Československo: Porovnání verzí

{{různé významy|redirect=Československá republika|redirect2=Czechoslovakia|tento=zaniklém státu ve střední Evropě|stránka=Československá republika (rozcestník)|stránka2=Czechoslovakia (planetka)}}

{{Infobox - zaniklý stát

| rok vzniku = [[1918]]

| rok zániku = [[1939]]

}}</ref> Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa, který populačně dominoval meziválečnému Československu. Jako samostatný národ byli Slováci po Češích a Němcích až třetí nejpočetnější. Samotní Češi s podílem 54 % tvořili v mnohonárodnostním státě většinu. Na území Československa se hovořilo více než půl tuctem jazyků – [[čeština|česky]], [[němčina|německy]], [[slovenština|slovensky]], [[maďarština|maďarsky]], [[polština|polsky]], [[rusínština|rusínsky]] a dalšími nářečími [[ukrajinština|ukrajinštiny]]. Mezi další jazyky patřily [[jidiš]], [[rómština]], [[rumunština]] a jejich nářečí (zejména v příhraničí s Rumunskem). V článku 86 [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] se Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na československém území.<ref>Versailleská smlouva, článek 86, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 dostupné online].</ref>

 

| příjmení = Pacner

| jméno = Karel

Jako náhradu za ztráty, které Československo utrpělo vlivem uzavření Mnichovské dohody a k překonání hospodářských těžkostí spojených s odstoupením [[Sudety|Sudet]] nacistickému Německu, poskytla [[Spojené království|Velká Británie]] Československu tzv. [[mnichovský úvěr]]<ref name="jméno">Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, {{ISBN|80-86182-69-X}}, str. 40</ref>. Okleštěné [[Druhá republika|Československo]] však existovalo jen krátce, neboť 14. března 1939 pod tlakem Hitlera Slovensko vyhlásilo samostatnost<ref name="pacner133">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 133-139.</ref> a jako [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenská republika]] se stalo satelitem [[Nacistické Německo|hitlerovského Německa]]. Zbylé území [[České země|českých zemí]] bylo 15. března 1939 obsazeno [[nacismus|nacistickými]] vojsky. O den později byl vyhlášen [[Protektorát Čechy a Morava]].

 

 

Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupaci Čech, Moravy a Slezska]] vznikla v Polsku z uprchlíků (většinou příslušníků bývalé [[Československá armáda|československé armády]]) [[Legie Čechů a Slováků]], která se zúčastnila po boku [[Polská armáda|polské armády]] bojů s [[Wehrmacht|německou]] a [[Polní armáda „Bernolák“|slovenskou]] armádou během [[Invaze do Polska (1939)|invaze do Polska]]. Po porážce Polska většina vojáků Legie musela přejít na [[Sovětská okupace východního Polska 1939–1941|území, které okupoval SSSR]], skončili pak v [[Sovětský svaz|sovětské]] internaci, kde se stali zárodkem budoucího [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]]. Vznikla též [[1. československá pěší divize ve Francii]] ([[Francouzština|francouzsky]] ''1^re division d'infanterie tchécoslovaque en France''), která zasáhla do bojů o Francii. Po skončení bitvy o Francii byly zbytky československých jednotek evakuovány do [[Spojené království|Británie]], kde se staly základem [[1. československá smíšená brigáda|1. československé smíšené brigády]]. V roce 1944 pak vznikla [[Československá samostatná obrněná brigáda]]. V roce 1940 vznikl v [[Palestina|Palestině]] [[Československý pěší prapor 11 – Východní|Československý pěší prapor 11 - Východní]]. V rámci [[Royal Air Force]] pak vznikly [[Československé perutě v RAF|československé perutě]]. Kromě toho českoslovenští vojáci sloužili i v britských a jedné polské peruti.

}}</ref> režimem oslavován až do roku 1989. Už v dubnu 1948 komunisté znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců, čímž znárodnění průmyslu dosáhlo 95%<ref>114/1948 Sb. Zákon o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků</ref>. Také rozdělili statky nad 50 ha. Vydali zákon o [[všeobecné zdravotní pojištění|všeobecném zdravotním pojištění]] a provedli reformu [[školství]]. Individuální útlak, propouštění ze zaměstnání, odebírání bydlení a pozemků byl vyvozován i vůči těm, jimž byl nabídnut vstup do KSČ nebo přestup z jiné politické strany, když odmítli, útlak byl rozšiřován i na rodinné příslušníky a potomky (zabránění ve studiu, nedobrovolné nasazování lidí do výroby na základě rozhodnutí stranických orgánů KSČ na Národních výborech, nepřijetí nebo ztráta zaměstnání, odnímání potřebného majetku zejména soukromníkům-živnostníkům), neblahé dopady se v rodinném potomstvu táhly i po roce 1989 (nemožnost rehabilitace, když protiprávní jednání komunistů nemělo oporu v žádném rozsudku, předpojatost v restitučních sporech, když ze soudů po roce 1989 neodešli příslušníci KSČ, nepodložené osočování z nacismu a nepřátelství k socialistickému zřízení apod.) KSČ si takto upevňovala a rozšiřovala moc a likvidovala nedemokraticky jiné politické strany.

