Jan Hus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Kněžské a kazatelské působení: Byl zastáncem realismu |
Du značka: revertováno |
||
Řádek 164:
=== Kněžské a kazatelské působení ===
Souběžně s působením na pražské univerzitě se Jan Hus začal věnovat i dráze [[duchovní]]ho. V roce [[1400]] byl vysvěcen pravděpodobně v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]] na [[kněz]]e a začal kázat v [[Kostel svatého Michaela archanděla (Praha, Staré Město)|kostele sv. Michala]] na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě pražském]]. Protože si získal značnou oblibu, byl [[14. březen|14. března]] [[1402]] povolán do [[Betlémská kaple|Betlémské kaple]], kde poté působil i jako její správce. V kázáních se, jako mnozí jiní duchovní té doby, věnoval i kritice církve a nabádal k její reformě. Pohyboval se v prostředí reformně naladěných mistrů na pražské univerzitě, jakými byli jeho učitel [[Stanislav ze Znojma]] a vrstevníci [[Štěpán z Pálče]] či [[Jakoubek ze Stříbra]]. Inspirovali se učením Johna Wycliffa, jakkoli Hus nepřejímal mnoho z Wycliffových radikálnějších názorů. Byl zastáncem [[Realismus a nominalismus|realismu]]
Hus měl z počátku podporu nového pražského arcibiskupa [[Zbyněk Zajíc z Hazmburka|Zbyňka Zajíce z Hazmburka]]. Ten ho jmenoval do tříčlenné komise vyšetřující údajné zázraky odehrávající se díky zkrvaveným hostiím ve městě Wilsnacku. Poté, co komise konstatovala, že jde o podvod s cílem vydělat na věřících peníze, arcibiskup poutě do Wilsnacku zakázal.<ref>NOVOTNÝ, Václav. ''M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Část 1. Život a dílo''. Praha: Laichtner, 1921. S. 147–149.</ref> Hus byl také dvakrát jmenován kazatelem na pravidelných kněžských synodách a to v roce 1405 a 1407, na kterých se vyjadřoval zejména k potřebě pozvednutí mravní úrovně života kléru, odstranění svatokupectví a omezení církevního bohatství.<ref>NOVOTNÝ, Václav. ''M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Část 1. Život a dílo''. Praha: Laichtner, 1921. S. 153–157</ref> Přátelské vztahy mezi Husem a arcibiskupem však postupně ochladly. Někteří z Husových univerzitních kolegů ([[Stanislav ze Znojma]] a [[Matěj z Knína]]) byli vyšetřováni pro zastávání Wycliffových bludů. Sám Hus se před arcibiskupem přimlouval za kazatele Mikuláše z Velenovic, obviněného z kacířství.<ref>NOVOTNÝ, Václav. ''M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Část 1. Život a dílo''. Praha: Laichtner, 1921. S. 240–242</ref> V roce 1408 podalo několik pražských farářů k arcibiskupovi stížnost na pohoršlivé výroky v Husových kázáních.<ref>NOVOTNÝ, Václav. ''M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Část 1. Život a dílo''. Praha: Laichtner, 1921. S. 252–254.</ref> Po odchodu mistrů [[Stanislav ze Znojma|Stanislava ze Znojma]] a [[Štěpán z Pálče|Štěpána z Pálče]] k římské kurii, kam byli předvoláni pro obvinění z kacířství, a jejich následném zatčení v [[Bologna|Bologni]] se Hus stává vůdčí postavou českého reformního hnutí.<ref>NOVOTNÝ, Václav. ''M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Část 1. Život a dílo''. Praha: Laichtner, 1921. S. 285–287.</ref>
| |||