Spojka (slovní druh)

slovní druh spojující větné členy

Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.

Spojka souřadicí (parataktická) editovat

Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru.[1]

Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či nebo nebo. V následujícím výčtu jsou kromě spojek uvedeny i spojovací výrazy složené buď z více spojek (ale i) anebo doprovázeny příslovci (jednak (a) jednak; jednak, ale i).[1]

  • Spojky slučovacía, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani–ani, jak–tak, hned–hned, jednak–jednak, zčásti–zčásti, dílem–dílem
  • Spojky odporovacía, ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice–ale, jistě–ale
  • Spojky stupňovacíi, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen – ale i, nejen – nýbrž i
  • Spojky vylučovacínebo, aneb, buď–nebo, buď–anebo
  • Spojky vysvětlovacítotiž, vždyť
  • Spojky příčinnéneboť, vždyť, totiž, však, také
  • Spojky důsledkovéproto, a proto, tak, a tak, tudíž, a tudíž, tedy

Spojka podřadicí (hypotaktická) editovat

Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva. Z podřadicích spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.

Související články editovat

Reference editovat

  1. a b GRUET ŠKRABALOVÁ, Hana. Koordinační spojka [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5. 

Externí odkazy editovat

  •   Slovníkové heslo spojka ve Wikislovníku
  •   Kategorie Spojky ve Wikislovníku