Roš ha-šana: Porovnání verzí

Dalším označením svátku je '''Jom ha-zikaron''' (יום הזיכרון, Den vzpomínání).<ref name="A-Z-163"/> Toto označení vychází z&nbsp;toho, že by se měl člověk zamyslet nad svými skutky.<ref name="Židé-dějiny a kultura"/> [[Rabínská literatura]] a liturgie sama, popisuje Roš&nbsp;ha-šanu jako '''Jom ha-Dindin''' (יום הדין, Den soudu).<ref name="A-Z-163"/> Podle ní[[Talmud]]u jsou ov&nbsp;tento svátekden otevřeny tři knihy<ref name="kdo-jsou-zide-160">''Kdo jsou Židé?'' S. 160</ref> a celý svět je souzen.<ref name="Židé-dějiny a kultura"/> Osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do Knihy života (''Sefer ha-chajim''); velcí hříšníci jsou zapsáni do Knihy smrti a všichni ostatní do tzv.&nbsp;Knihy prosředních (''bejnonim''), kde mají až do svátku [[Jom Kipur]] možnost napravit se a zvrátit osud.<ref>Roš name="Aha-Z-164">''Judaismus od A do Z.'' S.šana 16416b</ref>

Pro tento svátek platí stejná náboženská ustanovení jako pro [[šabat]].<ref name="Židé-dějiny a kultura"/> Značná část obou dnů se stráví v&nbsp;modlitbách a sebezpytováním.<ref name="A-Z-164">''Judaismus od A do Z.'' S. 164</ref> Neodmyslitelným rysem svátku je troubení na beraní roh, zvaný [[šofar]]. Zvuk rohu má připomínat smlouvu uzavřenou mezi [[JHVH|Hospodinem]] a [[JákobIzraelský národ|Izraelem]]em na hoře [[Sinaj (biblická hora)|Sinaj]] a měl by rovněž všechny probudit z&nbsp;„mravní malátnosti“.<ref name="Židé-dějiny a kultura"/> V&nbsp;tradičních komunitách se na šofar troubí každé ráno již měsíc před začátkem měsíce tišri, tj. v&nbsp;měsíci [[elul]]. Zvuk šófaru má probuzenýmprobouzeným sdělit, že se blíží „Den Soudu“soudu“. Pokud připadne některý ze dnů svátku na šabat, tak se na šofar netroubí.<ref name="kdo-jsou-žide-162">''KdoOrach jsou Židé?'' S.Chajim 162588:5</ref>

Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v&nbsp;[[judaismus|judaismu]] symbolizuje nevinnost a čistotu.<ref name="kdo-jsou-zide-160">Kdo jsou Židé? S. 160</ref> Bílou barvou je vyzdobena [[synagoga]] ([[parochet]] je z&nbsp;bílého [[hedvábí]], [[Damašek (tkanina)|damašku]] či [[samet]]u, obdobně jako stůlpokrývka stolu na [[bima|bimě]]) a chodí v&nbsp;ní oblečeni lidé (bílá [[kipa]], bílý oděv).<ref name="kdo-jsou-zide-160"/>

Tradicí[[Aškenazim|Aškenázskou]] tradicí je podávat jídla obsahující [[medjablko]] as [[jablko|jablkamed]]em, což má symbolizovat naději že příští rok bude „sladký jako med“.<ref>Orach name="kdo-jsou-žide-162"Chajim, Rama 583:1</ref> Zvláštností je pak namáčení jablek či chleba do medu.<ref name="A-Z-164"/> Podle místních zvyků jsou podávána různá symbolická jídla, jako například [[ryba|rybí]]beraní hlavyhlava, ([[Jazyk (orgán)|jazyk]] či jiné maso z&nbsp;hlavy a [[mrkev|mrkve]]), symbolizující vůdcovství<ref>{{Citát bible|Dt|28|13||}}</ref>, a[[mrkev]], symbolizující plodnost, a další<ref>Orach Chajim 583:2</ref>. OV druhý den svátku by každýsoučástí členvečerní rodinyhostiny mělmělo snístbýt [[ovoce]], které dotyčný ten rok ještě nejedl; důvodem je odvrácení pochybnosti, čímžzda je třeba pro druhý den říct požehnání ''šehechejanu''. <ref>Orach Chajim 600:2</ref> Rovněž má takto vyniknout jedinečnost Roš&nbsp;ha-šanysvátku.<ref name="kdo-jsou-žide-162">''Kdo jsou Židé?'' S. 162</ref> [[Chala]], která se jindy připravuje jako pletená, je o&nbsp;tomto svátku kulatá, což symbolizuje opakování se roku. Během svátku by se neměly jíst [[ořech]]y (hebrejsky: אנוזאגוז, ''egoz''), jelikož [[gematrie|číselná hodnota]] tohoto slova je stejnápodobná jako slova hřích (hebrejsky: חתחטא, ''chet'').<ref>Orach name="A-Z-164"Chajim, Rama 583:2</ref>

V&nbsp;první den svátku se po odpolední bohoslužbě (''mincha'')<ref>Orach Chajim, Rama 583:2, Be'er hetev</ref> koná obřad [[tašlich]] (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“).<ref name="A-Z-164"/> Při něm se lidé shromáždí u vody, kde žijí ryby ([[řeka]], [[rybník]] nebo [[moře]]), do nichž po odříkání veršů proroka Micheáše, symbolicky v podobě drobků chleba odhodí rybám své hříchy.<ref name="A-Z-225">''Judaismus od A do Z.'' S. 225</ref> Zajímavostí je, že tento zvyk se datuje do období [[středověk]]u.<ref name="A-Z-225"/>

Roš&nbsp;ha-šana trvá první dva dny [[židovský kalendář|hebrejského měsíce]] [[Tišri]] a to dokonce i&nbsp;v&nbsp;[[Izrael]]i, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal ''mo'ed'' (přesně stanovený čas). [[Roš Chodeš]] se ustanovoval v&nbsp;Jeruzalémě a z&nbsp;něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v&nbsp;diaspoře vždy o&nbsp;den delší. Roš&nbsp;Hašanaha-šana je ovšemjediný natoliksvátek významnéstanovený datumna první den měsíce, žetakže pochybnost o přesném datu byla i v samotném Jeruzalémě; proto bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v&nbsp;diaspoře.<ref>Mišna Roš ha-šana 4:4, Orach Chajim 601:2, Magen Avraham</ref> Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“, [[aramejština|aramejsky]] ''Joma ArichtatArichta'' (יומא אריכתא).

Existují důkazy o&nbsp;tom, že Roš&nbsp;ha-šana byl slaven pouze po jeden den až do konce [[13. století]].{{Chybí zdroj}} Některé komunity hlásící se k&nbsp;[[reformní judaismus|reformnímu judaismu]] vážně slaví pouze jeden den, zatímco ostatní slaví dny dva. [[Ortodoxní judaismus]] a [[konzervativní judaismus]] slaví oba dva dny. Karaitští židé, kteří nepřijali tradici ústního práva, ale spoléhají pouze na biblické svitky, slaví pouze první (respektive druhý) den prvního měsíce [[Tišri]].