Otevřít hlavní menu

Spojka (slovní druh)

slovní druh spojující větné členy

Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.

Obsah

Spojka souřadicí (parataktická)Editovat

Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru. Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či nebo nebo.

  • Spojky slučovacía, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem
  • Spojky odporovacíale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
  • Spojky stupňovacíi, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
  • Spojky vylučovacínebo, anebo, buď-nebo
  • Spojky vysvětlovacítotiž, vždyť
  • Spojka příčinnáneboť, vždyť, totiž, však také
  • Spojky důsledkovéproto, a proto, a tak, tudíž, a tudíž, tedy


Spojka podřadicí (hypotaktická)Editovat

Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva. Z podřadicích spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Slovníkové heslo spojka ve Wikislovníku
  •   Kategorie Spojky ve Wikislovníku