Střední vlny

Středovlnný vysílač Blosenbergturm ve Švýcarsku

Střední vlny (zkratka SV nebo též MW – z anglického Medium Wave) je oblast elektromagnetického záření o vlnové délce řádu stovek metrů, tedy od 100 m do 1000 m. Tomu odpovídá rozsah frekvencí od 300 kHz do 3 MHz. Označení vyplývá z toho, že jeho vlnová délka leží v oblasti mezi tzv. krátkými a dlouhými vlnami.

VlastnostiEditovat

Podobně jako krátké vlny se mohou i střední vlny šířit částečně odrazem od ionosféry; vzhledem k větší vlnové délce se však lépe ohýbají za přírodními překážkami, zejména terénními vyvýšeninami. Jsou vhodné pro vysílání v okruhu stovek, nejvýše několika málo tisíc kilometrů. Mají tak daleko vyšší dosah oproti velmi krátkým vlnám, takže pro pokrytí stejného území je dostačující daleko nižší počet vysílačů. Dosah vysílání se zvětšuje po setmění.

VyužitíEditovat

Rozhlasové stanice vysílající v pásmu středních vln používají obvykle frekvence v rozsahu od 520 do 1 610 kHz, což odpovídá vlnovým délkám 186 až 577 metrů. V Severní Americe se využívají frekvence až do 1 710 kHz. Rozhlas pro přenos zvukového signálu používá amplitudovou modulaci. Odstup sousedních frekvencí je v Evropě 9 kHz, v severní Americe 10 kHz. V České republice vysílá v pásmu středních vln pouze stanice Český rozhlas Dvojka, a to celkem na šesti vysílačích (stav v roce 2020). Tím je zaručeno pokrytí signálem téměř po celém území České republiky.

Z hlediska definice patří do oblasti středních vln i radioamatérské frekvenční pásmo 160 m ležící v oblasti od 1,8 MHz do 2 MHz, byť radioamatéři sami toto pásmo obvykle nepřesně řadí mezi krátké vlny. Toto frekvenční pásmo je mezi radioamatéry oblíbené zejména pro telegrafii, v menší míře zde radioamatéři též používají amplitudovou modulaci s potlačenou nosnou vlnou a jedním postranním pásmem (SSB modulace).