 

 

V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce, načež byly zřízeny [[Tábor nucené práce|tábory nucené práce]] při uranových dolech ([[Památník Vojna u Příbrami|Vojna u Příbrami]], Rovnost, Svornost, [[Bratrství]] u [[Jáchymov]]a). [[10. říjen|10. října]] byl vyhlášen [[Zákon na ochranu lidově demokratické republiky]]. Byly též zřízeny armádní [[pomocné technické prapory]] pro politicky nespolehlivé jedince jako [[kulak]]y, [[kněz|kněží]], západní letce atd., kteří nesměli sloužit se zbraní. Odhaduje se, že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí. Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce, [[náboženství|náboženské]] představitele a nekomunistickou inteligenci, snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince.

V sedmdesátých letech rostl [[hrubý domácí produkt]] tempem o 6–11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom: dílčí restrukturalizace konce 60. let, levné suroviny ze SSSR a neefektivně a neodborně řízený vývoz do zemí [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]] i setrvačnost v domácím průmyslu podléhajícímu většinou neodbornému manažerskému řízení absolventy Vysoké školy ekonomické v Praze, kteří byli dosazováni na základě stranického rozhodování KSČ, vedla k chybnému rozhodování, k technickému zaostávání většiny podniků, k zvyšování nákladů na řízení, ke znemožňování rozvoje lehkého průmyslu a aplikaci nových vědeckých poznatků do výroby, ke znemožňování změn v zaměření průmyslu a k potlačování decentralizovaného vědeckého výzkumu s využitím poznatků z praxe, k zaostávání výzkumu vlastních přírodních zdrojů. Nadále probíhala [[industrializace]] [[Slovensko|Slovenska]], dál byl budován převážně [[těžký průmysl]], dálniční síť, [[Metro v Praze|Pražské metro]] a [[Panelový dům|panelová]] sídliště, u nichž nebylo počítáno s možnostmi soukromého podnikání. Rozvoj skončil na začátku 80. let, kdy se v ČSSR se zpožděním projevil [[ropný šok]] – ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny. Následovala částečná krize hospodářství, vyvolaná centrálním direktivním řízením ekonomiky s mnoha redundantními rozhodovacími úrovněmi (závod – podnik – koncern – [[Výrobně hospodářská jednotka|VHJ]] – resortní ministerstvo a jejich paralelní struktura v KSČ), kdy mnohým podnikům chyběly peníze (zvláště přídělové devizy) na stavební a strojní investice – oproti tomu však byl režimem podporován rozvoj výpočetní techniky v rámci podniků i škol, avšak s velmi omezenými finančními prostředky. Průmysl zůstával málo efektivní a (zejména těžký průmysl) výrazně poškozoval [[životní prostředí]] v [[Severní Čechy|severních Čechách]] a na severní [[Morava|Moravě]]. Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se [[Západní Evropa|západní Evropou]] dál postupně snižovala. Koncem 80. let proběhla (jen částečně úspěšná) snaha o ekonomickou restrukturalizaci, kdy byly centralizované národní podniky ve dvou vlnách převedeny na formu státních podniků, které podléhaly resortním ministerstvům, kdy však v každém podniku i na ministerstvech i v ústavech a organizacích i v úřadech byla zřízena kádrová oddělení, vedená spolehlivými příslušníky KSČ, kteří rozhodovali o přijetí nových zaměstnanců, sbírali názory a informace o aktivitách nestraníků i ze soukromí, iniciovalo sankce vůči zaměstnancům - nestraníkům nebo řízení před kárnými komisemi a propouštění nestraníků i na základě smyšlených domněnek. Za jejich pomoci byly ze strany vedení KSČ také podávány a schvalovány návrhy na obsazování funkcí ředitelů a náměstků ve všech podnicích, takže se nejednalo o svobodnou volbu vedení zaměstnanci podniku ani ve státních podnicích, pouze o schvalování těch lidí, které si přálo mít v čele vedení KSČ.

 

 

=== Československo (1990–1992) ===

=== Železniční doprava ===

{{Podrobně|Historie železniční dopravy v Česku}}

| příjmení = Kovář

| jméno = Daniel

=== Letecká doprava ===

{{Podrobně|České aerolinie}}

 

== Hromadné sdělovací prostředky ==