Spravedlivá transformace

Spravedlivá transformace je rámec původně vyvinutý odborovým hnutím,[1] který zahrnuje řadu sociálních opatření potřebných k zajištění práv a živobytí pracovníků v době, kdy se ekonomiky přeorientovávají na udržitelnou výrobu, především v oblasti boje proti změně klimatu a ochrany biologické rozmanitosti. Rámec spravedlivé transformace byl schválen na mezinárodní úrovni různými vládami a mezinárodními organizacemi, včetně Mezinárodní organizace práce (ILO),[2][3] Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), v Pařížské dohodě a Katovické konference o klimatu (COP 24)[4] a v rámci Evropské unie.[5][6]

Mechanismus editovat

Pro odbory je pojem spravedlivý přechod popisem přechodu na nízkouhlíkové hospodářství odolné vůči klimatu, které maximalizuje přínosy opatření v oblasti klimatu a zároveň minimalizuje obtíže pro pracující a jejich komunity. Podle ILO se potřeby související se spravedlivým přechodem mohou v různých zemích lišit, obecně ale existují preferovaná opatření:[1]

  • Rozumné investice do odvětví a technologií s nízkými emisemi a intenzivním podílem práce. Tyto investice musí být prováděny na základě řádných konzultací se všemi, kterých se týkají, při respektování lidských a pracovních práv a zásad důstojné práce.
  • Sociální dialog a demokratické konzultace se sociálními partnery (odbory a zaměstnavateli) a dalšími zúčastněnými stranami (komunitami).
  • Výzkum a včasné posouzení sociálních dopadů a dopadů klimatických politik na zaměstnanost. Rekvalifikace a rozvoj dovedností, které jsou klíčové pro podporu zavádění nových technologií a podporu průmyslových změn.
  • Sociální ochrana spolu s aktivními politikami trhu práce.
  • Plány místní ekonomické diverzifikace, které podporují důstojnou práci a zajišťují stabilitu komunity během přechodu. Komunity by neměly být ponechány samy o sobě, aby zvládly dopady přechodu, protože to nepovede ke spravedlivému rozdělení nákladů a přínosů.

Klimatické cíle a globální dohody o změně klimatu stanovují standardy pro čistou ekonomiku. V tomto procesu se musí restrukturalizovat odvětví, jako je energetika, výroba, zemědělství a lesnictví, která zaměstnávají miliony pracovníků. Existuje obava, že období ekonomických strukturálních změn v minulosti nechala obyčejné pracovníky, jejich rodiny a komunity nést náklady přechodu na nové způsoby výroby bohatství, což vedlo k nezaměstnanosti, chudobě a vyloučení pracující třídy, na rozdíl od majitelů podniků, kteří si přechod mohou dovolit.[7]

Spravedlivý přechod řeší tuto obavu podporou udržitelných opatření, která pomáhají pracujícím. Sjednocení sociální a klimatické spravedlnosti prostřednictvím spravedlivého přechodu znamená vyhovět požadavkům pracujících v rozvojových regionech závislých na uhlí, kteří nemají pracovní příležitosti mimo uhelný průmysl;[8][9][10] spravedlnost pro pracovníky v rozvíjejících se ekonomikách, kteří požadují svůj podíl na „industrializační dividendě“; spravedlnost pro ty, kteří musí opustit své domovy, protože v důsledku změny klimatu stoupá hladina moří a pohlcuje pobřežní oblasti a ostrovy; spravedlnost pro obyvatele postižené znečištěním ovzduší a širšími dopady využívání uhlí na životní prostředí.[11]

Evropská unie editovat

Evropská unie plánuje mechanismus spravedlivého přechodu jako součást evropské Zelené dohody pro Evropu. V letech 2021–2027 mají regiony Evropské unie, jejichž trh práce a hospodářská síla jsou obzvláště závislé na fosilních palivech, obdržet finanční podporu na zmírnění negativních sociálních a hospodářských důsledků přechodu na novou energetiku.[10][6]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Just Transition na anglické Wikipedii.

  1. a b ITUC. CLIMATE JUSTICE: THERE ARE NO JOBS ON A DEAD PLANET [online]. ITUC, 2015-03 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  2. ILO. Resolution concerning sustainable development, decent work and green jobs [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  3. Guidelines for a just transition towards environmentally sustainable economies and societies for all. www.ilo.org [online]. 2016-02-02 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. UNCC. Adoption of the Paris Agreement. Proposal by the President. unfccc.int [online]. UNFCC [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  5. Mechanismus pro spravedlivou transformaci: nikdo nesmí být opomenut [online]. Evropská komise [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  6. a b ZICHOVÁ, Kateřina. Evropské regiony čeká spravedlivá transformace. Co bude obnášet? [online]. 2020-12-23 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  7. SMITH, Samantha. Just Transition A Report for the OECD [online]. Just Transition Centre, 2017-05 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  8. Climate and environmental sustainability. EIB.org [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Coal and Just Transition. www.wwf.eu [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. (anglicky) 
  10. a b EVROPSKÁ KOMISE. Platforma pro spravedlivou transformaci [online]. Evropská komise [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  11. BRECHER, Jeremy. Making the Green New Deal Work for Workers. inthesetimes.com [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. (anglicky)