Sven II. Dánský
Sven II. Estridsson Ulfsson[1] (Svend Estridsen; asi 1019 – 28. dubna 1076) byl králem Dánska od roku 1047 až do své smrti. Byl synem norského jarla Ulfa Torgilssona a Estrid Svendsdatter, dcery Svena Vidlího vouse a sestry Knuta Velikého. Byl třikrát ženatý a zplodil nejméně 20 dětí. Pět z jeho nemanželských synů se po něm stalo dánskými králi: Harald III., Knut IV., Olaf I., Erik I. a Niels.
Sven II. Dánský | |
---|---|
král Dánska | |
Sven II. Dánský | |
Doba vlády | 1047–1076 |
Narození | asi 1019 Anglie |
Úmrtí | 28. duben 1076 Dánsko |
Pohřben | Katedrála v Roskilde |
Předchůdce | Magnus I. Norský |
Nástupce | Harald III. Dánský |
Manželky | Gyda Anundsdotter Švédská Gunnhildr Sveinsdóttir Tora Torbergsdatter? |
Otec | Ulf Torgilsson |
Matka | Estrid Svendsdatter |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V bitvách si počínal odvážně, ale nebyl příliš úspěšným vojenským velitelem.[2] Podle kostry to byl vysoký statný muž, který kulhal. Sven zřejmě uměl číst i psát a svým přítelem, papežem Řehořem VII., je popisován jako nadmíru vzdělaný panovník.[3] Jeho zásluhou také víme mnoho o Dánsku a Švédsku 9. a 10. století, protože Sven o svých předcích okolo roku 1070 vyprávěl historikovi Adamovi z Brém.
Život
editovatNástup na trůn
editovatSven se narodil v Anglii,[2] stal se z něj vojenský velitel a nějaký čas sloužil švédskému králi Jakobu Anundovi.[2] Během vlády dánského krále Hardiknuta se stal jarlem[2] a za krále také vedl kampaň proti Norsku, v níž byl poražen Magnusem I. Norským.[4] Když Hardiknut v roce 1042 zemřel, Magnus Norský si nárokoval dánský trůn a Svena udělal jarlem v Jutsku.[5] Za Magnuse bojoval v bitvě u Lyrskov Heath v roce 1043,[4] kde si vydobyl skvělou pověst. Dánští šlechtici ho ve Viborgu korunovali králem.[5] Magnus Svena při několika příležitostech porazil a Sven utekl do Švédska.[4]
Válka mezi Magnusem a Svenem trvala do roku 1045, kdy se Magnusův strýc Harald III. Hardrada vrátil z exilu do Norska. Harald a Sven spojili své síly a Magnus se rozhodl o podělit se o norský trůn s Haraldem III.[2] V roce 1047 Magnus zemřel, přičemž na smrtelné posteli stanovil, že Harald získá Norsko a Sven Dánsko.[5]
Harald se nechtěl Dánska vzdát a začal tak dlouhou válku. Sven Haralda v 1050 téměř vzal do zajetí, když Harald zaútočil na Jutsko, naopak Sven téměř přišel o život v námořní bitvě u Nissanu v roce 1062.[2] Harald se nároků na Dánsko vzdal v roce 1064,[2] výměnou za to, že ho Sven uzná jako norského krále.[5]
Konsolidace moci
editovatSven byl s předchozími dánskými králi spojen přes svou matku Estrid Svendsdatter, takže přijal Estridsson.[4] Svou moc konsolidoval spojením s církví a zahraničními mocnostmi, stejně jako přátelskými vztahy s papeži.[2] Chtěl, aby jeho nejstaršího syna Knuda korunoval sám papež.
Poté, co byl Harald Hardrada poražen a zabit v bitvě u Stamford Bridge a Vilém Normandský dobyl Anglii, Sven obrátil svou pozornost na Anglii, které kdysi vládl jeho strýc Knut Veliký. Spojil se s Edgarem Æthelingem, posledním zástupcem anglosaského královského rodu, a v roce 1069 poslal vojenské síly, aby na Viléma zaútočily. Poté, co dobyl York, však přijal Sven přijal od Viléma úplatu a Edgara opustil.
Smrt
editovatSven II. zemřel na svých pozemcích poblíž Åbenrå. Dánské kroniky uvádějí jako datum jeho smrti rok 1074, ale některé pozdější zdroje se přiklánějí k roku 1076.[2][6] Pohřbený je v katedrále v Roskilde. Často je považován za posledního dánského vikinského krále a za prvního krále středověkého.
Potomstvo
editovatSvenovou první manželkou byla Gyda Anundsdotter Švédská. Okolo roku 1050 se oženil podruhé, s Gunnhildr Sveinsdóttir, zřejmě nevastní matkou Gydy. Hambursko-brémský arcibiskup nařídil toto manželství zrušit,[4], což uvedl v platnost papež Lev IX.[3] Po smrti Haralda Hardrady se možná oženil s jeho vdovou Torou. Střídal milenky a zplodil přinejmenším 20 dětí, z nichž jen jedno se narodilo v manželství.[2]
S Gunnhildr:
- Svend Svendsen, zemřel mladý[2]
S konkubínami:[2]
- Knud Magnus
- Harald III. Dánský († 1080)
- Knut IV. Dánský († 1086)
- Olaf I. Dánský († 1095)
- Erik I. Dánský († 1103)
- Ulf Svendsen (Ubbe) († 1104)
- Benedikt Svendsen († 1086)
- Bjørn Svendsen († 1100)
- Niels Dánský († 1134)
- Sigrid Svendsdatter († 1066)
- Ingerid Dánská, manželka Olafa III. Norského
- Svend Svendsen
- Sven Křižák († 1097)
- Thorgils Svendsen
- Sigurd Svendsen
- Guttorm Svendsen
- Ømund Svendsen
- Gunhild Svendsdatter
- Ragnhild Svendsdatter
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Sweyn II of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ Jeho křestní jméno se píše také jako Sweyn, Svein a Swen a druhé jméno jako Estridson nebo Estridsøn.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903, pp.3-5.
- ↑ a b Svend 2. Estridsen at Gyldendal Åbne Encyklopædi
- ↑ a b c d e Stefan Pajung, Artikel: Svend Estridsen ca. 1019-1074/76 Archivováno 18. 3. 2012 na Wayback Machine., danmarkshistorien.dk, Aarhus University, January 19, 2010
- ↑ a b c d Louise Kæmpe Henriksen, Historiske Personer - Svend Estridsen - konge af Danmark 1047-74. Archivováno 6. 4. 2012 na Wayback Machine., vikingeskibsmuseet.dk
- ↑ Ræder, J.G.F.: "Danmark under Svend Estridsen og hans Sønner", Kodaň, 1871 (s. 202)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sven II. Dánský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Magnus I. Norský |
Dánský král 1047–1076 |
Nástupce: Harald III. Dánský |