Otevřít hlavní menu

Suntar-Chajata (rusky Сунтар-Хаята z jakutského Сунтар - hluboká řeka a Хаята - pohoří [1]) je horský hřbet na východní Sibiři. Bývá buď považován za součást Verchojanského pohoří, nebo za samostatný horský systém. Má středohorský ráz, jeho nejvyšším bodem je hora Mus-Chaja, vysoká 2959 metrů. Pohoří tvoří rozvodí mezi Severním ledovým (řeky Lena a Indigirka) a Tichým oceánem (Urak, Ochota a další). Tvoří také hranici mezi Chabarovským krajem a Republikou Sacha.

Suntar-Chajata
Сунтар-Хаята
Modřínový porost v kolymské oblasti
Modřínový porost v kolymské oblasti

Nejvyšší bod 2 959 m n. m. (Mus-Chaja)
Délka 450 km
Rozloha 25 000 km²

Nadřazená jednotka Východosibiřská vysočina, Verchojanské pohoří (viz text)
Sousední
jednotky
Čerského hřbet, Ojmjakonská plošina, Džugdžur, Verchojanské pohoří (viz text), Kolymské pohoří

Světadíl Asie
Stát Rusko Rusko
Geomorfologické provincie a nejdůležitější řeky na Sibiři
Geomorfologické provincie a nejdůležitější řeky na Sibiři
Povodí Indigirka, Lena, Ochota
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Většinu pohoří pokrývá tundra. Hranice lesa je ve výšce přibližně 1 300 metrů nad mořem, níže je východosibiřská mechová tajga, tvořená převážně modřínem dahurským (Larix gmelinii).

Obsah

HoropisEditovat

Nejvyšší vrcholyEditovat

Pořadí Název Nadmořská výška (m) Obtížnost výstupu Masiv [1] Horský uzel [1] poloha
1 Mus-Chaja [1] 2959 1B, 2A severní Mus-Chaja 62°36′35″ s. š., 140°56′19″ v. d.
2 Berill [1] 2934 1B, 2A centrální Berill 62°23′45″ s. š., 141°19′36″ v. d.
3 Rakovskogo [1] 2888 1B, 2A, 2B jižní Judomský hřbet 62°12′34″ s. š., 141°19′56″ v. d.
4 Moskovskaja Olympiada [1] 2839 2A centrální Berill 62°25′31″ s. š., 141°18′59″ v. d.
5 Nikišova [1] 2820 1B, 2A centrální rozvodí Delkju - Azejkan 62°18′46″ s. š., 141°25′27″ v. d.
6 Demokratičeskaja Rossija [2] 2819 2A jižní Judomský hřbet 62°2′41″ s. š., 141°22′8″ v. d.
7 2810 2810 2A jižní Judomský hřbet 62°9′56″ s. š., 141°18′34″ v. d.
7 Pik Moskovskij [2] 2810 1B centrální Berill 62°22′48″ s. š., 141°20′3″ v. d.
9 Soguru-Chaja [1] 2798 2A jižní Judomský hřbet 62°4′4″ s. š., 141°20′50″ v. d.
10 Palatka [1] 2797 1B, 2A severní Palatka 62°43′22″ s. š., 140°37′56″ v. d.
10 2797 2797 2A severní Mus-Chaja 62°34′4″ s. š., 140°51′21″ v. d.

ZaledněníEditovat

V pleistocenních glaciálech pokrývalo pohoří Suntar-Chajata, spolu s okolními pohořími, štítové zalednění kordillerského typu. Tento štítový ledovec zřejmě obkružoval celé Ochotské moře a stékal až k jeho pobřeží, sněžná čára byla velmi nízko.[3] Plocha štítového ledovce pokrývajícího pohoří Suntar-Chajata, Verchojanské a Čerského, byla 1 240 000 km2.[4]

V dnešní době se v pohoří nachází už pouze horské zalednění. Celkem je zde 208 ledovců o celkové ploše 201,6 km2. Největší z nich dosahuje délky 7,2 km a plochy 7,5 km2, většinou však mají délku do 3 km. Nadmořská výška sněžné čáry se pohybuje mezi 2230 a 2440 metry nad mořem, její střední hodnota je 2350 m n. m. Splazy ledovců dotékají nejčastěji do výšky 2120 m n. m.[5]

Celé pohoří je v oblasti souvislého permafrostu. Při vodních tocích jsou v některých místech rozsáhlé naledě.

Největší ledovce pohoří [1]Editovat

Název Délka (km) Plocha (km2) Masiv Horský uzel poloha
bezejmenný (147) 7,2 7,5 jižní Judomský hřbet 62°4′ s. š., 141°20′ v. d.
Palatka 5,4 4,4 severní Palatka 62°44′ s. š., 140°38′ v. d.
Berill 5,3 6,9 centrální Berill 62°23′ s. š., 141°17′ v. d.
bezejmenný (148) 5,2 3,9 jižní Judomský hřbet 62°4′ s. š., 141°22′ v. d.
Bolšoj Mus-Chaja 4,9 4,3 severní Mus-Chaja 62°36′ s. š., 140°54′ v. d.

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k SEDOV, R.V. Chrebet Suntar-Chajata. Severo-vostok Rossii. Moskva: Sovětskij sport, 2001. S. 352. (rusky) 
  2. a b CHARČENKO, A.F. Zpráva o pěším a vodním pochodu 6. kategorie, provedeném v červenci-srpnu roku 1990 skupinou turistů Krasnogvardějského RTK Moskva po Jakutsku v oblasti hřebenů Suntar-Chajata a Judomského [online]. Moskva: www.skitalets.ru, 2006 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky) 
  3. GROSSWALD, Mikhail G. Late-Weichselian Ice Sheets in Arctic and Pacific Siberia. Quaternary International. 1998, čís. 45-46, s. 3-18. (anglicky) 
  4. MARCINEK, Joachim. Gletscher der Erde. Leipzig: Edition Leipzig, 1984. S. 214. (německy) 
  5. DOLGUŠIN, L.D.; OSIPOVA, G.B. Ledniki. Moskva: Mysl, 1989. S. 447. (rusky) 

Externí odkazyEditovat

SLEPCOV, I. Chrebet Suntar-Chajata [online]. Sankt Petěrburg: www.skitalets.ru, 2001 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky) 
GAMOV, A.G. Otčet o pěšechodnom turistickom putešestvii pjatoj kategorii složnosti po južnoj Jakutii [online]. Gorkij: Gorkovskij oblastnyj sovět po turismu i ekskursijam, 1975 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky) 
MASLOV, D. Po kriogenommu nagorju. Pěškom i po vodě (31.07.2009 - 19.08.2009) [online]. butter-walk.narod.ru, 2010 [cit. 2012-08-01]. Dostupné online. (rusky)