|
== Vznik ==
VyznačujeJedná se o ranou ([[Preoidipální vývojová porucha|preoidipální]]) [[Porucha osobnosti|poruchu osobnosti]] (vzniká v prvních letech života), vyznačuje se velmi nejasnou představou o sobě samém, svých cílech a preferencích a pohybováním se v [[extrém]]ech (tj. neschopností nalézt svůj střed, své pravé vrozené [[Bytostné Já|bytostné já]] namísto vlivem nepříznivých okolností během vývoje získaného [[Falešné já|falešného já]], které postižený jedinec ukazuje světu na úkor svého pravého já a které se zpravidla vytvoří vlivem přehnané snahy vyhovět přání matky, otce nebo jiných důležitých vztahových osob, případně i skupin nebo celkovému převládajícímu klimatu a očekávání ve [[společnost]]i namísto postupného rozvoje svého pravého vrozeného já a jeho potenciálu). S tím souvisí značná emoční nestálost (v jednu chvíli např. někoho milují nebo prožívají nadměrnou [[Závislost (psychologie)|závislost]] na někom s fantaziemi o splynutí s ním a za okamžik – při známkách domnělého odmítnutí – stejnou osobu nenávidí<ref>PRAŠKO, Ján. ''Poruchy osobnosti''. Praha: Portál, 2003. {{ISBN|80-7178-737-X}}, s. 247.</ref>), stejně jako nestálost vztahová, charakteristická velkým kolísáním intenzity. Člověk trpící hraniční poruchou osobnosti se ve vztahu bojí odmítnutí jakožto debaklu a až přehnaně se mu snaží vyhnout. Působí navenek silně citově prožívající a angažovaný, vnitřně však dlouhodobě prožívá pocit prázdnoty až nicoty. Vykazuje riziko [[Sebepoškozování|sebepoškození]] i realizované [[Sebevražda|sebevraždy]].<ref name="raboch" /><ref name="dušek">{{Citace monografie ▼Jedná se o ranou ([[Preoidipální vývojová porucha|preoidipální]]) [[Porucha osobnosti|poruchu osobnosti]] (vzniká v prvních letech života), vznikající podle vývojové psychologie, orientované na hlubinnou psychologii, různými frustrujícími zážitky dítěte v dyadickém vztahu mezi dítětem a matkou (nebo jinou primární vztahovou osobou), tedy tehdy, kdy se dítě nebo poruchou postižený jedinec teprve nachází v symbolickém světě matky a zatím ještě neudělalo nebo (vlivem nepřítomnosti otce nebo jiné podobné vztahové osoby) ani nemohlo udělat krůček ke vstupu do symbolického světa otce (tedy triadického vztahu)<ref>Röhr, Heinz-Peter. ''Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 117 s. Spektrum. {{ISBN|80-7178-724-8}}.</ref><ref>PONĚŠICKÝ, Jan. ''Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie: hlubinně-psychologický pohled na strukturu a dynamiku psychogenních poruch''. Praha: Triton, 1999. {{ISBN|80-7254-050-5}}.</ref>, který by se za příznivých okolností mohl vlivem příznivých zásahů otcovské postavy potenciálně rozvinout ve prospěch dítěte a rozvoje jeho pravého potenciálu a v neprospěch přehnaného, nerealistického nebo jinak pokřiveného očekávání matky nerespektující pravé já dítěte a specifika jeho normálního zdravého vývoje. Protože důležitým úkolem otcovské postavy v triadickém vztahu je nastavování hranic dítěti<ref>CLEESE, John a A. C. Robin SKYNNER. ''Rodina a jak v ní zůstat na živu''. Přeložil Kristina ČERNÁ, přeložil Jan ČERNÝ. Praha: Portál, 1999. {{ISBN|80-7178-281-5}}.</ref>, rozvíjí se u dítěte nebo jedince ustrnulého v dyadické fázi právě hraniční porucha typická [[Internalizace|vnitřním]] [[chaos]]em, který „hraničáři“ čas od času [[Externalizace|externalizují]], a neschopností jedince v pozdějším životě stanovovat si a udržovat hranice vůči vnějšímu světu. Pokud v této vývojové fázi selže i otcovská postava, lze nepříznivý vývoj případně dále vyrovnávat a kompenzovat alespoň příznivým působením a podporou pravého potenciálu a zdravého vývoje a rozvoje jedince ze strany širší rodiny, kolektivu přátel, učitelů a vychovatelů, terapeutů, partnera, známých, kolegů, nadřízených nebo jiných důležitých osob v životě jedince až do jeho smrti. Případně co nejsou schopny vykompenzovat přímo přítomné vztahové osoby v životě jedince, lze kompenzovat vlastním [[úsilí]]m o [[seberozvoj]] nebo např. [[Biblioterapie|biblioterapií]], [[Muzikoterapie|muzikoterapií]], [[Arteterapie|arteterapií]] apod.
▲Vyznačuje se velmi nejasnou představou o sobě samém, svých cílech a preferencích a pohybováním se v [[extrém]]ech (tj. neschopností nalézt svůj střed, své pravé vrozené [[Bytostné Já|bytostné já]] namísto vlivem nepříznivých okolností během vývoje získaného [[Falešné já|falešného já]], které postižený jedinec ukazuje světu na úkor svého pravého já a které se zpravidla vytvoří vlivem přehnané snahy vyhovět přání matky, otce nebo jiných důležitých vztahových osob, případně i skupin nebo celkovému převládajícímu klimatu a očekávání ve [[společnost]]i namísto postupného rozvoje svého pravého vrozeného já a jeho potenciálu). S tím souvisí značná emoční nestálost (v jednu chvíli např. někoho milují nebo prožívají nadměrnou [[Závislost (psychologie)|závislost]] na někom s fantaziemi o splynutí s ním a za okamžik – při známkách domnělého odmítnutí – stejnou osobu nenávidí<ref>PRAŠKO, Ján. ''Poruchy osobnosti''. Praha: Portál, 2003. {{ISBN|80-7178-737-X}}, s. 247.</ref>), stejně jako nestálost vztahová, charakteristická velkým kolísáním intenzity. Člověk trpící hraniční poruchou osobnosti se ve vztahu bojí odmítnutí jakožto debaklu a až přehnaně se mu snaží vyhnout. Působí navenek silně citově prožívající a angažovaný, vnitřně však dlouhodobě prožívá pocit prázdnoty až nicoty. Vykazuje riziko [[Sebepoškozování|sebepoškození]] i realizované [[Sebevražda|sebevraždy]].<ref name="raboch" /><ref name="dušek">{{Citace monografie
| příjmení = Dušek
| jméno = Karel
|
