIN, Rachel B. The Sweet Benefits of Miracle Fruit [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (anglicky) 
  7. Synsepalum dulcificum Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis

Externí odkazyEditovat