Sukarno

indonéský politik

Sukarno, starým pravopisem Soekarno, rodným jménem Kusno Sosrodihardjo (6. června 1901, Surabaya, Jáva21. června 1970, Jakarta) byl zakladatelem a prvním prezidentem Indonésie. Úřad hlavy státu zastával v letech 1945-1966. Sehrál důležitou roli v osvobození indonéského národa z nizozemské koloniální nadvlády. Indonésané ho často nazývají Bung Karno (bratr či soudruh Karno). Od moci byl násilně odstaven roku 1966 generálem Suhartem.

Sukarno
Presiden Sukarno.jpg
Prezident Indonésie
Ve funkci:
18. srpna 1945 – 12. března 1967
ViceprezidentMohammad Hatta (1945–1956)
Předchůdcepozice nově vytvořena
NástupceSuharto
Stranická příslušnost
ČlenstvíPartai Nasional Indonesia

Narození6. června 1901
Surabaja
Úmrtí21. června 1970 (ve věku 69 let)
Jakarta
Místo pohřbeníSoekarno Cemetery
ChoťSiti Oetari (1921–1923)
Inggit Garnasih (1923–1942)
Fatmawati (1943–1956)
Hartini (od 1953)
Kartini Manoppo (1959–1968)
Dewi Sukarno (od 1962)
Haryati (1963–1966)
Yurike Sanger (1964–1968)
Heldy Djafar (1966–1969)
RodičeSoekemi Sosrodihardjo a Ida Ayu Nyoman Rai
DětiGuntur Soekarnoputra
Megawati Sukarnoputri
Taufan Sukarnoputra
Sukmawati Soekarnoputri
Guruh Sukarnoputra
Rachmawati Soekarnoputri
Bayu Sukarnoputra
Totok Suryawan
Kartika Sari Dewi Soekarno
Ayu Gembirowati
PříbuzníPuti Guntur Soekarno (vnučka)
Alma materTechnische Hoogeschool te Bandoeng (1922–1926)
Profesepolitik
Náboženstvíislám
Oceněnívelkokříž Řádu andského kondora (1955)
čestný doktor Sofijské univerzity (1960)
Řád Georgiho Dimitrova (1960)
Indonéský národní hrdina (2012)
Leninův řád
… více na Wikidatech
PodpisSukarno, podpis
CommonsSukarno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vystudoval stavitelství (se zaměřením na stavbu silnic, mostů a přístavů) na vysoké technické škole v Bandungu, absolvoval roku 1926.[1] Již na škole se stal indonéským nacionalistou a odpůrcem nizozemské nadvlády v Nizozemské východní Indii. Nizozemci ho za agitaci odsoudili k dvouletému vězení, později k devítiletému vyhnanství. Pět let pak žil ve městě Ende na ostrově Flores, a čtyři v Bengkulu na Sumatře. Když Indonésii obsadili za druhé světové války Japonci, mohl se Sukarno vrátit na Jávu a byl během japonské okupace politicky činný - de facto kolaboroval s Japonci, ovšem současně využíval situace k přípravě indonéské nezávislosti.

15. srpna 1945 Japonsko podepsalo kapitulaci a dva dny poté Sukarno spolu s Mohammadem Hattou vyhlásil nezávislost Indonésie. Nový stát měl republikánské zřízení a Sukarno byl vzápětí zvolen prvním prezidentem (Hatta prvním viceprezidentem). Nezávislost státu musel Sukarno ovšem obhájit v následné válce s Nizozemci, která vypukla roku 1947, poté, co Holanďané započali tzv. "policejní razii". Byť byl Sukarno v tomto boji Nizozemci zajat, mezinárodní tlak donutil Nizozemce ho propustit a roku 1949 se na haagské konferenci nároků na indonéské území vzdát.

Již v roce 1945 Sukarno formuloval státní ideologii, kterou nazýval pancasila. Politologové jeho ideologii většinou označovali za směs nacionalismu, marxismu a politického islámu. Zpočátku Sukarno umožňoval soutěž politických stran, avšak roku 1957 vyhlásil přechod k modelu tzv. „řízené demokracie“. V praxi to znamenalo, že šedesát politických stran direktivně sloučil v jedenáct. Na základě tzv. principu gotong royong musely tyto strany povinně harmonicky spolupracovat. Byla zavedena cenzura, protestující byli uvězněni.

Brzy se ovšem Indonésie ocitla ve velikých problémech ekonomických (inflace dosáhla 650 procent) i mezinárodněpolitických - Sukarno vystoupil z OSN a zpřetrhal vazby se západem poté, co západ umožnil vzniknout Malajsii. Těmito kroky si Sukarno získal mnoho nepřátel na západě i ve vlastní armádě. 1. října 1965 vypukl záhadný komunistický puč. S ním je spjata řada spekulací (oblíbenou je, že ho inscenovala CIA), každopádně umožnil armádě vedené generálem Suhartem převzít moc. V březnu 1966 byl Sukarno donucen podepsat rezignaci (tzv. supersemar, tj. surat perintah sebelas maret – rozkaz z 11. března) a odevzdat Suhartovi moc faktickou, rok poté mu předal i post prezidenta. Sukarno dožil v domácím vězení.

Éra Sukarnovy vlády je v Indonésii někdy nazývána Orde Lama (starý režim), Suhartova pak Orde Baru (nový režim).[2]

Sukarnova dcera Megawati Sukarnoputri byla v letech 2001-2004 prezidentkou Indonésie a dodnes je předsedkyní strany PDI-P.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Sukarno | president of Indonesia. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. (anglicky) 
  2. PETRŮ, Tomáš. Sukarno - legendární zakladatel moderní Indonésie. www.tenggara.net [online]. [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat